(14.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Pracuje také česko-rakouská skupina Trvale udržitelná energetická politika v Evropě, která je vysloveně složená jenom ze specialistů a vědců a má trochu širší rámec než jenom řešení jaderné elektrárny v Temelíně. Ta se sešla osmkrát, naposledy 19. a 20. října 2006.
Chci tím dokumentovat, že není pravda, že bychom na těch bilaterálních vztazích neměli kontakty, nicméně společně s kancléřem Gusenbauerem jsme se shodli na tom, že jestliže rakouský parlament jednostrannými akty projednává tuto věc a není možné, abychom se my jezdili zpovídat do rakouského parlamentu, je třeba vytvořit mechanismus, nástroj, který umožní meziparlamentní diskusi mezi českým a rakouským parlamentem.
Ta současná situace, jak jsem ji popsal, je dána víceméně z naší strany schválenou informační dohodou, která je platným dokumentem podle mezinárodního práva, a snahou ukončit platnost Bruselské dohody, která podle našeho názoru není dokumentem podle mezinárodního práva, a tím standardizace vzájemných vztahů, jaderné bezpečnosti a ochraně proti šíření záření.
Argumentace rakouské strany je následující: Rakousko nevyslovilo explicitní souhlas s uvedením jaderné elektrárny Temelín do komerčního provozu, k čemuž byla kolaudace nezbytnou podmínkou - my říkáme, že proběhla -, neboť má nadále pochybnosti o naplnění bezpečnostně technických cílů stanovených v příloze jedna Bruselské dohody - ventily, paralelně vedená potrubí a různé technické detaily, které oni zpochybňují. A navíc se objevily nové problémy, problémy s kvalitou palivových tyčí.
Za druhé rakouská strana argumentuje tím, že Bruselská dohoda je řádně mezinárodněprávní smlouvou a její porušení je tudíž napadnutelné u mezinárodních soudů.
A za třetí argumentuje rakouská strana tím, že protestní akce na hranicích 8. 10., 3. 12., 14. 2., 21. 2., v nedávné době realizované s povolením rakouských úřadů, že nejde o blokády, ale o pouhá protestní shromáždění v rámci svobody shromažďování s garantovanou možností překračování hranic na jiných přechodech. Tudíž že neznamená porušení dohody z Melku, případně z Bruselu.
Ta naše argumentace - a proto je nutné zřídit opravdu ty mechanismy případné dohody - je samozřejmě jiná. My říkáme, že všechny cíle melkského procesu byly naplněny. Česká strana melkský proces považuje za završený, což samozřejmě vyjádřila už v květnu usnesením vlády Jiřího Paroubka. Dokonce i spolkový ministr Pröll, který je spolkovým ministrem i v nové Gusenbauerově vládě, potvrdil, že časový harmonogram zakotvený v takzvané road map melkského procesu nebo k Bruselské dohodě je naplněný.
Druhý argument z naší strany je, že Bruselská dohoda je v podstatě politickým prohlášením. Její závaznost je pouze v politické rovině a nemá charakter mezinárodní smlouvy ve smyslu Vídeňské úmluvy a tak podobně. Takže možnost soudního vynucování je nulová.
A za třetí. My nesouhlasíme s tím, že by Rakousko mělo mít právo, a na základě této dohody, by mělo mít právo vydávat souhlas či nesouhlas s uvedením jaderné elektrárny Temelín nebo s kolaudací jaderné elektrárny Temelín a uvedením do provozu, že je to věcí pouze našich vnitrostátních předpisů.
Za další. My tvrdíme, že rakouská strana porušuje tím, že umožňuje v příhraniční oblasti akce typu blokáda, ve svém důsledku Melkskou smlouvu, protože nerespektuje volný pohyb osob, zboží zakotvené dohodou.
A samozřejmě dále tvrdíme, že chceme ukončit ten proces melkský, aby to nebyla neverending story a abychom standardním způsobem ukotvili smluvní vztah Rakouska a České republiky v této oblasti.
To jsou všechno otázky, kde existuje rozdílný pohled, a proto stojí za to, aby tato meziparlamentní komise tyto otázky vyjasnila a připravila víceméně návrh řešení, přičemž my doufáme, že to povede ke schválení a ratifikaci informační dohody, kterou naše vláda již do Rakouska jako schválenou dohodu poslala.
