(14.50 hodin)
(pokračuje Kalábková)
Za třetí: Oboustranná flexibilita. Hlavní téma: Česká republika je ochotna prosadit to za každou cenu, ale vláda není schopna říci, jaké pravomoci by se měly převádět zpět na národní státy. Můžete, pane premiére, uvést alespoň jeden konkrétní příklad?
Za čtvrté. Červená karta pro národní parlamenty, podpora holandského návrhu. Opravdu to podporujeme? Víte, že pokud by červená karta už existovala, řada směrnic, které posilují odstraňování bariér v Evropě, by vůbec neprošla, neboť by ji národní parlamenty zablokovaly již na počátku, například směrnice o službách?
Z uvedeného plyne, že naše pozice je nejasná, to, co vláda prosazuje, je chaotické, není to v zájmu České republiky.
Můžete, pane premiére, vyjasnit vládou přijaté postoje v těchto otázkách? Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Zazněla interpelace. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji. Přestože zazněla v té interpelaci celá řada nepřesností, tak já za tu otázku děkuji.
Musím říci, že postoj, který vláda schválila, je zcela úmyslně rámcový a všichni, kteří o Evropské unii vyjednávali, vědí, že nakonec musí dojít ke kompromisu. Jednání, které bude nastavovat míru kompromisu v K9 koaliční proběhne, mám pocit, zítra. Mezitím jsme věnovali své úsilí komunikaci s partnery, a to jak těmi, kteří s námi souhlasí, tak s těmi, kteří s námi nesouhlasí. To je zodpovědnost vlády.
Informace, které mohu podat vám, a myslím si, že si to zasloužíte, je, že už je zcela evidentní na evropské scéně, že po krachu té tzv. ústavní smlouvy se přiklání většina států k tomu, a je to i z důvodu ratifikace, aby byla spíše novelizována použitím celé řady prvků ústavní smlouvy z Nice. Je to většinový názor, přestože o něm ještě bude diskutováno i na Evropské radě příští týden. Většina států se už dnes shoduje, a to pokládám za velký úspěch toho vyjednávání, i v tom, že nebude využito všech kvazisymbolů, které naznačují ústavní či státní charakter nového uspořádání. Myslím si, že to je dnes většinový názor.
Řekl bych, že existuje i většinový názor na to, že by neměla být dvoukolejnost při rozhodování o lidskoprávních otázkách, to znamená vypuštění Charty lidských práv a svobod z tzv. části 2, a spíše jenom odkaz na Úmluvu o lidských právech a svobodách v tom smyslu, aby členské státy stejně jako instituce Evropské unie měly stejná pravidla pro své chování v otázkách lidskoprávních a rozhodoval to jeden soud, a to soud ve Štrasburku.
K obousměrné flexibilitě. Mimochodem, je to návrh, který jsme převzali z německé ústavy, která tímto způsobem řeší převádění kompetencí zpět na jednotlivé spolkové země Spolkové republiky Německo. Už dnes v ústavní smlouvě je obousměrná flexibilita zakotvena v článku, který hovoří, že v případě, že unie přestane vykonávat některé své kompetence, tak je možné tyto kompetence převést na národní úroveň. To, že se pokoušíme - a je to přijímáno s velkým pochopením - aby tento princip byl precizován, a to až na mezivládní konferenci, nejdříve přijat jako přijatelný, a potom na IGC precizován z hlediska hlasování jednomyslného, případně většinového, kvalifikovaného, to je záležitost dalších jednání v příštím půlroce. Obousměrná flexibilita umožní to, že se kompetence budou na unijní úroveň nejenom převádět z národních států, ale že může být ten proces opačný, mimo jiné proto, že tato kompetence není dlouhodobě vykonávána, nebo že se ukáže a drtivá většina nebo všechny státy unie se shodnou, že se má vrátit na unijní úroveň. Je to náš český vnos a myslím si, že je to takto správně.
Nizozemský návrh, kterému já říkám orange card, který má zamezit tomu, aby se samovolně, pomocí pasarele, bez účasti národních parlamentů, převáděly kompetence do unijní úrovně, na unijní úroveň, je model, se kterým se dá souhlasit. Musí se precizovat, kolik času na to národní parlamenty budou mít - dnes je to podle úpravy šest týdnů, kolik zemí může nastavit novou proceduru - jestli to má být jedna třetina, nebo jedna čtvrtina, a co se stane, když tyto státy vlastně zastaví proces převodu kompetence, jestli to bude znamenat nové jednání, změny, případně zastavení celého procesu. To je také otázka nikoliv na Evropskou radu, ale spíše IGC.
