(11.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Rath.
Poslanec David Rath: Protože právě mě ty náklady poměrně šokovaly, tak jsem to chtěl slyšet tady na vlastní ústa - na vlastní uši (veselost poslanců koalice), zda to tak je, nebo budou daleko… Tak já chápu, že pravou stranu politického spektra pobaví jenom přeřeknutí.
Jinak k tomu úřadu a ústavu, to není přeřeknutí, tj. skutečně vědecký ústav má být zřízen jiným způsobem než tím, že ho bude řídit politická komora Parlamentu. To asi mi dáte za pravdu. Pokud by to měl být vědecký ústav, tak to má být ústav Akademie věd nebo zřízený podle speciálního zákona o vědeckovýzkumných institucích, a pak bych s tím neměl možná vůbec žádný problém. Ale pokud zřizujeme ústav řízený jednou komorou Parlamentu, pak je to podle mě státní úřad, ne vědecká instituce. Čili jednáme o zřizování státního úřadu, kam budeme nabírat státní úředníky.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Tak, to byl pan poslanec Rath se svou faktickou poznámkou a nyní vystoupí pan poslanec Petruška, připraví se pan poslanec Bratský.
Poslanec Daniel Petruška: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, já jsem se původně nechtěl k tomuto tématu hlásit, i když, abych nezdržoval, protože jsem věděl, že kolegové ze sociální demokracie a z KSČM budou mít hodně svých příspěvků. Nicméně některé výroky a poznámky mě k tomu donutily.
Já se zabývám - ne vědecky, žádným vědeckým objektivním zkoumáním jako pan Grebeníček - historií padesátých let, protože se domnívám, že to je doba nedávno minulá, navíc se nás všech dotýká, protože někteří z vás, a když ne někteří z vás, tak vaši rodiče, tu dobu určitě prožili, a dopady té doby na životy všech lidí byly řekl bych nezměrné.
Já bych začal reakcí na informaci pana kolegy Jičínského. To, že někdo nezažil dobu, o které se tady… (Řečník se na chvíli odmlčel kvůli hluku ve Sněmovně.)
To, že někdo nezažil dobu, o které se tady bavíme, tak právě proto by přeci měly být zřízeny instituce, které budou těm lidem, kteří je nezažili, ta fakta předávat a připomínat. To je bod číslo jedna.
To, že jsem se narodil až po pražském jaru, neznamená, že bych o něm nic nevěděl, protože moji rodiče mě, na rozdíl od oficiálních míst v té době, informovali o tom, co se v roce 66 až 68 dělo. A samozřejmě rád souhlasím s tím, že to bylo určité pozitivní očekávání budoucnosti. Ale musíte si uvědomit, že to nebylo pozitivní očekávání z doby demokratické a normální, směřující do nějaké ještě lepší budoucnosti, ale byla to doba, která následovala po době temna, kdy všichni političtí odpůrci byli uzurpováni, vražděni, mučeni, týráni, terorizováni, byly terorizovány jejich rodiny, a jestliže po takové době někdo očekával něco pozitivního, tak to je samozřejmě pochopitelné. Ale my v té situaci dnes nejsme. (Řečník se opět odmlčel kvůli hluku ve Sněmovně.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, pan poslanec Petruška správně přestal, a to proto, aby vám umožnil dokončit vaše jistě významné rozhovory v klidu.
Tak se mu to podařilo.
Poslanec Daniel Petruška: Srovnávání pana kolegy Křečka, resp. zastávání se snad dokonce toho, nebo námitka, že nelze srovnávat nacismus s komunismem, mi připadá směšná, protože samozřejmě kdo se o to zajímá, ví, že stejně tak nacisté jako komunisté měli svoje koncentrační tábory, svoje policie, které potlačovaly své politické odpůrce, a to, že bývalí vysocí příslušníci wehrmachtu následně byli třeba v bundeswehru, je samozřejmě fakt, ale já nevím, co si z toho mám odnést, z této informace. Jestli chceme, aby vysocí generálové komunistické armády dnes opět sloužili v profesionální Armádě České republiky? Nebo k čemu to má směřovat?
