(11.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě povolání. Těhotným ženám je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.
Články 30 a 31 upravují pak právo všech občanů na přístup k sociálním systémům a bezplatné zdravotní péči.
Lidé jsou podle Listiny základních práv a svobod v České republice svobodní a jsou si rovni v důstojnosti i právech. Tento článek 1 Listiny potom nachází své rozvedení v článku 3, podle kterého základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry, náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoliv ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování. Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Na základě článku 10 ústavy jsou vyhlášeny mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament České republiky souhlas a jimiž je Česká republika vázána. Jsou součástí českého právního řádu a mají aplikační prioritu před zákonem v případě rozporných ustanovení. Mezi tyto smlouvy patří zejména Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin, Úmluva o diskriminaci v zaměstnání a povolání a Úmluva o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty.
Občanský zákoník obecně upravuje ustanovení o ochraně osobnosti, promítnutá pak do občanského soudního řádu.
Úpravu máme obsaženu také ve zvláštních či speciálních, chcete-li, předpisech. Povinnost rovného zacházení, tedy přímý zákaz diskriminačního jednání z taxativně uvedených důvodů, je upravena v řadě speciálních předpisů, nejvýznamněji tedy v oblasti pracovněprávní. Na ně navazující přímé předpisy týkající se zákazu diskriminace a principu rovného zacházení se nacházejí v těchto dalších předpisech: zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Já budu dále již bez čísla zákonů citovat jen jejich názvy, dovolíte-li: zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb, zákon o dobrovolnické službě, zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech, zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákon o zaměstnanosti, zákon o předškolním, základním, středním, vyšším a jiném vzdělávání.
Já zde všechny tyto předpisy cituji jen proto, abychom si byli vědomi, kde všude je uplatněn zákaz diskriminace a princip rovného zacházení občanů před zákonem. Prosím, nemějme pocit, že antidiskriminačním zákonem změníme cosi zásadního, že nastolíme nějaký nový právní stav a změníme společnost. V žádném případě tímto novým zákonem nezměníme ani postavení těch, kteří dnes navzdory veškeré právní úpravě jsou poškozováni, jsou ponižováni a jsou oběťmi toho, co fakticky jako diskriminace existuje. Tímto novým zákonem ale nic nového nezměníme, a proto si máme jako zákonodárci zejména položit otázku, zda takový nový zákon vůbec potřebujeme.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové. S faktickou se přihlásila paní poslankyně Čurdová a potom je řádně přihlášen místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
(Poslankyně Čurdová dává místopředsedovi Zaorálkovi přednost.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dámy a pánové, kolegové, dovolte mi, já bych se jenom chtěl zeptat paní poslankyně Dundáčkové, co sledovala tím dlouhým výčtem zákonů, který tady četla. To, že je různým způsobem v našich zákonech upravena otázka, jak předcházet nerovnému zacházení, to snad všichni víme. Chtěla tím snad říci, že v naší zemi neexistuje diskriminace? Nebo je to něco, co už není problémem a nemá cenu se tady tím zabývat?
Já vám mohu říci, že ve své poslanecké kanceláři se bohužel s touto otázkou setkávám neustále. Možná že vy ne, že vám se to nestává, ale já vám mohu říci, že se setkávám s lidmi, kteří přicházejí s tím, že nemohou sehnat práci, protože jim je 55 až 58 let. To je velmi časté. Já se setkávám se zdravotně postiženými, kteří mají velký pocit diskriminace, protože nejsou schopni se dostat k práci, i když se o to poctivě snaží třeba už dlouho. Oni opravdu mají pocit nerovného zacházení. Oni mi doslova říkají, že mají pocit, že nemají šanci, že jim společnost šanci nedává. A dokonce vaše reforma, kterou jste nám předložili, ještě znamená, že množství prostředků třeba pro chráněné dílny - jejichž pomocí jsem se já snažil jim pomáhat - dokonce ještě ubude, takže mi připadá, že pocit lidí, že nemají šanci, se ještě zvýší.
Vy možná máte jinou zkušenost tam, kde pracujete, ale já vám mohu říci, že já se setkávám s pocitem diskriminace velmi často. Společnost je prostě vůči těm lidem krutá. Oni mají pocit krutosti, že na ně nikdo nemyslí, že se na ně všichni vykašlali. Já se téměř každý den, kdy mám úřední hodiny, setkávám s lidmi, kteří mají pocit, že jsou sami, že je v tom všichni nechali. Vy ty lidi nepotkáváte? Lidi, kteří mají pocit - přes všechny ty normy, které jste četla - že tady zůstali se svými problémy sami a mají z nejrůznějších důvodů silný pocit diskriminace?
Já vím, že není možné vytvořit dokonale spravedlivé poměry, ale oproti tomu, co vy říkáte, že nemá cenu se tím zabývat, mi připadá -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane místopředsedo, omlouvám se, že vás přerušuji, ale vy stejně tak dobře jako já znáte jednací řád a víte, že směrem k poslancovi se můžete obracet jenom skrze předsedajícího.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Omlouvám se vám i paní poslankyni Dundáčkové. Nechal jsem se unést.
Snad je jasná podstata toho, co chci říci. Já jsem přesvědčen, že ta norma je naprosto na místě, protože mám z vlastní zkušenosti, že ten pocit krutosti společnosti tady existuje.
Tady zaznívají podivné věci, jako že máme vystoupit z Evropské unie, pokud nás nutí něco takového přijímat. Pokud nám někdo říká, že bychom se tím měli zabývat, tak mi to připadá naprosto správné. Skoro mi připadá nedůstojné to, že nás k tomu musí někdo nutit. To jsou přece věci, kterými bychom se měli zabývat, protože to snad souvisí s určitými hodnotami v této zemi. Podle mě patří k sociální zkušenosti, že tady přece je veliký pocit solidarity v České republice. Když jsme tady schválili dokonce zákon o registrovaném partnerství, tak se ukázalo, že má poměrně širokou podporu veřejnosti, možná větší než v této Sněmovně. To ani není tak, že by v této zemi neexistovalo pochopení pro to, že se chceme zastat těch, kteří mají pocit, že jejich šance jsou menší.
Ano, já jsem pro to, abychom některé lidi postrčili. Ty, kteří se z různých důvodů cítí v menšině. Nechápu představu o neutrálním státu, který zachází se všemi stejně. Prostě takto společnost nevypadá. Šance jsou skutečně různé a není to něco, co můžeme v této Sněmovně vynutit. Na tom se můžeme pouze dohodnout. Nikde na nebesích podle mě není psáno, že musíme těm lidem pomoci. To je pouze, že si tady řekneme, že si to zaslouží, že se budeme snažit aspoň některým pomoci a spravedlnost trošku potáhnout. Dokonalá nebude podle mě nikdy.
Já jsem přesvědčen, že když tady v tomto zákoně například zvýšíme pravomoci ombudsmana, tak je to konkrétní věc, že bude moci zasahovat do některých případů diskriminace. To je snad něco, co má smysl. To není, jak vy říkáte, že to není nic a že to je na nic. A víte, mně připadá také, je to takové zvláštní, pan ministr tady předkládá tento zákon a člověk má skoro pocit, že to nedělá úplně rád. Pan poslanec Marek Benda říká také - no tak budiž, ale s těžkým srdcem, vůbec že něco takového tady budeme projednávat. Víte, mně tyto postoje připomínají vystoupení pana Václava Klause v OSN, když teď mluvil o klimatických změnách. Velmi tvrdý konzervativně pravicový postoj, který podle mě ale je mimo realitu.
***