(17.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Pokud si porovnáme 2 mld. korun dopadu společného zdanění manželů s dětmi a 11 mld. korun, což bude dopad schválených daňových změn v roce 2010, tak je to opravdu nesrovnatelné.
My jsme přesvědčeni o tom, že by náklady stabilizace veřejných rozpočtů měly být rozumně proporcionálně rozloženy mezi centrální rozpočty a místní rozpočty. Tak jak zatím to řešení bylo zvoleno, ukazuje, že proporcionalita chybí. Jednoznačně větší část nákladů daňových změn, které byly schváleny, nesou rozpočty obcí, měst a krajů. Vládní rozpočet, to znamená státní rozpočet České republiky, má tyto náklady kompenzovány do značné míry zvýšením spotřebních daní. Spotřební daně se zvyšují o 11 mld. korun. Ale z tohoto zvýšení spotřebních daní ve stávajícím systému obce ani kraje žádné vyšší příjmy nemají. Proto jsou ty daňové změny nastaveny nevyváženým způsobem. A my se domníváme, že máme časový prostor do roku 2008, do 1. ledna 2009, než ty změny začnou v plném rozsahu dopadat, abychom nějaké vyvážené řešení hledali.
Pokud jde o vztah k vládnímu návrhu, který je v tuto chvíli diskutován, musím říci, že vládní návrh má celou řadu nedostatků, a nedivím se té diskusi, která nad ním nastala ve vládě. Problém je, že tak jak je navržena reforma rozdělování daňových příjmů, tak částka 2,5 mld. korun, která byla na tuto reformu vyčleněna, je naprosto nedostatečná. To, že je nedostatečná, se ukazuje v tom, že celkem 69 obcí ztrácí na svých příjmech částku, která se pohybuje do 4 % jejich stávajících daňových příjmů. Už tady byla řeč o městě Olomouc, které by v rámci této daňové reformy, kterou připravuje vláda, přišlo o 193 mil. korun, ale je zde celá řada dalších měst, jako je Litovel, Říčany, Roudnice nad Labem, Nový Bor, Jablonec nad Nisou, Boskovice, Rumburk, Děčín, Mladá Boleslav, Domažlice, Litomyšl, Studénka, Hlinsko, Čáslav, Frenštát pod Radhoštěm, Čelákovice, Jihlava, Nové Město nad Metují, Karlovy Vary, Kolín, Teplice a další, která by přišla v rámci toho zatím připravovaného vládního návrhu zákona o daňové příjmy v rozsahu 1 až 4 % jejich stávajících daňových příjmů. A pro řadu těchto měst je to změna, která by byla opravdu složitá. K této změně je potřeba si potom připočíst to, o čem jsem hovořil předtím, a to jsou dopady vládních daňových změn, které byly schváleny v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Tyto negativní změny by se totiž u těchto 69 ztrátových obcí sčítaly, to znamená u 69 obcí by se kumulovaly negativní dopady vládního návrhu změny zákona o rozpočtovém určení daní, tak jak je zatím na úrovni vlády projednáván, a už schválených daňových změn. Čili ta změna by byla vysloveně negativní, zejména u 69 obcí v kategorii od 10 000 do 30 000 obyvatel a výše.
Pokud jde o situaci malých obcí, my jsme zvolili částečné řešení, které řeší otázku sloučení koeficientů. Musím říci, že jsme i v této oblasti připraveni na další diskusi a jsme připraveni hledat vyvážené řešení, které umožní zlepšit financování malých obcí, aniž by současně na druhou stranu bylo ohroženo financování větších měst, která nesou největší tíhu služeb v rámci veřejného sektoru a nesou zejména tíhu přenesené státní správy. Mám na mysli města tzv. trojkové kategorie, to znamená na která reforma veřejné správy přenesla největší tíhu činností a která by byla vládní reformou, pokud by byla schválena tak, jak je připravována, postižena daleko nejvíce.
Chtěl bych se tedy přimluvit za to, aby Poslanecká sněmovna tento návrh zákona včas projednala. Pokud ho neprojedná včas, budeme bombardováni ze strany měst a obcí, a to nejpozději na přelomu roku 2008 a 2009, protože daňové změny už jsou schváleny jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, čili to je věc, která je velmi jednoduše kvantifikovatelná, ale obce, města a kraje dodnes netuší, zda a jakým způsobem jim náklady schválených daňových změn budou kompenzovány. A to je nebezpečné zejména z jednoho hlediska, které se týká čerpání evropských prostředků.
