(12.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Vaši přihlášku do podrobné rozpravy mám.
S faktickou poznámkou se již před vystoupením pana poslance Hamáčka hlásil pan kolega Morava. Má proto slovo. Dalším vystupujícím bude pan poslanec Alexander Černý.
Poslanec Jan Morava: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, ta moje technická je ještě na pana Zaorálka. Já s ním plně souhlasím, že riziko konfliktů ve světě se zvyšuje, a právě proto se domnívám, že je lepší být součástí té protiraketové obrany než nebýt.
A zároveň bych prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, položil rád panu Zaorálkovi jednu otázku. Opravdu si myslíte, že jsou hodné a zlé rakety? Od hodných a zlých států? To si snad nemyslel ani zákeřný potápěč Sikyta z normalizačního seriálu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka pana poslance Moravy. Nyní s řádnou přihláškou do rozpravy obecné pan poslanec Alexander Černý, po něm bude mluvit pan kolega Antonín Seďa.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pane ministře, dámy a pánové, já také nevím, jestli jsou hodné a zlé rakety, ale vím, že když v roce 72 byla uzavřena smlouva, první smlouva, o omezení protiraketové obrany, tak to bylo všemi experty na obou stranách považováno za mimořádně důležitou věc. A troufám si tvrdit, že situace se opět jakoby měla opakovat, že se k něčemu podobnému blížíme.
Pan ministr se tady v tom svém úvodním slově zmínil o obsahu smluv, o tom, co vlastně my budeme chtít. Ještě drobnou poznámku k času. Konec jednání - údajně v druhé polovině tohoto roku, pravděpodobně koncem druhé poloviny tohoto roku. Vzhledem k tomu, že už máme vlastně konec prvního pololetí, tak je to velmi relativní čas. To může být velice záhy a obávám se, že bude-li to po prázdninách, bude to už v horizontu druhého pololetí. Můžeme být docela překvapeni, pakliže o tom bude rozhodovat naše vláda.
Nepochopil jsem dost dobře, co vlastně česká strana od těch smluv, od těch jednání očekává. To, co tady bylo řečeno panem ministrem, ty tři základní oblasti - jedna ve vztahu k NATO, druhá transparentnost, třetí k Rusku - z toho mi prostě hájení českých národních zájmů příliš nevyplývá, a kdyby bylo možné to upřesnit, byl bych velice rád.
Bylo také řečeno, že pracuje řada expertních skupin, že se budeme scházet s různými experty, a dokonce bylo řečeno, že někteří experti už tady pracují, že provádějí jakási měření, a ti experti, jestli se nepletu, tak bylo také řečeno, že jsou to příslušníci amerických ozbrojených sil. Zajímalo by mě, na základě čeho tady, teď, co Američané měří. Ono už nějaké rozhodnutí snad padlo? Co tady vlastně ti Američané v tuto chvíli tedy v těch Brdech vyvádějí?
Pan ministr hodnotil slovy Američanů jednání s Ruskem a údajně jde o jakousi zdrženlivost ze strany Ruska. Tak to prý hodnotí Američané. Já bych byl strašně rád, kdyby se o české vládě dalo říci alespoň totéž, tedy že se chová zdrženlivě ve chvíli, dokud jednání nebylo ukončeno a dokud nepadlo nějaké rozhodnutí. Opak je ale pravdou.
V dnešní dopolední debatě v tom předchozím bodě, kdy se nedalo pochopitelně přesně oddělit, jestli se budeme vyjadřovat už k této informaci vlády, nebo jen k návrhu zákona o referendu, zazněla celá řada věcí. Dovolím si na některé z nich odkázat, protože je považuji za velmi důležité.
Několikrát jsme tady volali po tom, abychom dokázali mluvit srozumitelně. Abychom informace, které máme a které dostáváme, dokázali předat veřejnosti, která by možná mohla, teď už snad se blýská na lepší časy, která by možná mohla v referendu o tom koneckonců spolurozhodovat, tak aby je mohla snadno uchopit a aby mohla s nimi pracovat. Podle průzkumů veřejného mínění se domnívám, že většina naší veřejnosti už se nějakým způsobem orientuje. Ty informace, které má veřejnost k dispozici, se mimochodem hloubkou nijak neliší od toho, jaké informace máme k dispozici třeba my - ten rozdíl je opravdu velmi nepatrný, kosmetický, a proto si troufám tvrdit, že veřejnost může rozhodovat stejně kompetentně, jako bychom to snad měli podle představ některých dělat svrchovaně my, poslanci a senátoři.
