(12.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Tam skutečně česká vláda, Česká republika, prezident republiky měli onu pověst, kterou lze vyjádřit oním velmi neuctivým výrazem, byť anglicky řečeným, z úst předsedy vlády na adresu tzv. euroústavy. Já jsem rád, že dnes už předseda vlády tohoto výroku neužívá. Ale tento výrok užit byl a nějak přispěl k tomu, jakou Česká republika má pověst.
Já jsem se zájmem sledoval padesátileté oslavy vzniku Evropské unie v Berlíně, kdy u kancléřky Merkelové bylo slavnostní shromáždění všech představitelů Evropské unie, a musím říci, že zvláštní privilegium, kterého se tam dostalo Václavu Klausovi, mě vůbec netěšilo. Byl jediný, kdo tedy po pozdravu s německou kancléřkou byl odveden - to odveden berte v uvozovkách - redaktorem německé televize ke speciálnímu televiznímu rozhovoru o tom, jaký je postoj České republiky k Evropské unii u této slavnostní příležitosti. Čili je to, v uvozovkách, jisté privilegium, ale rozhodně ne ve prospěch České republiky. Takže změnu tohoto renomé, o to by vláda opravdu měla usilovat.
Já myslím, že to prohlášení, které jsme dostali, jistým způsobem tyto krajní pozice koriguje, ale po mém soudu je nekoriguje dost a bylo by třeba opravdu v řadě vážných otázek diskusi na půdě Parlamentu i na půdě jiných grémií nebo jiných uskupení vést, abychom dosáhli v rámci České republiky souhlasu o tom, jaký máme vůbec k Evropské unii vztah a jak se budeme k různým rozporným trendům uvnitř Evropské unie chovat.
Už tady bylo upozorněno, že odpor k euroústavě z české strany byl nepřiměřený, zbytečně negativní, protože i jiné země, které říkají, že v této podobě nepřijímají euroústavu, rozhodně neměly tak negativistické soudy o tom, že to je dokument, s nímž vůbec se nemá dále pracovat. Na té euroústavě pracovali lidé, kteří byli vybráni z evropských parlamentů, jmenováni tam vládami a jistým způsobem shrnuli výsledky institucionálního i smluvního vývoje, kterým Evropa za těch posledních 50 let své existence prošla. V tomto ohledu každý dokument, byť to tedy bude zestručněný, buď to bude nějaká minismlouva základní, jak se to bude jmenovat, to není podstatné, ale v nějakém ohledu musí respektovat to, co v té základní smlouvě formulováno bylo, protože ne všechno lze vymyslet jinak. Řada věcí se tam dá vypustit, ale řada věcí tam zachována být musí. Takže i tady je na místě, abychom podpořili vše pozitivní, co se v této oblasti dosáhlo, a abychom působili jako stát, který je v tomto ohledu konstruktivní a který má zájem, aby se Evropa rozvíjela jako celek, aby to nebezpečí dvourychlostní nebo vícerychlostní Evropy se nezvyšovalo a abychom z tohoto hlediska patřili k těm, kteří mají zájem být u toho rozhodování, které je z hlediska evropských perspektiv pozitivní.
Budou tady velké problémy, i pokud jde o další rozšiřování. Mám na mysli třeba současnou politickou krizi v Turecku, stanoviska jednotlivých představitelů v Turecku i u nás; v rámci české politické scény nebyly v této věci stejné názory. Evropská unie rozhodně nemá všechny problémy za sebou, má je před sebou a jde o to, aby Česká republika zaujala pozitivnější stanovisko, a je i na vládě, aby z tohoto hlediska i prezident republiky formuloval svá stanoviska souladně s tím, co je v zájmu České republiky. A skutečně tady, podobně jako o tom mluvil Lubomír Zaorálek, také já formuluji otázku, v čem jsou tak zvláštní zájmy České republiky nebo českého národa, které nás vedou k tomu, že na rozdíl od těch 18 nebo 22 zemí, které k euroústavě zaujaly pozitivní vztah, máme my k ní mít tak vztah negativní?
Víme dobře, že v té euroústavě, tak jak byla navržena, jak byla těmito zeměmi schválena, asi schválena být nemůže, protože ta dvě referenda ve Francii a Holandsku tento proces znemožnila, ale dobře zároveň také víme, že ve Francii hlavní důvody, proč referendum dopadlo negativně, byly spíše vnitropolitické povahy a souvisely s tím, že nemalé části Francouzů vadilo to, že euroústava je podle nich málo sociální. Takže sociální dimenzi bychom neměli tak ignorovat, jak se ze strany naší vládní koalice děje, a tenhleten aspekt bude nepochybně i dál předmětem sporů mezi sociální demokracií a vládní pozicí v této věci, protože čistě neoliberální koncepce Evropské unie jenom jako spojení států na bázi volného trhu není perspektiva, která by pro další vývoj Evropy byla pozitivní.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Prosím pana poslance Jana Schwippela, který je posledním přihlášeným do všeobecné rozpravy.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na některé náměty, které zazněly v rozpravě, protože pokud jde o vládní pozici, tak já s ní souhlasím. V zásadě k ní nemám žádné větší výhrady, ale chtěl bych reagovat na některé věci, které zazněly v rozpravě.
Začnu tou otázkou, kterou položil pan poslanec Jičínský, v čem jsme tak zvláštní. Já se domnívám, že máme rozdílnou koncepci přístupu k evropské integraci. Na jedné straně eurohujerství, to je v podstatě postoj, který vychází z toho, že poklonkování Bruselu a automatický souhlas se vším, co z Bruselu přichází, přinese naší zemi největší prospěch, a na druhé straně názor, že nejsprávnější je svébytný postoj a svéprávný, samostatný, a hájení zájmů naší republiky. A já jsem přesvědčen, že takovýto postoj je správný postoj.
Dovolím si vám to ilustrovat na jedné takové minihistorce z doby ratifikace evropské ústavní smlouvy. Bylo to z doby ještě před dvěma negativními referendy ve Francii a v Nizozemsku. Tehdy Evropský parlament přijal usnesení, jímž vyčlenil poměrně velkou částku na podporu evropské ústavní smlouvy. Přišel tam tehdy maďarský europoslanec s požadavkem, aby také oni dostali příslušné prostředky, a bylo mu řečeno: Vy nic nedostanete, vy jste přece evropskou ústavní smlouvy ratifikovali jako první už za týden, co tedy chcete? Takže tím chci demonstrovat, že ne vždycky takový ten eurohujerský postoj, to poklonkování je také výhodné.
Jinak bych chtěl říci k té vícerychlostní Evropě. V podstatě jediná myšlenka toho vládního materiálu, který se nazýval Strategie České republiky v rámci Evropské unie, byla, že integraci je třeba dát znaménko kladné a jakékoliv dezintegraci znaménko záporné a že vícerychlostní Evropa prostě je něco strašného.
***