My chceme, aby Česká republika byla úspěšnou zemí z hlediska čerpání evropských prostředků. Pro to abychom byli úspěšní, potřebujeme dostatek kvalitních projektů a také odhodlání na straně obcí a měst ze svého tyto projekty spolufinancovat. A v situaci a ve stejné době, kdy na jednu stranu chceme, aby obce, města a kraje měly odvahu tyto projekty spolufinancovat, tak na druhé straně jim snižujeme to stabilní, na co byly zvyklé, to znamená snižujeme jim vlastní daňové příjmy způsobem, který je největší v posledních deseti letech. Je to největší pokles daňových příjmů, se kterým se obce a města v takovéto situaci setkaly. To se bavíme o propočtech, které jsou v tuto chvíli na úrovni Ministerstva financí. Čili na jedné straně je zde riziko propadu příjmů obcí a měst o 11 mld. korun v roce 2010 a na druhé straně je zde náš návrh, který se snaží, byť ne zcela, ale alespoň zčásti, tento propad vlastních příjmů obcím a městům kompenzovat, a to vyváženějším způsobem, než jsme byli prozatím zvyklí.
A poslední poznámku mi dovolte k vystoupení pana poslance Braného. Musím říci, že vítám snahu hledat komplexní řešení pro obce a kraje. Myslím si, že pokud bychom byli schopni něco takového nalézt, bylo by to velmi pozitivní a velmi důležité. My jsme připraveni jako předkladatelé i toto téma otevřít. Ale já se obávám, že čím více vstupů do té diskuse bude, tím komplikovanější bude a tím hůře se nám bude hledat nějaký společný jmenovatel pro celou Poslaneckou sněmovnu. Určitě by bylo dobře, pokud by tak zásadní věc, jako je rozpočtové určení daní pro obce a kraje, byla měněna co možná nejméně, protože je to otázka stability výhledu hospodaření měst a krajů. A určitě by bylo dobře, kdyby takovéto zákony byly schvalovány o něco větší většinou v Poslanecké sněmovně, než je ta většina 100 nebo 101 nebo 102 hlasů. Ideální situace by mohla nastat, pokud bychom otevřeli diskusi a hledali řešení všech politických stran v Poslanecké sněmovně a dokázali schválit takovou změnu rozpočtového určení, která by překonala několik volebních období.
Děkuji za vaši pozornost a dovoluji si také se připojit k žádosti o postoupení tohoto návrhu zákona do dalšího projednávání. Myslím si, že pokud vláda tu diskusi v mezičase rozšíří o vlastní návrh zákona, nebude to na škodu a můžeme projednávat obě předlohy a v konečné fázi je i tady na půdě Poslanecké sněmovny můžeme sloučit a schválit předlohu jednu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám a prosím nyní dalšího z přihlášených, kterým je pan poslanec Ladislav Libý. Po něm mám ještě přihlášku od pana kolegy Ladislava Šustra. Nejprve tedy pan poslanec Ladislav Libý.
Poslanec Ladislav Libý: Hezký den, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. S ohledem na skutečnost, že se třináct let pohybuji v komunální politice, tak se domnívám, že aspoň trošku něco vím o vývoji toho, jak se přerozdělovaly finanční prostředky mezi státem a obcemi. Nesouhlasil jsem s tím, když byly finanční prostředky z daní rozdělovány mezi obce ne podle toho, kde tyto daňové výnosy vznikaly, a které s sebou přinášely kromě jiného i větší zátěž pro obce, co se týká infrastruktury, budování silnic, zatěžování ovzduší, budování volnočasových aktivit, kulturních a sportovních zařízení apod., ale byly tyto daňové výnosy rozdělovány obcím, kde měly tyto korporace, tyto společnosti, tyto firmy tzv. plátcovu pokladnu neboli svoje sídlo, to znamená převážně do velkých měst. Rovněž jsem nesouhlasil s modelem, který de facto platí doposud, kdy vlastně finanční prostředky z daní se rozdělí mezi obce dalo by se říci téměř výhradně podle toho, kolik občanů v té které obci má trvalé bydliště.
Rovněž ale nemohu souhlasit ani s tímto návrhem skupiny poslanců, který se snaží částečně alespoň napravit chyby stávajícího zákona o rozpočtovém určení daní. Ale vážené kolegyně a kolegové, přece nemůžeme všem přidat a zatížit dalšími ať už osmi nebo dvanácti miliardami již tak předimenzovaný a napnutý státní rozpočet.
***