(11.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Vedle nízké schopnosti vlády kvalifikovaně řídit resort školství stále zřetelněji vyvstává i riziko připravovaných koaličních ekonomických experimentů. Návrhy bezhlavých rozpočtových škrtů a omezování veřejných výdajů se pochopitelně citelně dotýkají i školství. A to i v době, kdy rozsáhlé reformy vzdělávací soustavy a vzdělávání by si naopak vyžadovaly zvýšené investice do modernizace škol a pochopitelně i do lidí. Obecně se už v Evropě i jinde uznává, že ekonomický růst a sociální a kulturní rozvoj vyspělé země je silně podmiňován kvalitou vzdělávání. Této kvality nelze dosáhnout a ani ji jen udržet bez rozsáhlých investic do vzdělávacích soustav a do kvalifikace a platů učitelů.
Kabinet Mirka Topolánka jde ale navzdory všemu opačným směrem. Chce šetřit na školách, na platech učitelů a koaliční poslanci, jak už jsem se v jiné souvislosti zmínil, spekulují dokonce o snížení kvalifikačních nároků na výkon profese učitele. Bude-li pokračovat tato vláda, tak neodvratně hrozí nepromyšlený tlak na snížení veřejných výdajů. Koalicí dojednané faktické snížení reálné kupní síly mezd zaměstnanců veřejného školství přináší riziko podvazování rozvoje vzdělávací soustavy a ohrožení personální stability a pozitivního kvalifikačního vývoje učitelů a pedagogických pracovníků.
Vládní ekonomové, kteří vyřadili dlouhodobě podfinancovaný resort školství z priorit, samozřejmě nemohou nevědět, že výdaje na školství jsou v České republice dlouhodobě podstatně nižší než v řadě srovnatelných vyspělých zemí. Nedosahují ani 4,5 % hrubého domácího produktu, mělo by se zvednout co nejdříve minimálně na 5 % a perspektivně jít k 6 procentům. Ještě máme mnozí v dobré paměti, že těch 6 % si dávali za cíl a slibovali sociální demokraté, kteří jej však nikdy nesplnili. Strany koalice ovšem nikdy proti tomuto cíli zřetelně neprotestovaly.
Stálo by za celonárodní veřejnou diskusi, a je to o hledání shody napříč politickým spektrem, že chceme a potřebujeme kvalitní, dobře financované školství a že je potřebujeme více než nesmyslné daňové dárky vybraným příjmově nejsilnějším společenským vrstvám.
Dámy a pánové, je dost a dost problémů, které vyžadují kompetentní řešení. Na základní školy a na střední školy dopadá silně decentralizace řízení vzdělávací soustavy a mimořádně je pochopitelně ovlivňuje i demografický vývoj. Základní školství se potýká s nedostatkem prostředků na modernizaci a s účinky prospěchové i sociální selektivity, kdy talentovaní žáci a žáci z lépe situovaných rodin z něj odcházejí na víceletá gymnázia. Pro střední školství neexistuje zatím solidní koncepce rozvoje, která by zohlednila demografický vývoj a projektovala strategii tvorby efektivní struktury a modernizace středních škol.
Vysoké školy jsou ohroženy již nyní a v nejbližší době budou ještě více rizikem hlubokého poklesu úrovně vzdělávání i vědecké práce. Vláda ani jen nenaznačila, co chce zásadně v tomto segmentu školství v příštím roce měnit, ale její ministr financí si už naplánoval, že vysokým školám při rostoucích počtech nově přijímaných studentů ubere prostředky. Neexistuje tu resortní koncepce cílů ani projekce vývoje vysokého školství, která by zabránila devalvaci kvality poskytovaného vzdělávání. Není zatím zvládnut ani personálně, ani ekonomicky efektivně příliv studentů, ani stav prudkého růstu počtu vysokých škol. Chybějí dostatečné analýzy dopadů současného vývoje.
Dámy a pánové, obecně přiznání stran koalice, že školství a vzdělání pro ně není prioritou, spolu s návrhy na neplacení nemocenské v prvních dnech nemoci a zpoplatnění návštěv u lékaře, snad nejvýmluvněji vypovídá o tom, že současná vláda nedbá na zájmy a potřebu občanů dnes ani do budoucna.
Skandální návrhy rozsáhlých úlev z placení veřejného zdravotního a sociálního pojištění a především daňových úlev pro nejbohatší a příjmově nejsilnější rodiny a kapitálové skupiny prokazují, že ODS, KDU-ČSL a vedení Strany zelených nevládne ve prospěch občanů a republiky, ale ve prospěch úzké domácí vrstvy majetkové a mocenské elity a jejich zahraničních protektorů. Jak jinak než jako vyložené podbízení se těmto protektorům také nazvat účast Armády České republiky na válce v Afghánistánu, na okupaci Iráku a nabídku koaliční vlády, jak jste to mnozí opakovaně připomínali, na zřízení radarové základny Spojených států amerických v České republice.
Asociálnost politiky stran pravice, jejich závislost na zahraničních protektorech vypovídá o tom, že styl vládnutí středopravých a zejména pravicových koalic opakovaně jde proti zájmům České republiky a občanů. Je to umožněno vysokou mírou rezignace občanů, opakovaně zklamaných politickými podvody vládních koalic, ale také vysokou mírou manipulace veřejného prostoru sdělovacími prostředky. Občanům je dlouhodobě odpíráno právo na rovnoprávnou diskusi a dostatečně objektivní informace o stavu společnosti, o zájmových a ekonomických uskupeních a o tom, jak vznikají a jak se ve strukturách ekonomické a politické moci přijímají vůbec nějaká rozhodnutí. V rozporu s ústavou je občanům odpíráno právo na rozhodování v podstatných otázkách národní, ekonomické i politické suverenity a bezpečnosti, stejně jako je jim odpíráno právo kontrolovat politickou reprezentaci a volat ji k odpovědnosti v případech korupce, kriminální hospodářské činnosti a poškozování zájmů občanů a českého státu.
Dámy a pánové, ústavní formuli, že všechna moc patří lidu, vláda Mirka Topolánka ignoruje a v praxi zcela popírá. Strany pravice si pochopitelně ve svém nedemokratickém postupu proti levicově i obecně demokraticky smýšlejícím občanům mohou vypomoci, jak to také vytrvale dělají, nekulturním a nenávistným antikomunismem, tolik připomínajícím antikomunismus a antisemitismus předválečné první republiky a nacistického protektorátu. K tomu nehodlám mlčet. Jednou snad už musí skončit stav, kdy se neustále hledá nepřítel, kdy se zneužívá moc, kdy se vydírá ekonomicky i sociálně. Republika, dámy a pánové, tu přece není jen pro nějakých 20 tisíc členů Občanské demokratické strany, pro špičky lidovců a zelených a pro lidi s platy nad 50 tisíc měsíčně. Musí přijít něco nového. Vždyť mír, právo na práci, mezilidská solidarita, skutečná demokracie a sociální spravedlnost jsou přední lidské hodnoty, které mají své plné opodstatnění. Dnešek je však v mnohém potvrzením toho, jak nemocná a rozpolcená je současná Česká republika, potvrzením toho, jak rozdělený je také svět za hranicí českého státu.
Dámy a pánové, myslím, že se nekonečně nedá nadávat na chyby minulosti a že je třeba více hledět na to, aby jich v současnosti a budoucnu bylo co nejméně.
***