(11.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já se domnívám, že tady se vláda nechala unést poměrně velmi výrazně tím očekáváním jakéhosi vyššího hospodářského růstu v důsledku poklesu daňové zátěže. Myslím si, že tohle bude jeden z největších omylů vlády, a bude to omyl tragický, protože on způsobí, že se trvale podfinancují potřeby veřejných rozpočtů o 27 miliard korun.
Otázka je, proč vláda raději před snižováním firemních daní neupřednostní fiskální konsolidaci. Já se domnívám, že strategie vlády, která je založena na kombinování snižování deficitu a snižování daní, ve skutečnosti nebude úspěšná. Podle mého hlubokého přesvědčení je Česká republika v této situaci i také proto, že je před branami eura, kdy by měla jednoznačně upřednostnit fiskální stabilizaci, fiskální stabilizaci jako hlavní cíl vládní rozpočtové politiky, a v příštích třech letech ji nekombinovat se snižováním daní, protože to vládu bude nutit, aby škrtala v řadě oblastí, kde to není účelné, kde to poškodí hospodářský růst a kde to poškodí sociální soudržnost.
Pokud jde o vývoj státního rozpočtu. Podle propočtů Ministerstva financí by v roce 2010, pokud by se nedělaly žádné reformy, tak by v roce 2010 by deficit státního rozpočtu 98 miliard korun, bez této reformy. Po reformě podle propočtů Ministerstva financí to má být skvělých 69 miliard korun. Po reformě 69, před reformou 98. Ovšem vládní materiály počítají s tím, že se v roce 2010 ještě někde seškrtá 16 miliard korun. Já si těžko dokážu představit, kde v této situaci chce vláda v roce 2010 vyškrtat dalších 16 miliard korun na výdajové straně. To je otázka, na kterou vláda nedokázala odpovědět. A uvědomme si, že rok 2010 je volebním rokem, to znamená, vláda nám tady zase s vážnou tváří tvrdí, že ve volebním roce 2010 seškrtá na výdajích 16 miliard korun. No, chtělo by se tomu věřit, ale myslím si, že tento slib vláda nebude schopna v žádném případě splnit. Pokud ho nesplní, tak ten deficit nebude 69, ale bude v zásadě 75, 76, 86 miliard korun. To znamená, ten rozdíl mezi deficitem před reformou a deficitem po reformě se smrskne možná na 10 miliard korun nižších výdajů na straně státního rozpočtu. Čili tyto nominální údaje ukazují, že ve skutečnosti k poklesu schodku státního rozpočtu nedojde.
To, co je dobré si tedy zapamatovat, je skutečnost, že po této údajné reformě budeme mít s vysokou míru jistoty zhruba stejný nominální schodek státního rozpočtu jako před touto takzvanou reformou.
Problém, který tady bude nepochybně ještě diskutován, je dopad na obecní a městské příjmy, protože pokud vláda snižuje daně, pak by je současně měla kompenzovat obecním a městským rozpočtům. A pokud vláda tu kompenzaci poskytne, jak slibovala ve svém programovém prohlášení, tak se musí na té příjmové straně rozloučit s dalšími cca osmi, sedmi miliardami korun, a to znamená, že ten schodek bude dokonce úplně stejný, jako je před zahájením reformy.
Chtěl bych konstatovat, že vládní úsporné balíčky nemají jednotící prvek, který by jim dával nějakou logiku z pohledu hospodářské politiky. Škrty a vyššími daněmi notně vystrašené domácnosti důchodců, a musím říci, že zejména na domácnosti důchodců dopadnou tyto daňové změny velmi tvrdě, a také zaměstnanců veřejného sektoru, tak tyto domácnosti mohou omezit část své spotřeby a to může vést ke zpomalení růstu ekonomiky.
Do první poloviny roku 2008 vláda koncentruje výrazné zvyšování nepřímých daní - zvyšování DPH, spotřební daně, ekologické daně - což nepochybně zvýší inflaci v příštím roce někde mezi 3,5 až 4 %. Vláda v tuto chvíli už přiznává, že inflace nebude 3 %, že bude zhruba 3,2 %, ale i tento vládní odhad pokládám za velmi, velmi podceněný a myslím si, že mu v tuto chvíli nikdo nevěří.