A otázka jagellonského kompromisu, bych řekl, že je otázka kolegiality - my máme jasně stanoveno, že nechceme zhoršit naše postavení proti smlouvě z Nice. Musím říci, že jagellonský kompromis posunuje naše hlasovací práva do úrovně nižší, než nám dává smlouva z Nice, a právě tzv. červená karta, případně obousměrná flexibilita, by v případě neprosazení polského návrhu mohla znamenat adekvátní ochranu pro české zájmy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Žádám paní poslankyni Kalábkovou, aby využila ještě minuty. Máte slovo.
Poslankyně Gabriela Kalábková: Vážený pane premiére, vy jste na začátku své odpovědi zmínil, že stávající pozice byla deklarována zatím jen rámcově. Já bohužel za takovou musím pokládat i vaši odpověď. Řekla bych, že vaše současné postoje vycházejí z docela zkresleně vnímaných faktů. Vyjadřuji obavu, že časem zůstanete v těchto pozicích zcela osamocen.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já vás musím ubezpečit, že mě velice těší, že takzvané xenofobní, agresivní a euroskeptické postoje speciálně mé strany se staly mezitím evropským mainstreamem. Moc mě mrzí, že jste si toho nevšimla. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Můžeme jít dále. Máme tady poslance Karla Černého, který chce interpelovat ve věci válečných hrobů. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Černý: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, v minulém volebním období jsem opakovaně jednal s ministrem obrany ve věci udržování válečných hrobů československých vojáků v polském městě Dukla a hrobů československých parašutistů ze skupin IRIDIUM a BRONZ v bavorském Mnichově. Tito parašutisté zahynuli v noci ze 14. na 15. března 1943 společně s britsko-kanadskými osádkami v troskách dvou sestřelených bombardérů RAF a byli pohřbeni v řadovém hrobě na hřbitově vedle mnichovské věznice gestapa Stadlheim.
Ve druhé polovině minulého týdne odvysílala Česká televize reportáž z Mariánských Lázní o společné údržbě německého válečného hřbitova vojáky německého Bundeswehru a příslušníky Armády České republiky. Jsem přesvědčen, že takováto spolupráce současných spojenců je dobrým příspěvkem k aktu usmíření mezi českým a německým národem.
V kontextu této reportáže z Mariánských Lázní se vás, pane premiére, ptám: Víte vy osobně, nebo od ministryně Parkanové, o obdobné akci německého Bundeswehru při údržbě hrobů československých vojáků pohřbených v Německu? Je péče o německé hroby u nás a o hroby československých vojáků v Německu vyvážená?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Požádám pana premiéra. Prosím.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já vám děkuji za tento dotaz. Musím říci, že vyžadovalo jistou detektivní činnost odhalit, čeho se bude ten váš dotaz týkat, a jsem rád, že se podařilo odhadnout zhruba, čeho by se týkat mohl.
Já si myslím, že právní úprava péče o válečné hroby a pietní místa u nás je jasná, ať je to zákon 122/2004 nebo zákon 256/2001, tak si nemyslím, že by zrovna právní úprava péče o válečné hroby a pietní místa, mezi která se počítají pamětní desky, pomníky, památníky, byla u nás upravena chybně.
Co se týká adekvátnosti péče o válečné hroby mimo území České republiky, tak v tom konkrétním případě, o kterém jste hovořil, na hřbitově Am Perlacher Wald u Mnichova, vám mohu sdělit následující. 14. března 1943, jak jste uvedl, byly exilovou vládou vyslány z Velké Británie do protektorátu Böhmen und Mähren výsadky s krycími názvy Iridium a Bronz. Letadlo, které šest parašutistů, příslušníků výsadku přepravovalo, bylo po neúspěšném pokusu o výsadek nad protektorátem při cestě zpět na území Německa sestřeleno. Vojáci jsou pohřbeni v této chvíli na hřbitově Am Perlacher Wald u Mnichova.
Již v prosinci 2005 byl ředitel Vojenského zpravodajství dopisem náměstkyně ministra obrany pro personalistiku požádán, aby prostřednictvím přidělence obrany ve Spolkové republice Německo zabezpečil uctění památky sestřelených parašutistů položením kytic nebo věnců vždy 14. března a 11. listopadu.
***