(16.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Slovo má nyní pan kolega Jiří Carbol a zatím poslední přihláška, kterou mám, patří panu poslanci Zdeňku Škromachovi. Nyní tedy prosím o slovo pana poslance - tak ještě další přihláška k vystoupení. Ale nyní tedy prosím pana poslance Carbola.
Poslanec Jiří Carbol: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, já samozřejmě vystupuji k těm z vás, kteří nejsou přesvědčeni, jak hlasovat, kteří skýtají možnost svým vystoupením zde přiklonit váš hlas k posunutí této novely zákona do druhého čtení.
Hledal jsem dlouho, co by mohlo být tím, co by vám pomohlo se rozhodnout. Kupodivu jsem nedostával emaily od hostinských, kteří se bojí o svou živnost, kteří mají konkrétní problém, že třeba nemohou rozdělit restauraci a podobně, ale dostával jsem nejvíce emailů od lidí, kteří cestují hromadnou dopravou a kteří mi psali, že kouř z cigarety nestoupá kolmo vzhůru, ale že samozřejmě podle směru větru se posunuje a že ten náš návrh zákona přináší v tomhle zjednodušení a vlastně že ty nekuřáky chrání méně. Ani to asi není tím nejpodstatnějším důvodem, co by vám mohlo pomoci se rozhodnout. Ale taky jsem dostal jeden email, který se zabýval školstvím. Je to zřejmě od nějakého učitele, který mi napsal, že mají velký problém s tím, aby zakazovali žákům ve školách kouřit, protože když ten žák je přistižen při kouření cigarety, tak v podstatě mu nehrozí žádný postih a ředitel školy raději nad tímto problémem zavírá oči. Takže je to takový určitý způsob, jak dnes mládež ve školách se učí nedodržovat zákony a porušovat je.
A já bych právě tohle vám chtěl nabídnout jako možnost k vašemu rozhodování. Abyste dneska tím, že posunete tuto novelu do druhého čtení, umožnili, aby se ten zákon přijal rychleji, samozřejmě za spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví, za spolupráce s komisí odborníků, která na tom ministerstvu je. A abyste tak vlastně dali také signál těm mladým, že přijetím nebo posunutím této novely do druhého čtení chceme ty věci měnit a chceme něco změnit pro ochranu nekuřáků.
Takže prosím vás, ti z vás, kdo ještě doteď nebyli rozhodnuti a mají šanci změnit tedy svůj názor ku prospěchu posunutí do druhého čtení, tak bych se za to přimlouval. Jsem proti odložení této novely zákona z toho důvodu, že každodenně umírá na následky kouření padesát lidí. Jakýkoliv odklad řešení tohoto problému samozřejmě zvyšuje tyto následky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím o slovo pana kolegu Zdeňka Škromacha. Po něm s omluvou požádám o slovo pana poslance Vítězslava Jandáka. Nepostřehla jsem jeho přihlášku, proto ho požádám o slovo poté.
Prosím, slovo má pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, chci uvést, že jsem nekuřák a nekouřil jsem nikdy kromě puberty, kdy jsem vykouřil několik cigaret, takže můžu mít určitý rozpor zájmů v této věci na rozdíl od těch, kteří zase celý život kouří.
Je to věčné téma, protože tomu každý rozumí. Prostě buď jeden kouří a druhý nekouří, ale všichni o tom něco víme. V zásadě jsem tolerantní nekuřák, ale na druhé straně je skutečností, že se stává určitým trendem, a nakonec i v liberálních Spojených státech, ale i v dalších zemích, ochrana lidí, těch, kteří kouřit nechtějí. A to já myslím, že je to, co tady trošku v té debatě uniká. Každý má svoje právo, má svoji svobodu, i v liberální společnosti, ale tam, kde není možnost nebo nemá možnost člověk si ochránit vlastní zdraví jen proto, že prostě vedle něj si někdo zapálí a on teď musí dýchat ten kouř, tak prostě společnost mu musí a je od toho, aby mu zajistila zdravé prostředí, které on v podstatě chce. A obráceně - samozřejmě ten, kdo chce kouřit, no tak si musí k tomu najít vhodné prostředí a vhodné místo, kde nebude ohrožovat nekuřáky.