Takže úplně na závěr. Vítám iniciativu na zřízení této komise. Upozorňuji na problém jejího vzniku. Doporučuji to, co už řekl předkladatel, to je začít vyjednávání kancléřů. A doporučuji, aby v tomto případě náš dvoukomorový Parlament dohodl nějaké složení, které bude korespondovat s navrženým složením deset členů na rakouské straně. I když je možné, že oni přistoupí i díky tomu, díky našemu dvoukomorovému Parlamentu, na jiný mechanismus. Takže doporučuji také přerušit a doporučuji tu komisi zřídit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Další přihlášený do rozpravy je předkladatel pan místopředseda Vojtěch Filip. Máte slovo, pane místopředsedo. Další v pořadí pan poslanec Jičínský.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě že pokud jde o to, co říkal pan premiér, já jenom budu rozšiřovat tu informaci o dvě základní věci.
Je pravda, že vláda Rakouské republiky zakázala blokády, ale vnitrozemské. Například na silnici v Linci takovou blokádu zakázala, protože narušovala dopravu, ale nezakázala tu blokádu na hranicích. A v tomto ohledu není možné se nepodivit nad tím, že vnitrostátní blokády zakázány byly z pohledu Vídeňské úmluvy o smluvním právu a na hranicích že zakázány nebyly a kancléř Gusenbauer je tady svým způsobem obhajoval. V tomto hledu se tedy musí vyjasnit jedna záležitost.
Druhá záležitost je ta, které se dotkl pan premiér, a já musím říct, že nic nemám proti tomu a není to věcí Poslanecké sněmovny, je to věcí organizačního výboru, respektive předsedy Poslanecké sněmovny, aby vyslal vedoucího Kanceláře pana Kynštetra - tady o tom nemáme co hlasovat, to je samozřejmě věc organizační - na to jednání. Nemám ani nic proti tomu, aby tam byl i vedoucí Kanceláře Senátu, ale do toho nemáme my co mluvit.
Jediné, co musím říct zcela vážně, že styk jednokomorového parlamentu s dvoukomorovým je vždycky dán tím, jaká jsou ústavní prerogativy. A o tom by pravděpodobně hovořil přihlášený profesor Zdeněk Jičínský. Já jenom řeknu tolik: Nemyslím si, že by bylo vhodné, abychom tu komisi dělali kombinovanou z obou komor Parlamentu, protože vláda České republiky odpovídá Poslanecké sněmovně. A ve chvíli, kdy by z toho mělo vzniknout to, co říká pan premiér, určitý smluvní základ, to znamená ukončení toho procesu na základě ratifikace nějaké smlouvy, tak skutečně není možné, abychom do toho vtahovali Senát svým způsobem předčasně. Ale musím říct, že v tom případě bychom tu situaci komplikovali právě tím, že zpráva, která by probíhala, by probíhala vlastně mimoběžně v Senátu mimo vládu. A v tomto ohledu jsem přesvědčen, že ústavně čistým způsobem je ustavit tu společnou komisi na bázi Poslanecké sněmovny a Národní rady Rakouské republiky.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. S faktickou předseda vlády.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já to nechci zdržovat. S předkladatelem v podstatě souhlasím, nicméně pokud informační dohoda bude mít charakter mezinárodní smlouvy, tak ji bude schvalovat i Senát. A v tomto smyslu vidím jako užitečné, aby se podíleli i na tom procesu.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Urban.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, chci skutečně jenom několik poznámek k tomuto aspektu věci.
Jednak to, že se předsedové vlád dohodli o tomto způsobu komunikace obou ústavních reprezentací, považuji za pozitivní, protože je to myslím nejvážnější překážka v rakousko-českých nebo česko-rakouských vztazích. Na rakouské straně je to opravdu takové téma, se kterým oni, kdykoliv se s nimi jedná, začnou. Pak tohle téma, které je před závorkou, se musí nějakým způsobem ukončit, a teprve potom se dá hovořit věcně o jiných otázkách. Takže já uznávám význam této věci a jsem pro určitou formu parlamentní komunikace.
A jinak, aniž chci z toho dělat nějaký základní problém, si myslím, že zatím mám jisté pochybnosti o tom, zda nějaká informační dohoda, bude-li sjednána, bude mít povahu mezinárodní smlouvy. Spíš bych to považoval za něco jako Melkská dohoda, to je dohoda řekl bych na politické bázi, která vyjadřuje politickou pozici obou stran. Ale nechci to tu podrobněji rozebírat.
***