(18.00 hodin)
(pokračuje A. Černý)
A já bych se chtěl zeptat pana premiéra na následující věc. Víme velmi dobře, že umístění jakéhokoli zbrojního systému na území tak malém, jako je Česká republika nebo střední Čechy, v tak nebezpečné blízkosti obydlených center a velkých měst, nutně vyvolá zvýšené nebezpečí. Nikdo dnes pravděpodobně nebude schopen vyloučit to, o čem už spekulovali i jiní - že by například mohly být na ty radary namířené rakety jakéhokoli jiného státu. Nikdo nemůže vyloučit, že by se nemohl stát terčem teroristického útoku. A když ne přímo radar, tak jakýkoli jiný cíl na území České republiky v souvislosti právě s tím, že třetí pilíř bude na našem území. Zajímalo by mě tedy, jakým způsobem budou česká vláda a hlavně tedy armáda, případně další ozbrojené složky českého státu reagovat na nově vzniklou situaci.
Pokud mně je známo, zatím dělá armáda všechny kroky k tomu, aby obranyschopnost České republiky přenechala někomu třetímu. Likviduje jednotlivé prvky integrovaného záchranného systému nebo je převádí do jiné kompetence a oslabuje tím obranyschopnost naší země. Oslabuje její schopnost reagovat na mimořádné události. Pokud je mi známo, Armáda České republiky se připravuje k tomu, aby v příštích letech byla už prakticky jen a výlučně pro potřeby zahraničních misí, tak jak to bude potřebovat Severoatlantická aliance, případně Spojené státy.
Ptám se tedy: Co bude dělat česká armáda? Co bude dělat česká vláda pro to, aby se v případě, že by mělo dojít k umístění prvku protiraketové obrany na našem území, zabezpečila naše obranyschopnost? Podotýkám, že generál Obering, když byl na návštěvě v České republice, na přímou otázku zdůraznil, že jak obrana radaru, tak našeho území z toho vyplývající je výlučně naše záležitost a že se v tom oni angažovat rozhodně nehodlají.
Pane premiére, budu vám vděčen za vaši odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Alexandru Černému. S technickou poznámkou paní kolegyně Kateřina Konečná. Po ní je přihlášený poslanec Zdeněk Prosek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Dovolte mi pouze technicky, vzhledem k tomu, že při mém vystoupení na mě tady za zády pokřikoval předseda Strany zelených o tom, že se mám obracet prostřednictvím předsedajícího. Nemlaskejte, pane předsedo, není to hezké a slušné a hodné této Sněmovny.
Já bych ho ráda upozornila, že v § 59 odst. 3 jednacího řádu, který by podle mého názoru měl předseda parlamentní strany znát, je jasně napsáno, že nemusí. Tak proto si ho na příště nastudujte a nepokřikujte. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Konečné. Řádně přihlášený je pan poslanec Prošek - pardon, Prosek. Prosím, pane kolego.
Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, milé dámy, vážení pánové, já naprosto chápu obavy starostů, když je řeč o radaru, zda nebude nějakým způsobem ohroženo bezpečí, zdraví a životní prostředí obyvatel žijících v blízkých obcích. A jsem velice rád, že studie, kterou vláda nechala připravit, a řada dalších odborných argumentů tyto obavy jednoznačně vyvracejí. A bylo by asi dobře, kdyby to bylo mnohokrát opakováno, že je tomu tak.
Na druhé straně mi tedy přijde skutečně legrační, že naši kolegové z Komunistické strany Čech a Moravy mají obavy, zda Spojené státy budou mít dost peněz na přestěhování radarové stanice do Čech, zda ty peníze amerických daňových poplatníků utrácejí účelně a pod dostatečnou kontrolou. A přijdou mi také docela legrační obavy mých kolegů nalevo o to, zda jsou Spojené státy vůbec schopny nějak racionálně a strategicky rozhodovat například o tom, kde je nejvýhodnější poloha jednoho z prvků protiraketové obrany.
Chci jenom připomenout ctěné Sněmovně, že to, co by mělo být skutečně předmětem diskuse ve Sněmovně, je jednoduché a jasné - zda vyslovíme, nebo nevyslovíme souhlas s umístěním prvku protiraketové obrany, radiolokačního zařízení, na našem území, či nikoliv. To je meritum věci.
