(11.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Já se vás, pane místopředsedo, zeptám, zda jste ochoten jako první vystupující přijmout roli zpravodaje. Pokud ne, oznamuji, že druhým vystupujícím je pan kolega Exner, který mi oznámil, že nebude moci z časových důvodů se této role ujmout, tak bych musela požádat další členy. Nejprve se tedy ptám vás, zda jste ochoten být zpravodajem. Děkuji vám.
Nyní má tedy slovo pan kolega Václav Exner. Prosím.
Ještě dovolte jednu omluvu, než se pan kolega ujme slova. Paní poslankyně Kateřina Jacques se omlouvá z dnešního jednání ze zdravotních důvodů.
Slovo má pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, vidím tady tedy jednoho zástupce vlády, dámy a pánové, dovolte mi především konstatovat, že je několik věcí, se kterými se s vládou shodujeme.
První z nich je ta, že text Smlouvy o ústavě pro Evropu v jeho původním znění je nejen neprůchodný, ale v současných podmínkách unie též nevyhovující. Komunistická strana Čech a Moravy toto své stanovisko vyjádřila na samém začátku jednání o této smlouvě, a to už v březnu roku 2005, když za prvé, a na tom dodneška trváme, vyjádřila svou podporu úsilí o uskutečnění referenda k řešení ať už Smlouvy o ústavě pro Evropu nebo institucionální reformy Evropské unie. Pokud se nepodaří prosadit zákon o obecném referendu, souhlasili jsme, a myslím, že budeme souhlasit i dál v této otázce, s jednorázovým referendem. Za druhé jsme nesouhlasili s podepsanou Smlouvou o ústavě pro Evropu a naopak jsme plně souhlasili s hlasováním poslanců za KSČM v Evropském parlamentu k deklaraci o Smlouvě o ústavě pro Evropu 12. ledna 2005, kdy se vyjádřili negativně k této deklaraci.
Smlouva obsahuje významný přenos pravomocí z národních států na Evropskou unii. Na rozdíl od pana místopředsedy Zaorálka jsme toho názoru, že celkově malým a středním státům smlouva ubírá, zatímco velkým přidává tím, že se mění způsob hlasování v Evropské radě nahrazením tzv. vážených hlasů, doposud zvýhodňujících malé země, populačním principem. Byli jsme také proti tomu, že Evropská unie, nejen v preambuli smlouvy, hovoří za celou Evropu, ačkoliv představuje jenom část Evropy.
Kritizovali jsme, že smlouva se pokouší zasadit dosažený stupeň toho, čemu my říkáme kapitalistická integrace, spolu s neoliberální politikou do konstitučního rámce a velmi omezeně a nedostatečně se zabývá sociální problematikou.
Podle nás také smlouva otevírá cestu k novým závodům ve zbrojení a vojenské agresi i mimo státy Evropské unie pod záminkou nebezpečí globálního terorismu.
Kritizovali jsme také, že Listina základních práv unie, která byla schválena jako politický dokument na zasedání Evropské rady v Nice, a dostala se tedy do návrhu smlouvy, neobsahuje ani rozsah práv a svobod obsažených v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v ústavních systémech řady členských zemí. Jsme toho názoru, že tady je druhá oblast, kde se shodujeme s vládou České republiky, když nyní zastává stanovisko, že ochrana základních lidských práv a svobod by měla vycházet z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla podepsána v Římě už 4. listopadu 1950, a že by měla Evropská unie jako celek přistoupit k této evropské úmluvě.
Tady se shodujeme s velkou částí poslanců - členů Parlamentního shromáždění Rady Evropy, a to z tradičních zemí Evropské unie, z patnáctky, i z nových zemí, a hlavně poslanců mimo Evropskou unii, kteří tuto politiku požadují už celá léta a zatím toho nebylo dosaženo. Byli bychom tedy pro to, aby evropská úmluva se stala součástí ochrany lidských práv a základních svobod také v Evropské unii, a tím by bylo dosaženo toho, že občané Evropské unie prostřednictvím občanství členských zemí podléhají Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku a není třeba duplicitního soudu k této věci v rámci Evropské unie.
Toto naše stanovisko jsme dále zpřesnili poté, co občané Francie a Nizozemí odmítli v referendu navrženou Smlouvu o ústavě pro Evropu. V této věci jsme tehdy prohlásili, že znovu potvrzujeme své stanovisko, že proces rozvíjející se spolupráce a integrace v Evropě, a to nejen v Evropské unii, má pokračovat a že má být vyjádřen i novými právními akty, které by však měly poskytnout
a) politickou neutralitu celého procesu, což se týká základních dokumentů na úrovni státu i mezinárodních organizací s všeobecným zaměřením a mělo by být pravidlem;
b) posílení demokracie, rovných práv účastníků a účasti občanů s odstraněním současného demokratického deficitu v Evropské unii;
c) zajištění hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje bez nadbytečné byrokracie s aktivní účastí všech občanů a s co nejlépe rozloženými kompetencemi na jednotlivých stupních rozhodování umožňujících ovlivňování struktury v hospodářské i ostatních oblastech, odstraňování zaostalosti a nerovnováhy;
d) v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky mírový, solidární a rovnoprávný přístup s bezvýhradným dodržováním mezinárodního práva a jeho zdokonalováním bez dosud prosazované a uplatňované militarizace mezinárodních vztahů;
e) zjednodušení a zpřehlednění právních norem jen s nezbytným rozsahem.
My se domníváme, že tyto principy se nevztahují jen na jednání o institucionální reformě, případně Smlouvě o ústavě pro Evropu, ale obecně na projednávání aktuálních otázek v Evropské unii.
Dovolte mi také konstatovat, že s vládou se shodujeme také v otázce, že nová smlouva nesmí zhoršit postavení ani rozhodovací a hlasovací váhu České republiky. Souhlasíme s tím, že demokratická legitimita unie by měla být odvozována od vyvážení principu rovnosti reprezentace občanů a rovnosti reprezentace státu. Dodáváme k tomu, že by z toho také měla být odvozena pravomoc ostatních orgánů Evropské unie, především Evropské komise jako výkonné složky, která v současné době vykonává i nejvýznamnější roli zákonodárnou.
Souhlasíme také s tím, že by mělo dojít k posílení subsidiarity, i když bychom přivítali, kdyby toto pojetí bylo v pozici vlády dále specifikováno.
Dovolte mi ještě vyjádřit některé pochybnosti o textu, který nám byl předložen jako pozice vlády. Konstatuje, že vůdčí role se zhostilo Německo, které nyní předseda Radě Evropské unie, ale předsednictví Německa ještě neskončilo. Plán německého předsednictví se zatím nevyvíjí úplně tak, jak při nástupu tohoto předsednictví Německo konstatovalo. Proto zhodnocení celé funkce německého předsednictví by pravděpodobně bylo na místě až poté, co bude ukončeno.
Jsme také toho názoru, že ta otázka ratifikace, jak je uvedena v pozici vlády, je otázkou řekněme vyčkávací, opatrnou a vytvářením předpolí k tomu, aby se nemuselo jednat o možné ratifikaci změn prostřednictvím referenda. Vláda navrhuje, aby to bylo předurčeno výsledkem jednání. Domnívám se, že Česká republika tak, jak se rozhodla pro vstup do určitého typu Evropské unie referendem, by také tak významnou změnu, jakou případně bude institucionální reforma, nebo dokonce dokument na ústavní úrovni, měla rovněž potvrdit v hlasování občanů.
***