To, že podle výzkumu veřejného mínění elity před rokem 89 se těšily - nebo podle dnešních pozorovatelů a dnešní veřejnosti snad mají vyšší morální kredit… Nezlobte se na mě, jestli pan Jakeš, který sotva vystudoval základní školu a následně měl možná nějaký učňák, který vedl fakticky náš stát, který nedokázal ze sebe vypravit jedinou souvislou větu a který se léčil ve speciálních nemocnicích, který nakupoval ve speciálních obchodech a který byl opečováván nadstandardním způsobem, jestli toto je vzor morálky, tak to už tedy opravdu nechápu, co bychom si mohli dát za vzor do budoucna my.
Nicméně já jsem rád, vaše proslovy byly velmi dlouhé, takže škola, která tady byla, odešla, nicméně já si myslím, že právě pro mladou generaci je třeba, aby se tyto věci připomínaly. A není to jenom o tom, že tenkrát nebyly banány a pomeranče a že nikdo nemohl nikam vyjet. Aby tito lidé věděli, že udavači, kteří možná udávali už za Hitlera a za protektorátu, následně udávali svoje sousedy, svoje kamarády v ulici, protože se jim nehodili, protože jim záviděli, protože se jim nelíbili, znelíbili. A ten systém umožňoval tyto lidi úplně zlikvidovat, pozavírat, rozprášit jejich rodiny. A to je třeba neustále připomínat.
Tady vůbec nejde o faktické věci typu úřad - ústav. Já si myslím, že na těchto faktických věcech bychom se dokázali shodnout - na tom, jaký to bude mít rozpočet, formu nebo jak se to bude jmenovat. To jsou všechno nepodstatné informace.
Podstatná informace je ta, že je třeba mladým lidem dneska připomínat, co se dělo. Aby si uvědomili, že to, že dneska se nedostanou na školu, je výsledkem jejich schopnosti nebo neschopnosti, a ne toho, že nějaká uklízečka v uličním výboru prostě závidí sousedovi, že má chytřejší dítě, a proto nedá doporučení k tomu, aby šlo na školu. A vím, o čem mluvím, přestože jsem na školu šel koncem 80. let a někteří mí sousedé měli podobné problémy ještě v této době. To, že já jsem měl několik delegací z vedení SSM na škole, protože jsem kazil průměr, protože neměli 100 % členů, ale jen 99,9, to si také pamatuji. Já si nestěžuji, nebyl to žádný brutální nátlak, ale bylo to omezování svobody.
A je to potřeba připomínat zejména těm generacím, které se narodily až po roce 89, aby tady potom kolegové nemohli vykřikovat při projednávání např. zákona o radarech, že vláda nezodpovědně a vlastizrádně zve cizí vojska na naše území. To jsou sprosťárny naprosto nehorázné, které nedokážu pochopit, zvláště když pocházejí z úst člověka, který reprezentuje stranu, která sem opravdu pozvala cizí vojska, a ta cizí vojska střílela do našich lidí, okupovala naši zemi. To, že my jednáme se spojenci, je úplně věc jiná. A pokud nebudeme připomínat to, že takové události v našich dějinách byly, tak ti lidé, ti mladí lidé to bohužel zapomenou, nebo se o tom ani nedovědí, a těmto cílům by měl sloužit Ústav paměti národa. Tak já to vidím. A zároveň je to určitá připomínka nebo satisfakce pro ty lidi, a jsou to tisíce, možná desetitisíce lidí, kteří strávili velkou část svého života v komunistických koncentrácích na nucených pracích a v dalších táborech, které si komunistická strana zřídila.
Takže dovolte mi, abych vyjádřil svůj názor, že tento ústav je nutný, ať už bude mít jakoukoli podobu, jakýkoli název, a je třeba takovou instituci podpořit. V zájmu naší budoucnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petruškovi, s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Kováčik, připraví se pan poslanec Jičínský.
***