(11.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Chtěl bych tohle vytyčit jako základní problém toho textu. Tahle skutečnost se vůbec nerespektuje. Nerespektuje se to, že z dvanácti nových členských států pouze Česká republika a Polsko se staly těmi, kteří se stavějí kriticky k tomu dokumentu. To znamená drtivá většina ho pokládá za výhodný, dokonce i pro malé země, pro nové členské státy. Ten fakt tady vůbec není vysvětlen. Jak je to možné? To by se muselo obhájit, že ta ústavní smlouva je skutečně nevýhodná, jak se tady suverénně tvrdí. Ale něco takového se podle mě tak snadno vůbec dokázat nedá a já jsem přesvědčen o opaku.
Já nevím, jestli mám tady opakovat ten celý běh událostí, který se vine od Laekenu. A připadá mi, že by to bylo účelné, protože by si to pravděpodobně autoři toho materiálu docela zasloužili, aby se jim to řeklo, aby si zopakovali, k čemu byla Evropská rada v Laekenu, která se konala v prosinci roku 2001, která přijala deklaraci o budoucnosti Evropy, rozhodla o svolání Konventu a identifikovala otázky, jimiž se má Konvent zabývat. Když si projdete ty otázky, já vás ušetřím a nebudu vám je číst, to zadání, tak zjistíte, že jimi se skutečně ústavní smlouva zabývala, dokonce i za účasti České republiky a našich zástupců. Poprvé v historii se takto jednalo, aby se naplnilo to zadání Laekenu. Tvrdit, že se to prostě nestalo, s takovou lehkostí, jak to tvrdí ten materiál, je podle mě nepřijatelné. Ten Konvent pracoval od února 2002 do června 2003. Jak jsem řekl, poprvé v historii evropské integrace se zabýval vypracováním podobného textu za účasti všech zástupců, dokonce i kandidátských států, jako byla tehdy Česká republika.
Tady se naprosto suverénně z té současné pozice, jak je nám předkládána, tvrdí, že tento proces skončil neúspěchem, ale vůbec se nevyjasňuje, že postavení České republiky je dnes v Evropské unii poměrně problematické a stalo se problematické právě díky tomuto postoji České republiky, která se k tomu dokumentu staví nepřátelsky.
Podívejte se, přečtěte si včerejší evropský tisk. Co tam najdete? V El País - Španělé vítají zvolení nového francouzského prezidenta, protože tvrdí, že tento nový francouzský prezident je garancí toho, že ústavní smlouva bude v maximální podobě zachráněna. A Sarkozyho vyjádření, které máte už i v posledních týdnech - Sarkozy stále zvýrazňuje pozici: maximum z ústavní smlouvy musí být zachováno. A stejně to říká Alain Lamassoure, jeho uvažovaný ministr zahraničí. To znamená to, co se teď odehrálo v posledních dnech, volba nového francouzského prezidenta, podle všech těch komentářů posiluje šanci zachránit maximum z ústavní smlouvy. A dokonce když si přečtete vyjádření poslední Tonyho Blaira, který se mi zdá, že zrovna dnes odstupuje, ale jsou to poslední vyjádření britských představitelů, všude zjistíte, že je veliký zájem stavět se kladně k tomu procesu integrace Evropské unie a najít i řešení, co se týče ústavní smlouvy, které zachová co nejvíc z toho, co ústavní smlouva přináší. Zachovat maximum, nebo jinde je to formulováno "tolik, co bude jenom možné".
Chápete? Ta nota toho vašeho textu, která ústavní smlouvu, i když už neříká zakopat pod zem, ale chová se k ní jako k cáru, který se vyžil, který tedy bereme jako z nouze, tak tenhle postoj, který se nutí tady v České republice, je nesprávný a neodpovídá té atmosféře, se kterou se tato věc dneska v Evropě debatuje. Tohle stanovisko je dokonce naprosto ojedinělé.
Já připomínám, tady stojí osmnáct zemí, které ten dokument ratifikovaly. Španělé vyjadřují radost nad tím, že Sarkozy pomůže ten dokument maximálně podržet. Stejně ale mluví i paní Merkelová, stejně mluví dneska i Blair - nechci tady citovat jeho poslední vyjádření. Opakuji - ten trend v současnosti je, a když tady říká pan místopředseda vlády, že požadují zesrozumitelnění toho textu smluv - copak to není tak, že jsme měli čtyři tisíce textů smluv a dneska to máme zjednodušené na čtyři sta? Copak je možné jako vy požadovat zjednodušení kompetencí a zprůhlednění kompetencí a zároveň si neuvědomovat, že celá kapitola tři je tak dlouhá právě proto, že dělá pořádek v kompetencích? Prostě není možné zároveň chtít zjednodušit, zprůhlednit kompetence, a zároveň říkat, že je tady pořád ještě příliš dlouhý text.
