(16.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Právní úprava byla přijata v roce 2001 a dosud nějaká rozsáhlejší revize platné úpravy z roku 2001 ještě nenastala. My si myslíme, že po šesti letech fungování soukromých exekutorů tato doba právě nastala, a proto tímto návrhem chceme onu diskusi otevřít.
Předestírám tedy to, že počítáme s tím, že i tento návrh, byť není příliš rozsáhlý, vyvolá diskusi. Jsme připraveni na cenné podněty, a to jak v rámci čtení na plénu, tak následně v rámci diskuse v ústavněprávním výboru.
Dámy a pánové, v každém případě vás prosím, abyste tento návrh podpořili a propustili do dalšího čtení, protože naši občané potřebují, aby míra právní jistoty při činnosti exekutorů dále vzrůstala, a proto je třeba, aby určité legislativní změny v této oblasti byly přijaty. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi Jiřímu Pospíšilovi. Pro první čtení jsme určili zpravodajkou paní poslankyni Evu Dundáčkovou, která z dnešního jednání je řádně omluvena. Vím, že došlo k dohodě, že by ji zastoupil její kolega z ústavněprávního výboru pan poslanec Marek Benda. Požádám Sněmovnu o souhlas s touto změnou zpravodaje v prvním čtení.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 276. Táži se, kdo souhlasí s tím, aby nás pan poslanec Marek Benda provázel tímto zákonem coby zpravodaj. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 276 přítomno 160, pro 89, proti 1. Návrh byl přijat. Prosím tedy o slovo zpravodaje pana poslance Marka Bendu.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, pokusím se nezdržet Sněmovnu příliš dlouho s tímto tiskem, který je hodně technický a patří více na půdu ústavněprávního výboru.
Pan ministr již zde řekl, že činnost soudních exekutorů přinesla výrazné zkvalitnění možnosti vymáhání práva v České republice. Na druhou stranu že přináší některé typy excesů, problémů chování, které se jednotlivcům, ale myslím, že nejen jim, ale i jejich okolí, jeví jako hluboce nespravedlivé. Stejně tak jako mám pochybnost vždy o všech samosprávných korporacích a jejich schopnosti opravdu efektivně umravnit a vynutit zákonné a slušné chování od svých členů, tak i v tomto případě dochází k situaci, že je zřejmě zapotřebí posílit dozorové a dohledové pravomoci Ministerstva spravedlnosti, aby ony největší přehmaty, ke kterým dochází, byly postihnuty, resp. mohly být vůbec nějakým způsobem vůči samosprávné pravomoci exekutorské komory alespoň zažalovány. To pokládám za velmi důležité. Možná, že v některých věcech by bylo dobré jít ještě dále. Uvidíme při diskusi na ústavněprávním výboru.
Druhý problém, který zde je a který bude nepochybně vnesen, je problematika úhrad za exekuce, a to zejména úhrad za ty exekutorské výkony, kdy majetek žalované osoby, resp. osoby, vůči které je vedena exekuce, nedostačuje ani k tomu, aby z něj byly kryty náklady na exekuci. Poměrně dlouhou dobu byl dosavadní zákon vykládán tak, že pak náklady exekuce nesl ten, který exekuci vyvolal, to znamená navrhovatel, posléze na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzeného Ústavním soudem došlo k situaci, že tyto náklady má nést exekutor sám. Dostáváme se do trochu absurdní situace, kterou je třeba v této novele nebo v novele velké, kterou pan ministr slíbil, že přinese v příštím roce, vyřešit. Prostě není možné, aby někdo měl povinně uložen vykonat nějaký úkon a v případě, že tento úkon vykoná a nemůže ho odmítnout - exekutor nemůže exekuci odmítnout - není nikdo, kdo by mu ho zaplatil. Já myslím, že je situace, která je neudržitelná. Nemůže to jít na jeho náklady. Můžeme diskutovat o tom, jestli to má být povinné, jestli to v některých případech má být stát, ale těžko to může být soudní exekutor.
Myslím, že musíme velmi pečlivě v novele uvážit zvýšení ochrany exekutorů před neodůvodněnými zásahy do jejich majetku, ale zároveň také zvýšení dohledu státu a dohledu Ministerstva spravedlnosti nad činností soudních exekutorů a nad jejich někdy excesivními zásahy do majetku jiných osob.
Myslím, že otázka, kterou bude třeba také otevřít při jednání na ústavněprávním výboru, bude otázka počtu soudních exekutorů - jestli dosavadní počet exekučních úřadů pokládáme za dostatečně vytvářející dostatečnou konkurenci, nebo zda by bylo rozumné ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti uvažovat o zvýšení konkurence uvnitř exekutorské komory i v tomto směru.
Jinak doporučuji, abyste návrh zákona přikázali ústavněprávnímu výboru. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Písemné přihlášky nemám, táži se tedy na vaše přihlášky. Žádná taková není, končím obecnou rozpravu.
Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhuje přikázat tento návrh k projednání ústavněprávnímu výboru. Má někdo jiný návrh na přikázání? Není tomu tak.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 277. Kdo souhlasí s tímto návrhem na přikázání? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 277 přítomno 160, pro 110, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh zákona jsme přikázali k projednání výboru ústavněprávnímu.
Tím končí projednávání bodu číslo 37 na této schůzi, sněmovního tisku 178. Děkuji jak panu ministrovi, tak panu zpravodaji.
Můžeme se věnovat bodu dalšímu, tedy bodu
38.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb.,
o výkonu trestu odnětí svobody a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 179/ - prvé čtení
Počtvrté požádám o úvodní slovo ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který z pověření vlády tento návrh představí.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych představil stručnou novelu zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jejímž cílem a smyslem je jediné - zvýšit počet vězňů, kteří pracují.
Jenom na úvod chci říci, že Česká republika je dlouhodobě pod průměrem v počtu zaměstnávaných vězňů ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie. V zásadě jde obecně o problém bývalých států komunistického bloku, co se týče počtu zaměstnávání vězňů. Snad jedinou výjimkou je Slovensko, kde je výrazně nadprůměrný počet zaměstnávaných vězňů. V zásadě evropský průměr je dnes na 60 %. Česká republika na podzim minulého roku poprvé překročila magickou hranici 50 % a dnes zaměstnáváme přibližně 52 % práceschopných vězňů. Rádi bychom se dlouhodobě dostali na úroveň průměru Evropské unie, a to je právě ono číslo kolem 60 %.
K tomu má přispět i tato novela, která stanovuje podmínky pro zaměstnávání vězňů a snižuje možnosti vězňů odmítnout práci. Právní úprava je dnes nastavena tak, že vězeň, pokud je práceschopný - zdůrazňuji - je povinen vykonávat práce pro stát, ale pro jiné subjekty, než je stát, je oprávněn odmítnout výkon takovéto práce.
***