(9.30 hodin)
(pokračuje Filip)
A tomu jsem povinován. Já jsem přesvědčen, že důvody jsou právě v tom, jestli chcete dál říkat "my máme důvěru ve společnosti", jestli chcete říkat "my to lidem umíme vysvětlit", nebo se toho vysvětlení sami bojíte. A vážně uvažujte nad tím, jestli je možné, abyste odmítli tento bod programu. Jestliže ho odmítnete, mluví z vás strach.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Dále s přednostním právem nechce vystoupit nikdo. Pan ministr Čunek a místopředseda vlády má slovo.
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, poslankyně, poslanci, samozřejmě že pro mě je nejlépe, protože jsem senátor, ani dnes tady nemusím být, do této Sněmovny vůbec nechodit (bouchání do lavic), a to proto, že se tady nemohu dočkat ze své levé strany ničeho jiného jenom urážky, a to nejenom dnes, ale i v jakémkoliv jiném případě, kdy se vám to zlíbí.
Nicméně jsem vám nechtěl citovat celý spis, je to tři a půl tisíce stran, v důvěře, že nejvyšší státní zástupkyně i ten státní zástupce, který má tuto kauzu na starosti, se ve včerejších i předvčerejších médiích vyjádřil, že dostatečně odůvodní jakékoliv své rozhodnutí, ke kterému dojde státní zástupce, protože nejvyšší státní zástupkyně to rozhodnutí samozřejmě nedělá. Nicméně ona řekla, že vám i veřejnosti informaci podá.
Já vám jenom chci říci proč, a co mě vede také k tomu, abych zaujal ten postoj, který vidíte, že jsem se nevzdal funkce vicepremiéra případně, jak mě mnozí atakujete, neodešel jsem vůbec z politiky, to znamená nevzdal jsem se mandátu senátora. Ten důvod je jediný a já chápu, že vy, nikdo z vás ho nemůže dokonale znát, protože s žádným z vás z této Sněmovny jsem celou kauzu dopodrobna neprobíral.
Ten začátek je jednoduchý a stal se ke konci roku 2003. Ke konci roku 2003 se moje bývalá sekretářka, když jsem tehdy byl starostou města Vsetína, rozhodla založit odbory na městském úřadu. Já jsem jí řekl, že s tím já nemám nic společného, je to její volba, ale že tím pádem je velmi těžké, aby ona jako předsedkyně odborů pracovala v mé kanceláři, byť chápu, že to zákon nezakazuje, a že jí tedy doporučuji, aby si našla na městském úřadě jiné místo, případně že jí ho nabídneme. Ona si ho nenašla. My jsme jí několik míst nabídli. Protože je z mého pohledu složité, aby představiteli města, který má vyjednávat s odbory, aby jeho sekretářka byla předsedkyní a aby materiály, které jdou pro toto vyjednávání, chodily přes ni, protože všechny přes ni chodily.
Tento náš spor, řekněme, který se odehrával tak, že já jsem jí vysvětloval své právní důvody, tak vygradoval tím, že 9. března 2004, to jest devět dní poté, co tato ctěná Sněmovna schválila novelu zákoníku práce, ve které byl přidán paragraf o harassmentu, mi přišel - tedy devět dní poté, kdy nabyl účinnosti zákona tento zákon - tak mi přišel dopis, z něhož vám krátce něco přečtu.Ten zní takto:
Vážený pane starosto, se žádostí o právní pomoc se na mě obrátila - to mi píše právník - paní Marcela Urbanová, bytem atd., která mě informovala o tom, že je v pracovním poměru vůči městskému úřadu. Dle pracovní náplně je zařazena v odboru kanceláře starosty jako vedoucí oddělení sekretariátu. Klientka mě informovala o tom, že nově byla s další pracovní náplní seznámena 19. 12. 2003 - to znamená tři měsíce před tímto dopisem - a tímtéž dnem jí byl předán nový platební výměr, kterým jí byl upraven s účinností od 1. ledna 2004 plat vzhledem k zařazení do 8. platové třídy a 8. platového stupně. - Jenom podotýkám, že to bylo asi 400 korun. - Klientka mě rovněž informovala o tom, že jí byl snížen osobní příplatek a má podezření, že tento osobní příplatek nebyl snížen z důvodů věcných, ale z důvodu její činnosti v odborové organizaci. Rovněž u mé klientky neklesl počet pracovních úkolů a naopak má klientka řeší pracovní úkoly nejen související s její pracovní náplní, ale také zajišťuje úkoly v souvislosti s vaší činností jako krajského zastupitele a aktivního politického reprezentanta KDU-ČSL na okresní úrovni.
Byla mi k prostudování předložena korespondence mezi mnou klientkou a panem tajemníkem městského úřadu a z této korespondence vyplývá, že panují mezi vámi a mou klientkou neshody, jejichž pozadí nemusí zcela souviset s pracovní činností mé klientky. Mám na mysli přímo vaše nevhodné a diskriminační chování se sexuálním podtextem, které přetrvává i poté, co vás má klientka na nepříjemnost důrazně upozornila. Stejně jako na skutečnost, že vaše chování ji uráží. Dále mám na mysli změnu vašeho chování v souvislosti s činností mé klientky v odborové organizaci. Do té doby je možno ze strany paní Urbanové hodnotit vaše chování jako pracovně korektní.
Nemusím připomínat, že s účinností od 1. 3. 2004 je zákaz jakékoliv diskriminace výslovně uveden v zákoníku práce, konkrétně v ustanovení paragrafu 1 atd. a v následujících, a nemá smysl tato obecně známá ustanovení přesně citovat. Je ovšem na vás nejen jako představitele města a nadřízeného mé klientky a veřejně známá osoba, ale i jako normální člověk ustal ve svém diskriminačním chování. Zdůrazňuji, že ustanovení občanského soudního řádu upravující dokazování uvádí, že skutečnosti tvrzené o tom, že účastníky byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, věku nebo sexuální orientace, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Jinými slovy, důkazní břemeno by bylo na vaší straně a jsem osobně toho názoru, že jakákoliv další konfrontace je naprosto zbytečná a že je na vás, abyste se nadále k mé klientce choval pouze profesionálně korektně a vaše chování již nebude jevit žádné diskriminační známky.
V případě, že nedojde ke změně vašeho postoje vůči paní Urbanové a k úpravě výše jejího osobního příplatku do podoby před 19. 12. 2003, tak po poradě se svou klientkou jsem připraven podniknout další kroky k tomu, aby k jejímu znevažování a znevýhodňování nedošlo.
***