(9.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
V případě obce Choltice jde o to, že soudní komisař notář připravil jasné podklady pro rozhodnutí soudu. Tento připravený doklad pro rozhodnutí soudu soudce záměrně neprojednával. Navíc samozřejmě, a to je v pravomoci soudce, to také vím, připravený doklad pozměnil způsobem, který znovu umožnil otevírat tento případ.
Nebudu zde prezentovat konkrétní text notářského rozhodnutí ani rozhodnutí soudce. To je věcí skutečně kontroly státní správy soudů. Nechť si udělá pořádek předseda okresního soudu nebo předseda krajského soudu. Ale vy, pane ministře, já si myslím, že byste se na to také měl podívat, když jde o miliardový majetek, jestli nemá například předseda okresního soudu sledovat, jestli nedochází k neodůvodněnému průtahu. Když soudní komisař notář dokončil přípravu rozhodnutí, že soudce, respektive v daném případě možná soudkyně devět měsíců nedělala vůbec nic.
Na to jsem chtěl slyšet odpověď. Dámy a pánové, soudci nejsou páni bozi, a proto se stejně jako mistři tesaři občas utnou. To jsem měl, pane ministře, na mysli, nikoliv vstupovat do jejich nezávislosti.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan ministr Pospíšil. Pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik reakcí na plamenné vystoupení pana poslance.
Bohužel termíny, které zde již byly zvoleny, jasně ukazují, že zde není snaha seriózně řešit problémy české justice, ale je zde snaha vést politickou diskusi na téma restituční spory bývalé šlechty.
Já chci obecně říci, a to je pro mě pozitivní výstup z projevu pana poslance, že mně se líbila jeho věta, která obsahovala poznámku o tom, že je třeba materiálně-technickými prostředky vybavit českou justici, a vnímám to jako pozitivní příslib od představitele KSČM, že ve chvíli, kdy se bude projednávat reforma české justice v podobě konkrétních obecných návrhů, nevést to ke konkrétním případům na půdě Poslanecké sněmovny, takže minimálně z této strany bude zájem tyto návrhy seriózně projednat a případně podpořit. Protože problém české justice je problém posledních ne několika let, ale posledních sedmnácti let. Je to problém, který je dlouhodobý, který bohužel je chronický, a nelze říci, že je možné vytáhnout jednu oblast dílčích sporů, tu vyzdvihnout nad jiné spory a říci, že toto je konkrétní problém, který a priori konkrétně musíme řešit a upřednostnit před jinými spory.
Já chci obecně říci, a na tom trvám, že ministr spravedlnosti je tu od toho, a doporučuji tedy podívat se na kompetenční zákon, aby spravoval českou justici po materiální a technické stránce. Ostatně takto to přesně říká kompetenční zákon. Není úkolem ministra spravedlnosti monitorovat konkrétní kauzy a do nich případným způsobem vstupovat.
Chci upozornit na to, byť to tady bylo ze strany pana poslance zakrýváno, že diskuse o konkrétních kauzách na půdě Poslanecké sněmovny přispívá už k nepřímému nátlaku a nepřímému vlivu na takovéto kauzy. Já to tady říkám. Je to můj právní názor. Stojím za ním. Uznávám, že někdo může mít jiný názor, ale dovolte mi, abych svůj názor zde takto vyjádřil.
Chci říci k danému tématu, že my jsme se snažili v odpovědi panu poslanci nastínit situaci, jaká panuje v oblasti soudního rozhodování a soudní judikatury u restitučních sporů. Nastínili jsme jednoznačně, že není pravdou to, co on tvrdí ve své zprávě, ve svém dotazu, že by docházelo k rozdílnému rozhodování; že došlo ke sjednocení judikatury jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu ve vztahu k restitučnímu zákonodárství. A ta judikatura jasně říká, že restituční právní předpisy jako lex specialis mají být prioritně užity před obecnou ochranou vlastnického práva a mají být v zásadě v případech, kde bylo možno užít restitučního zákonodárství, užity výlučně. To znamená ochrana právního stavu, který zde nastal, který zde byl, který byl založen Benešovými dekrety, je jasně deklarována v nálezech a v rozhodnutích Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Toto si myslím, že je velmi seriózně popsáno v naší zprávě, a tudíž to je ona odpověď na dotazy, zda vznikají problémy na úseku soudních sporů, které pan poslanec ve svém úvodu své interpelace nazval.
Já chci říci, že podíváte-li se na rozhodnutí soudních orgánů v těchto věcech, které lze obtížně legálně definovat jedním legislativním termínem, je to politický název, jsou politicky takto označeny, pak je nutné říci, že soudy v těchto věcech rozhodují jednotně. Chci poukázat na poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, který právě ve věci rozsudku Okresního soudu v Pardubicích potvrdil tento rozsudek a odmítl dovolání jako nedůvodné.