My se ale zásadně lišíme ještě v jedné věci. S informacemi každý pracujeme tak, jak nám to pochopitelně vyhovuje, a ze stejného množství a stejné kvality informací vyvozujeme to, co je nám příjemné, a to, co bychom chtěli, aby se z nich vyvozovalo a k čemu by to mělo dospět.
Je podle mého názoru už skoro jedno, jak obrovské množství informací se ještě v těch následujících měsících, než se k nějakému rozhodnutí bude schylovat, jak velké množství informací se objeví. Vzhledem k tomu, že dodnes nezazněla žádná informace, která by mohla jednu nebo druhou stranu přesvědčit o opaku, je velmi pravděpodobné, že bude fungovat spíš onen efekt, o kterém tady také už byla dopoledne řeč, že obrovské množství informací, kterými budeme zavaleni my i občané, může nakonec vést k tomu, že budeme v situaci, jako kdybychom téměř žádné informace neměli. (Neustálý hluk v sále.)
To, co je velmi zásadní a na co nikdy nikdo neodpověděl...
Paní předsedkyně, byl jsem vyzván, abych trval na tom, že někdo z členů vlády, pokud možno někdo z místopředsedů vlády, minimálně, bude přítomen dalšímu jednání.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano. Já prosím za prvé, aby v jednací síni byla věnována pozornost řečníkovi, který stojí za řečnickým pultem a vystupuje v rámci stanoveného bodu. Tuto žádost vznáším opakovaně a mrzí mě, že to musím tak činit. Za druhé prosím členy poslaneckých klubů, aby zajistili účast některého z členů vlády, alespoň jednoho z místopředsedů vlády na tomto jednání. - Pan místopředseda vlády Alexandr Vondra zde je, před chvilkou oznamoval, že jen na malý okamžik odejde. A jak vidíme, už se právě vrátil, můžeme tedy pokračovat.
Poslanec Alexander Černý: Vrátím se k oněm informacím. Ty nejpodstatnější, nebo ta jedna z nejpodstatnějších, o kterých je řeč, to je informace o tom, jak je to vlastně s těmi hrozbami. Existuje vskutku hrozba, která nás má přimět k tomu, abychom souhlasili s tím, že by na našem území byl umístěn nějaký prvek protiraketové obrany, byť by to byl radar? Mám velké pochybnosti o tom, že nás někdo dnes dokáže o něčem takovém přesvědčit. Pan ministr sám zmínil, že se uvažuje o tom, že by snad, možná, mohl někdo být schopen kolem roku 2015 něco takového, jako je balistická raketa, která by mohla nést řekněme i jadernou zbraň, že by něco takového mohlo snad být reálné kolem roku 2015.
Poté, co jsme zažili i tady, koneckonců, v této Sněmovně, od tohoto řečniště, divadýlko, které vedlo k rozpoutání války v Iráku, poté, co víme, a už jsem se tady o tom také zmiňoval, jak Colin Powell dodnes údajně špatně spí, když si vzpomene na své vystoupení v Radě bezpečnosti, kde tvrdil, že má opravdu důkazy o tom, že existují v Iráku zbraně hromadného ničení, které mohou být použity proti spojencům Evropě, případně proti Spojeným státům, poté, co nám tady pan ministr Tvrdík ukazoval, jakým způsobem můžeme být velmi snadno ohroženi, troufám si pochybovat o tom, že se můžeme spokojit pouze s domněnkou, že by snad mohla nějaká země během sedmi osmi deseti let možná nějaké zbraňové systémy vyvinout. Na to zatím nikdo efektivně neodpověděl. Žádné zpravodajské informace nejsou takové, aby na tuto otázku v tuto chvíli dokázaly odpovědět.
A tím se dostávám k panu generálu Oberingovi. On připustil při své návštěvě v Praze, a je to bezesporu pravda, že tady jde mimo jiné o čas a že všechna ta opatření, o kterých Američané uvažují, jsou v tuto chvíli opatřeními preventivními. Troufám si tvrdit, že tady v té prevenci může být zakopaný pes.
***