Já za sebe říkám, že budu hlasovat pro. A doufám, že důvody jsou zřejmé ze zpráv, které vám vláda podává. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Proskovi. S faktickou poznámkou místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Po něm řádně přihlášený pan poslanec Václav Votava. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já jsem jenom chtěl zareagovat na to, že tady někdo třeba pochybuje o tom, že Spojené státy jsou schopny racionálně uvažovat o tom, že je třeba zrovna někam umístit systém protiraketové obrany.
Podívejte se, toto je přece složitější otázka. Spojené státy na posledním summitu v Rize přišly s návrhem, aby se NATO rozšířilo o další státy. A ty státy, které navrhovaly k rozšíření, jsou Austrálie, Nový Zéland, Japonsko a Jižní Korea. Tento návrh víceméně vyvolal rozpaky u dalších členů aliance i evropských zemí. A de facto debata nebyla dokončena, ale má se v ní pokračovat na summitu v Bukurešti v roce 2008. A uvědomte si, že to, co tady Spojené státy navrhují, jsou možná jinou představou o vytváření bezpečnosti světa. O tom, jaký je ten strategický záměr, můžeme dneska pouze spekulovat.
Dovolte mi ale, abych s troškou nadsázky řekl, že to vypadá, že bychom se mohli vracet znovu k tomu blokovému uspořádání, k vytváření dvou bloků ve světě. Jako kdyby na té druhé straně byly k sobě tlačeny Rusko a Čína. Protože, řekněme, ten systém blokového uspořádání se může někomu jevit tak, že byl vlastně stabilnější než ten dnešní svět, multipolární, ve kterém, jak to vypadá, hrozí chaos. Protože, přátelé, vyřešit situaci v Iráku a v Afghánistánu bude obrovský problém. Jak si s tím poradit? Jak k tomu přistoupit? To musí být věc zcela zásadní strategické debaty. Z toho Iráku se bude muset nakonec třeba odejít. Stejně jako se bude muset nakonec odejít z Afghánistánu. A bez nějaké širší dohody ve světě to může být naprosto nekontrolovaný proces, u kterého není jasné, kdo ho zvládne.
Já docela chápu obavu, chápu, když si někdo říká, že takto to dál nejde, a přichází s úplně novými koncepty. To je ten požadavek generálního tajemníka, že se musí debatovat, že se musí vést diskuse. To není jenom proto, že bychom se chtěli vším prožvanit. Ta situace je ale opravdu nová. A není jasné, kam se vlastně ženeme. A musí se o tom mluvit. A jestli má někdo představu, že v Evropě se opravdu bude vytvářet nějaká nová demarkační linie, že dojde k nějakému novému dělení Evropy, k vytváření nějakých dvou bloků, tak bychom se měli bavit o tom, jestli tento typ úvah povede skutečně k bezpečnějšímu světu.
Do této debaty vstupuje to usnesení sociálnědemokratických lídrů, o kterém jsem mluvil, ne jenom jako nějaké plácnutí, ale tak, že my říkáme, že ne, že chceme pokračovat v politice uvolňování napětí, vytváření systému mezinárodní kontroly, a ne třeba vracení se k blokovému systému. První věta té pražské výzvy je o tom, že jsme opustili systém dvou bloků. To tam není náhodou. To tam je právě proto, že my nechceme tyto reminiscence, návrat k tomu, co tu bylo. Takže to je přece debata.
Já pokládám za tragický omyl, pokud někdo říká, že tady je jenom nějaký radar a že kolem toho děláme velký křik. Já jsem přesvědčen o tom, že tahle koule je v něčem zárodkem zásadního, otázky řešení systému bezpečnosti ve světě. A shodou okolností se Česká republika stala součástí této debaty. A my se tady u těchto informací, které tady pořádáme, můžeme bavit o margináliích a detailech, ale bude nám unikat, že jsme součástí docela velké strategické debaty ve světě, u které jsme možná nechtěli ani být, ale ve které už dneska holt jsme. A tak se o tom buď bavme, nebo ukažme, že na to vůbec nemáme.
(Potlesk levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pane místopředsedo, já bych vám samozřejmě dal k přednostní přihlášce také slovo. Přihlásil jste se ale k faktické poznámce. A příště vám seberu po dvou minutách slovo.
Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec David Rath a potom řádně přihlášený pan poslanec Václav Votava. A tentokrát už ten čas budu hlídat, pane kolego.
***