Takovýto vývoj inflace v příštím roce ovšem znamená riziko růstu úrokových sazeb a také zdražení hypoték. Česká ekonomika, česká společnost odvykla inflaci, která by přesahovala 4 %. Bude to nový negativní prvek, se kterými se bohužel s vysokou pravděpodobností v roce 2008 setkáme.
Pokládám za velmi alarmující fakt, že se vláda chystá v příštích třech letech reálně snižovat platy zaměstnanců veřejného sektoru. To si myslím, že je velká chyba, zejména pokud jde o platy učitelů. Platy učitelů v minulých dvou letech pokaždé reálně rostly po odečtení inflace o 6 %. V příštím roce by měly reálně klesnout o 1,5 %, a to ne jenom v příštím roce, ale tři roky po sobě. To je také nová věc ve veřejném sektoru, protože 450 tisíc zaměstnanců veřejného sektoru bylo zvyklých v minulých letech na to, že jejich platy pokaždé reálně rostly. V příštích třech letech je čeká reálný pokles mezd.
Velký chaos doprovází záměry vlády na snižování počtu zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. Vláda nejprve mediálně avizovala snížení počtu zaměstnanců o 40 tisíc, a z Ministerstva financí unikly dokonce přesné tabulky s rozpisem snížení u jednotlivých ministerstev. Na konec je ovšem všechno je jinak. Během tří let vláda sníží počet míst o 9 tisíc. Tedy místo avizovaných 40 tisíc sníží o 9 tisíc. Já bych chtěl připomenout, že minulé vlády v letech 2004 až 2006 snížily počet zaměstnanců veřejného sektoru o 16 tisíc. Čili v minulých třech letech se snížily počty o 16 tisíc, tato vláda plánuje snížení ve třech letech o 9 tisíc. To také chce nazývat reformou. Já si myslím, že i tady je to jenom takzvaná reforma.
Jsem přesvědčen o tom, že sociální dávky vláda snižuje bez pozitivního efektu na trh práce, a především plošně. Myslím si, že ten argument o černých pasažérech je v podstatě jen marketinkový trik, protože já nerozumím tomu, jakými černými pasažéry jsou zaměstnanci, kterým vláda chce krátit nemocenské dávky, jakými černými pasažéry jsou rodiny s dětmi s průměrnými příjmy, kterým chce vláda krátit dětské přídavky. Jen na nemocenském chce vláda ušetřit 9 miliard korun, a ušetří je - a to je také velmi zajímavý paradox - zejména na lidech s průměrnými platy, protože snižuje nemocenskou v největším rozsahu právě pro lidi, kteří pobírají průměrný plat.
Celá reforma je poznamenána tím, že se vláda v zásadě nedokázala rozhodnout, jestli dá přednost rozpočtové stabilizaci a pokračování snižování deficitu, či předvolebním, hodně populistickým daňovými slibům Občanské demokratické strany. ODS před volbami slíbila snížení daní, které si naše země nikdy prakticky nebude moci dovolit, a nyní tento slib a jeho nereálnost v celé nahotě vyplývají na povrch. Myslím, že také to byl jeden z důvodů, proč muselo dojít k výměně na pozici ministra financí. Prostě proto, že ty sliby v daňové oblasti, které ODS dala před volbami a na základě kterých oslovila i lidi se středními a nízkými příjmy, tak tyto sliby nebude schopna během svého volebního období v žádném případě realizovat. Výsledný kompromis na úrovni vlády je plný protichůdných tendencí a drží pohromadě jen díky aplikaci přístupu "chytrá horákyně". Myslím, že klasickým příkladem aplikace tohoto postupu je tak zvaná superhrubá mzda, což je v zásadě celosvětový unikát, který také nikde nebyl vyzkoušen. Bez jakékoli přípravy bude poprvé realizován v tomto měřítku v České republice.
***