V tom textu vůbec je celá řada věcí, které především mají problém, že jdou proti sobě, že jsou sporné vnitřně, věcně, že by se nedaly obhájit, pokud bychom je rozebrali jednu po druhé. A hlavně se tam celá řada věcí zamlčuje.
Opakuji. Zamlčuje se odpověď na otázku: Jak to, že drtivá většina nových členských států Evropské unie pokládá ústavní smlouvu za výhodný dokument pro sebe? Jak to, že se vůbec nezmiňuje, že dokonce od roku 2006 došlo v postoji veřejného mínění k vývoji, co se týče vztahu k evropské ústavní smlouvě? Tady se říká, že ústavní smlouva neuspěla, ale Francie a Holandsko..., ale vždyť je přece známou věcí, že hlasování o ústavní smlouvě ve Francii se stalo spíš hlasováním o stylu vládnutí donedávna prezidenta Chiraka, že to je notoricky známo, že ani tak nešlo o ten text, jako šlo především o kritiku vládnutí. Bylo to prostě to, co je tím rizikem a nebezpečím podobných hlasování.
A kromě toho, co se také ignoruje a nezmiňuje, že zrovna ta Francie a celá řada dalších zemí využila k té debatě, která se vedla dosud, že mluví o posílení některých momentů v té ústavní smlouvě, nejenom o krácení. Mluví se o tom, že by se opravdu měla posílit sociální dimenze Evropské unie, mluví se o nutnosti mluvit o klimatických změnách, energetice a dalších tématech. Takže ta debata vedla dokonce k tomu, že by se měl tenhle dokument rozšířit o některá další témata. A podle mě tohle to stoprocentně bude na stole při těch jednáních, která jsou ještě před námi.
Když jsem tady mluvil o těch průzkumech, které uvádějí, jaký je stav obyvatel členských států k evropské ústavní smlouvě, tak podle těch prováděných Eurobarometrem v září 2006, zveřejněných v prosinci roku 2006, by euroústava prošla i ve Francii dnes, i v Nizozemí. A dokonce podle těch průzkumů by prošla i v těch zemích, kde dosud ratifikována nebyla. Pozoruhodné je, že oproti jaru 2006 se zvýšil počet stoupenců ústavy v Nizozemsku o 6 % na 59 % a ve Francii stoupl počet příznivců ústavní smlouvy o 5 % na 56 %. V zemi, kde ještě nebyla ratifikována ústavní smlouva, například v Polsku, ji podporuje 63 % obyvatel, v Portugalsku 60 %, Irů 56.
To znamená to, co tady bylo řečeno, že rozděluje Evropu, že to je věc pro Evropu sporná, to prostě se dá doložit, že to vůbec není pravdivé. To není pravda, že ústavní smlouva rozdělila Evropu. Prostě ratifikační proces narazil. Ty důvody, o těch se můžeme bavit a tu situaci je třeba samozřejmě řešit. Já jsem ten, kdo je přesvědčen, že ústavní smlouva je pro Českou republiku výhodným dokumentem. A dokonce se obávám, že ve chvíli, kdy bychom zahájili cestu k nějakým jiným dokumentům, tak nás to ve skutečnosti poškodí.
Podívejte se, tam, kde bude oslaben proces integrační, tak to často může vést k tomu, že se naopak posílí role těch velkých států Evropské unie. Podívejte se, to riziko je. A on to právě nový francouzský prezident říká poměrně často. On přece je hlasatelem toho řešení, že pokud by se to nezdařilo, tak prostě sem s vícerychlostní Evropou. Právě francouzský prezident patří k těm, kteří mluví o tom, že není možné, aby Evropská unie v tom procesu další integrace se nechávala blokovat a brzdit těmi, kteří o tu další integraci prostě nestojí. A říkat - ať jdou bokem, ať jdou prostě stranou. A bohužel Česká republika, tak jak se chová, je přesně ten, kdo je tím míněn. Jako Občanská demokratická strana, která má v tomto rozhodující slovo v koalici, svým chováním Českou republiku vede ven z Evropské unie. To je to podstatné na tom, co se v té pozici znovu opakuje a znovu vyjevuje. A v tom si myslím, že je to věc zásadní debaty, na které musíme trvat.
Autoři ve svém textu tvrdí, že snahou německého předsednictví je oživit diskusi o institucionálně reformě Evropské unie. To víte, jednak se zase nemluví o ústavní smlouvě, mluví se o institucionální reformě záměrně, protože ta se pokládá pořád ještě trochu za mimo. Ale já tvrdím, že ta věta není pravdivá. Síla německého předsednictví je - co nejvíc z evropské ústavní smlouvy zachovat a provést minimální změny v jejím textu na krátké mezivládní konferenci a dosáhnout ratifikace pozměněného textu do konce roku 2008, to je před volbami do Evropského parlamentu.
***