To znamená, že mám pocit, a prostřednictvím pana předsedajícího oslovím pana poslance, že se zde jaksi vlamuje do otevřených dveří. Vlamuje se, nebo tady brojí proti rozhodování našich soudů, které v zásadě rozhodují v duchu toho, o čem zde hovořil.
Chci zdůraznit, a je to analýza provedená naším úřadem, že nemáme za to, že by judikatura českého soudu, respektive českých soudů v těchto případech byla rozdílná, že by v zásadě byla nesrozumitelná a že by snižovala právní jistotu všech zúčastněných v dané věci.
Hovoří-li pan poslanec o délce soudního řízení, pak zde musím konstatovat, že délka soudního řízení je obecným nešvarem české justice. Netýká se to pouze restitučních kauz, ale týká se to i jiných kauz. Chci upozornit, že jenom například na severu Čech máme více než 60 tisíc případů, které trvají více než tři roky.
Já bych rád věděl, a je to můj dotaz na pana poslance, jestli si ho mohu dovolit, jak je možné říci, která kauza je přednější, jestli trestní kauza někoho, kdo má být odsouzen na několik let k trestu odnětí svobody, nebo kauza, která má majetkovou hodnotu. Já si toto souzení nedovolím. Já si nedovolím říci, která kauza má být přednostněji vyřešena. Ostatně kauzy mají být řešeny tak, jak k soudu napadají, nikoliv s nějakou politicky preferovanou předností. Na to chci tady v tuto chvíli upozornit.
Délka soudního řízení je obecný problém české justice. Minulé vlády bohužel v této věci neudělaly nic. Poslední volební období byli tři ministři spravedlnosti a není zde prosazen jediný návrh, který by délku soudního řízení zkracoval. Naopak Topolánkova vláda vyčlenila další prostředky do justice, přibrala dalších 500 vyšších soudních úředníků a uskutečnila další kroky, které povedou ke zkrácení délky soudního řízení, a tudíž i vyřešení, rychlejšímu řešení kauz, o kterých hovoří tady pan poslanec.
Pan poslanec zmiňuje otázku vůbec aktivní legitimace oněch bývalých příslušníků šlechty a jejich dědiců. Já chci upozornit na to, že každý v demokratickém právním státě má právo obrátit se na soud. To je ústavní zásada, kterou známe již několik desetiletí. Je to ústavní zásada na tzv. právo na spravedlivý proces. Nikomu nemůže být odepřeno obrátit se na soud. Třídní justice, která by zamezovala určité třídě obrátit se na soud, zde naštěstí není. To znamená každý se má právo obrátit na soud a je jen na soudu, aby aktivně rozhodl, zda ten dotyčný je aktivně legitimován, zda podání jeho žaloby je oprávněné, či nikoliv, a pokud je oprávněné, aby následně o jeho požadavku rozhodl. To je jediné, co k tomu umím říci. Není možnost, jak někomu zamezovat v tom, aby se obracel na soud. To tam bohužel v onom dotazu zaznívalo a já chci upozornit, že toto není možné.
Ptá-li se pan poslanec, jaké konkrétní prostředky uskutečníme v konkrétních kauzách, a tvrdí tedy, že to nemá být ovlivňování kauz, já chci upozornit, že jakékoliv konkrétní zásahy v konkrétních kauzách, byť nepřímé, nepřímo ty kauzy vždycky ovlivní. Tak chci upozornit, že Ministerstvo spravedlnosti žádné konkrétní opatření činit nebude, nemůže a ani nechce, protože to je zcela v rozporu s principy demokratického právního státu. Samozřejmě příslušný odbor dohledu a dozoru monitoruje kauzy, kde dochází k neoprávněným průtahům, a v případě, že shledá, že tam je důvod pro zahájení kárného řízení s příslušným soudem, tak takovéto návrhy zpracovává. Ale je to dáno na základě návrhu a objektivního posouzení, ne na základě politické vůle ministra. Naopak Ministerstvo spravedlnosti rozpracovalo a brzy předloží soubor obecných opatření - ne konkrétních opatření - které problémy v české justici budou řešit komplexně a povedou k jejich zlepšení.
Já se velmi omlouvám, ale velmi se bojím doby, kdy bude možné konkrétními prostředky řešit problémy konkrétních kauz, a moc doufám, že taková doba v České republice nenastane, protože to je přesně to, co povede ke konci právního státu, o který se zde urputně posledních sedmnáct let pokoušíme a pokoušíme se jej budovat.
***