(9.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
My se můžeme pustit do dnešního programu, který máme schválen, a v něm prvním zařazeným bodem je bod č. 57. Je to
57.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací Opční protokol k Úmluvě o bezpečnosti personálu Organizace
spojených národů a přidruženého personálu přijatý dne 8. prosince 2005
/sněmovní tisk 226/ - prvé čtení
Požádám pana ministra Karla Schwarzenberga, aby nám tady tento tisk v prvém čtení uvedl. Prosím, pane ministře, máte úvodní slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Pane předsedající, dne 9. prosince 1994 přijalo Valné shromáždění Úmluvu o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu. Úmluva vstoupila v platnost dne 15. ledna 1999, a to i pro Českou republiku. Do dnešního dne se stalo smluvními stranami úmluvy 81 států. (Hluk v sále, řečník vyčkává.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Je tady vysoká hladina hluku, kolegové, takže požádám, aby ti, kteří nechtějí sledovat, šli debatovat do kuloárů. Děkuji za pochopení.
Prosím, pane ministře, v nastalém klidu to zkuste znovu.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Hlavním cílem úmluvy je snaha zajistit postih obzvláště závažných jednání namířených proti personálu OSN či přidruženému personálu v průběhu operací OSN. Článek I úmluvy označuje operace OSN jako operace ustavené příslušným orgánem OSN v souladu s Chartou OSN a vedené z moci a pod kontrolou OSN tam, kde je účelem takové operace udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, nebo tam, kde Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění pro účely úmluvy prohlásily, že existuje výjimečné ohrožení bezpečnosti personálu účastnícího se operace.
Přestože úmluva vstoupila v platnost v roce 1999, nesnižuje se intenzita ani četnost útoků proti personálu OSN a přidruženému personálu. Pro zajištění lepšího právního postavení personálu OSN i přidruženého personálu byl vypracován návrh opčního protokolu k úmluvě. Opční protokol podepsalo již 34 států, z toho 15 států Evropské unie. Česká republika podepsala opční protokol 27. (dle písemného podkladu 20.) září 2006. K dnešnímu dni již 7 z výše zmíněných 34 států opční protokol ratifikovalo. Podmínkou pro vstup v platnost je 22 ratifikací. (Stálý hluk v sále.)
Smluvní státy opčního protokolu budou uplatňovat úmluvu vedle operací definovaných ve výše uvedeném článku také na ostatní operace OSN za účelem poskytování humanitární, politické či rozvojové pomoci při budování míru nebo poskytování naléhavé -
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Opět musím říci, že ten hluk je přílišný, nelze slyšet. (Předsedající zvoní zvoncem.) Já vás opravdu prosím, abyste zanechali hovorů tady ve sněmovně.
Pane ministře, ještě jednou to zkuste.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Za účelem poskytování humanitární, politické či rozvojové pomoci při budování míru nebo poskytování naléhavé humanitární pomoci. (V sále je stále hluk.)
Závazky, které z opčního protokolu vyplynou pro Českou republiku, jsou v souladu s platným právním řádem České republiky. Plnění závazků vyplývajících z opčního protokolu je zajištěno v rámci platných právních předpisů, zejména pak příslušnými ustanoveními trestního zákona i trestního řádu. Opční protokol k úmluvě -
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte, já se omlouvám, nerad, ale je to tady ta koaliční strana, která ruší svého ministra, to musím říci spravedlivě, že to nejsou opoziční poslanci, ti jsou o něco tišší. Já na vás apeluji, není to srozumitelné, takže my to chceme slyšet. Opozice chce slyšet pana ministra. Prosím, umožněte nám to. Děkuji. A prosím, ještě jednou.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Opční protokol k úmluvě náleží do kategorie takzvaných prezidentských smluv. Jde tedy o takovou mezinárodní smlouvu, jejíž ratifikace vyžaduje souhlas Parlamentu České republiky. Vláda České republiky tedy žádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení souhlasu s ratifikací opčního protokolu úmluvy. (Hluk v sále.)
Dovolte mi, abych ještě krátce odpověděl na dotaz vznesený místopředsedou Sněmovny. Ano, včera jsme prohráli hlasování ve Spojených národech o našem nestálém členství v Radě bezpečnosti OSN a jakožto ministr zahraničí za to samozřejmě přijímám odpovědnost. Důvody jsou leckteré -
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kolegové, prosím o klid! opravdu bych stál o to, kdybychom mohli vyslyšet pana ministra v této věci. Ještě jednou na vás apeluji - nebavte se tady!
Omlouvám se. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Důvody jsou leckteré. Chorvatsko je zajisté vynikající kandidát, dneska už člen.
Za druhé - sympatie, které nám patřily v 90. letech, tedy nová země, která se kvaziobjevila na obzoru, dnes patří Chorvatsku. My už jsme byli nestálými členy Rady bezpečnosti, tudíž tyto sympatie pro nováčka jsou samozřejmě jasné.
Do třetice: Nemůžeme zapomenout, že spousta států na světě je toho přesvědčení, že dvěma stálými členy a ještě jedním nestálým členem je Evropská unie dostatečně zastoupena v Radě bezpečnosti, takže je dobré, když tam bude i jeden člen, který ještě není členem Evropské unie.
Snad jsme také udělali chyby, to je velice dobře možné. Snad jsme nestartovali před lety včas a s plnou silou. Ale jak říkám, je to prohra a beru za to odpovědnost na sebe.
Děkuji mnohokrát. (Koaliční poslanci tleskají.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo úvodní slovo pana ministra. Nyní by se měl slova ujmout zpravodaj pro prvé čtení poslanec Petr Wolf.
Poslanec Petr Wolf: Pane předsedající, dámy a pánové. Pan ministr vysvětlil v podstatě, o co jde. Já bych jenom dodal, že opční protokol znamená novelizaci Úmluvy o bezpečnosti personálu OSN a přidruženého personálu č. 46/1999 Sb. Chtěl bych ještě dodat, že předmětem úmluvy bylo sjednocení určitého postihu zvlášť závažných jednání namířených proti personálu OSN zavedením specifického mezinárodního trestního režimu těchto útoků. Úmluva definovala příslušné skutkové podstaty takových útoků, přičemž pro ně založila trestní jurisdikci jednotlivých zúčastněných stran a stanovila - a to je důležité - povinnost smluvních stran uplatnit pro tyto trestné činy zásadu soudit nebo vydat. Takto koncipovaná konstrukce úmluvy je v mezinárodním právu dostatečně známá a ověřená, odpovídá pojetí mezinárodního režimu některých trestných činů, které již bylo vyjádřeno.
Provádění úmluvy nevyžadovalo přijetí prováděcího zákona, který by novelizoval trestní zákon a trestní řád. Úmluva totiž neukládá státům zavést přímo skutkovou podstatu útoku na bezpečnost personálu OSN či přidruženého personálu, ale umožňuje jednotlivé typy útoků proti tomuto personálu postihovat podle obecnějších skutkových podstat, které mohou být již obsaženy v národním zákonodárství jednotlivých států.
***