Bohužel jsou s tím samozřejmě zkušenosti dlouhodobé, protože například zákaz kouření na pracovišti, kde pracují nekuřáci, je v České republice aplikován několik desetiletí, ale opět jaksi dodržování tohoto zákazu je mnohdy velmi problematické právě z hlediska jakési benevolence nebo přístupu mnohdy kuřáků z hlediska "no tak vy mně bráníte v mém právu kouřit na pracovišti" a mnohdy se to velmi těžko jaksi prosazuje v situaci, kdy například nadřízení jsou taky kuřáci a podobně.
Byla tady taky řeč o tržním hospodářství. Ano, znám několik hospod, restaurací, kde už dnes zakázali majitelé kouřit. Nekouří se tam. A návštěvnost těchto restaurací se zvýšila, chodí tam rodiny s dětmi. Víceméně se tam odehrávají různé kulturní záležitosti a podobně a tyto restaurace prosperují více, než když se tam kouřilo.
Čili z tohoto hlediska si myslím, že je potřeba hledat řešení. Řešení, které ochrání právo těch, kteří nekouří, na to, aby měli zajištěno prostředí, kde nebudou nuceni sdílet s kuřáky ovzduší, které je nasyceno dýmem z cigaret. A z tohoto hlediska si myslím, že ten zákon si zaslouží, ať už jakkoliv, aby prošel do dalšího čtení a aby se o tom vedla diskuse, aby se o tom vedla debata. Protože zabít tento zákon v prvním čtení jen s odkazem na to, že prostě těch důvodů se najde spousta a tabákové monopoly mají a poskytnou spoustu různých výzkumů, průzkumů, které budou zdůrazňovat na různých aspektech, že vlastně kouřit je normální. Já jsem přesvědčený, že kouřit není normální, a samozřejmě když už tomu někdo propadne, měli bychom hledat způsob, jak mu pomoci, aby se tomuto nešvaru odnaučil. Stejně tak samozřejmě můžeme začít hovořit do budoucna o těch, kteří pijí, o těch, kteří jsou obézní a podobně. Jsou to určité nešvary, které prostě společnost poskytuje, a myslím, že je legitimní o tom hovořit. Otázka samozřejmě potom, k jakému řešení se přikloníme, by měl být vlastně výsledek takovéto diskuse. A proto bych se přiklonil k těm, kteří stojí na té straně "pustit dál a vést diskusi". (Pár poslanců zatleskalo.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Prosím nyní o slovo pana kolegu Vítězslava Jandáka. Omlouvám se vám, pokud jsem přehlédla vaši přihlášku. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, paní předsedající. Milá vládo, dámy a pánové, já myslím, že není podstatné, jestli tady někdo, kdo mluví, kouří, nebo nekouří.
Malý dodatek k tomu, co tady říkala kolegyně o Irsku. Já myslím, že ta vyšší spotřeba alkoholu vyplývá ze zoufalství Irů, že nesmějí kouřit. I to je možná vysvětlení. (Smích.)
Ale mně jde, dámy a pánové, o jinou věc. Mně jde o to, že tato Sněmovna začíná být zaplevelena, ale nejen tato, ale i evropské, možná že je to určitý plevel. My začínáme vytvářet zákony pro zákony. A já budu proti tomuto hlasovat. Ne z důvodu, že by byl špatný. Možná že v dobrém úmyslu to říká pan poslanec, protože by třeba na zastávce se mohl nadechnout někdo kousek kouře nebo dýmu, ale jde mi o to, abychom my jako zákonodárci si uvědomili, že tady nejsme proto, abychom pěstovali kvantitu, ale kvalitu. A my tady bohužel tímhletím startujeme cestu k tomu, že brzy budeme přijímat novelu zákona o ranním smrkání nebo o tom, že kluci mají mít kluky a holky holky, a kdo ví, kam půjdeme dál.
Takže já prosím, zastavme se v této přemíře přijímání zákonů. Děkuji vám. (Aplaus poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Jandákovi. Slovo má nyní pan kolega Radko Martínek. Zatím je to poslední přihláška v rámci obecné rozpravy.
Poslanec Radko Martínek: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já jako příznivec tohoto zákona - protože si myslím, že skutečně moderní a správné je nekouřit -se budu snažit působit na kolegu Jandáka, až tenhle zákon - doufám - schválíme a on bude muset omezit kouření, tak aby ze zoufalství nepropadl té druhé neřesti, což doufám, že v jeho případě nehrozí.
***