(15.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Usnesení, pane premiére, usnesení, o kterém vláda jednala, a my jsme už tady na interpelacích o tom mluvili, to usnesení je tajné, i ta dohoda o narovnání je tajná. Tvrdím, že je to protizákonné. Je to prostě protizákonné, protože veřejné peníze, které spravujete, vy nemůžete… Vláda nemá právo uzavírat smlouvy, které jsou tajné.
A já se vás ptám: Zmocnila vláda vašeho bývalého ministra Tlustého, zmocnila ho k tomu, aby se takto obrátil na ty orgány, na policii a orgány činné v trestním řízení? Byl to jeho mandát, nebo to učinila vláda? Já tvrdím, že to je protizákonné a překročení pravomocí v obou případech. Ale tady se ptám: Měl pan Tlustý zmocnění vlády na tyto dopisy, které jsem vám předložil?
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Pan premiér vystoupí. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já jsem se musel napít.
Dopoledne jsme tady seděli. Bavili jsme se o jiném utajovaném rozhodnutí vlády, jiné vlády, předchozí vlády, a tam jste byl daleko smířlivější. Pokud existuje možnost, že celý ten případ a transakce může být zveřejněním ohrožena, pokud probíhají další smluvní vztahy, a v tomto případě vazba na ČSOB, tak zveřejněno celé být nemůže. Proto je to utajované, proto je to samozřejmě v režimu, ve kterém vláda rozhodla, že to bude.
Vlastimil Tlustý neměl žádné pověření od vlády v těchto věcech takto vystupovat. A kdybych chtěl být opravdu akurátní, tak to nebyla moje vláda, byla to ta minulá. To znamená netýkalo se to vlády Mirka Topolánka dnešní, týkalo se to vlády Mirka Topolánka té minulé. V tomto smyslu ale nechci žertovat.
Kdybyste byl tak korektní, prostřednictvím pana předsedajícího, vlastně už teď pana předsedy, a poskytl mi dopředu informaci, že chcete interpelovat ve věci Nomury, připravený materiál, který k tomu mám, bych zde vzal a mohl bych vám řádně odpovědět. Takto je to odpověď ad hoc a já jsem se na jinou, než kterou jste slyšel, nezmohl.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Pan poslanec chce vystoupit? Ano. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane premiére, to byl tedy jiný Mirek Topolánek, který šéfoval té minulé vládě, jak jsem pochopil.
Ale rád bych vám řekl jednu věc. Jestliže je pravda, že to zmocnění pan ministr Tlustý neměl, tak je to jasné zneužití pravomoci veřejného činitele, pokud takovýmito dopisy se obrátil na policii, na státní zastupitelství a soudy. A já vám opakuji: Nemáte pravdu, že existují důvody, pro které by to usnesení vlády a ta dohoda mohla být tajná, jestliže se týká rozhodnutí vlády z veřejných peněz, jestliže to má dokonce dopad do rozpočtu. Z čeho chcete platit ty miliardy? Je nemožné, abyste v tom obcházel Parlament. Parlament má právo vědět, jak vláda hospodaří s veřejnými penězi. Pokud je tam obchodní tajemství, tak začerněte dvě řádky. Ale neobhájíte… a podle zákona je podle mne nepřijatelné to, aby Parlament se nedověděl, jak v tomto případě vláda rozhodovala a jak zacházela s veřejnými penězi.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Pan premiér.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Pokud máte na mysli ty desítky miliard, o které přišla Česká republika díky chybnému rozhodnutí vlády Miloše Zemana, tak s vámi souhlasím.
Já vám dám jiný příklad, který jednoznačně dokladuje, že jsou takové situace, kdy vláda nezveřejní rozhodnutí. My jsme zveřejnili rozhodnutí o opuštění Česko-ruské banky teprve tehdy, až došlo k dohodě, ale rozhodnutí muselo být učiněno. Jinak by náš podíl ztratil hodnotu. My jsme rozhodování ve věci Setuzy podřídili tomuto režimu, proto vyjednávání pořád pokračuje. Není možné pustit do oběhu informace, které ovlivňují celou tu transakci, a v tomto případě s vámi hluboce nesouhlasím.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji předsedovi vlády. A nyní vystoupí pan poslanec Křeček s interpelací ve věci Mezinárodního trestního soudu. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážený pane předsedo vlády, poté co jsem dopoledne přehlédl vaši postavu, což při její velikosti je na pováženou, dotkl jsem se vás, za což se vám omlouvám, jsem vůbec váhal, zda mám ještě dneska k tomuto stupínku jít.
Ale nicméně rád bych vás upozornil na jednu skutečnost. Mezinárodní soudní tribunál nebo Mezinárodní soudní dvůr (?) je jednou z vymožeností Evropské unie (?) a Česká republika je jednou z posledních zemí, která neratifikovala působnost tohoto soudu, mimo jiné také pro značný odpor členů vaší strany v minulém období, kdy vláda s takovouto ratifikací počítala. Česká republika je jednou z posledních zemí a jsme vystaveni určitým sankcím ze strany Evropské unie ve věci, která nepoškozuje naše občany, ale naopak jejich právní postavení posiluje. Chci se vás zeptat, zda vláda počítá s ratifikací statutu mezinárodního soudního dvora v tomto funkčním období.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji. Já jsem chtěl původně, až sem přijdu, pro kolegu Křečka říci: Topolánek. Mirek Topolánek. Ale myslím si, že to patřilo k tomu lepšímu, co jsme dnes zažili dopoledne v této sněmovně, toto přehlédnutí.
Ta otázka je zajímavá a já za ní děkuji. My jsme opravdu poslední zemí Evropské unie, která neratifikovala Římský statut, to znamená Mezinárodní trestní soud. Pro nás z toho nevyplývají bezprostředně žádné sankce, nicméně s ohledem na nadcházející předsednictví České republiky v Radě Evropské unie je tato situace jen stěží trvale udržitelná. Platí to i proto, že na dodržování zásad, které obsahuje tato smlouva nebo tento status, má dbát Rada Evropské unie, takže by bylo velmi těžce představitelné, že bychom jako předsedající členský stát mohli dbát na dodržování zásad a přitom sami nebýt členem nebo nedodržovat tyto zásady.
Já se teď omezím na to, jaký by měl být další postup České republiky v této věci. My jsme Římský statut dne 13. dubna 1999 podepsali, zatím jsme však tuto mezinárodní smlouvu neratifikovali. Případná ratifikace Římského statutu je zahraničněpolitickým zájmem České republiky a za současného stavu věcí Česká republika už nemá důvod neratifikovat tento Mezinárodní trestní soud.
Z hlediska vnitrostátního projednání Římského statutu je významnou otázkou jeho možný nesoulad s českým ústavním pořádkem, a to ve třech oblastech. Za prvé v procesněprávní a hmotněprávní imunitě poslanců, senátorů, prezidenta a soudců ústavního soudu, neboť Římský status se aplikuje na všechny osoby bez ohledu na jejich oficiální postavení. Za druhé je to pravomoc prezidenta udělovat milosti a amnestie. A za třetí je to zákaz nucení občanů k opuštění České republiky zakotvený v Listině základních práv a svobod, protože Římský statut ukládá smluvním stranám povinnost předat Mezinárodnímu trestnímu soudu osoby, na které tento vydal zatýkací rozkaz.
Já to nechci pitvat dále. S přihlédnutím k tomu, co jsem řekl, a k uvedeným možným konfliktním bodům mezi ústavním pořádkem České republiky a Římským statutem přistoupilo naše Ministerstvo zahraničních věcí ke zpracování návrhu na ratifikaci Římského statutu podle článku 10a Ústavy České republiky, což ve spojení s článkem 39 odst. 4 ústavy, to znamená souhlas Parlamentu udělený ústavní většinou, zajišťuje takto ratifikovaným mezinárodním smlouvám rovnocenné postavení s normami ústavního pořádku, čímž by mohl být nebo byl vyřešen spor nebo rozpor mezi českým ústavním pořádkem a Římským statutem.
Návrh na ratifikaci Římského statutu bude v průběhu dubna tohoto roku zaslán do meziresortního připomínkového řízení a poté předložen vládě. Za účelem zajištění co nejvyšší informovanosti poslanců a senátorů ještě před hlasováním plánuje Ministerstvo zahraničí se zahraničním výborem Poslanecké sněmovny uspořádání semináře dne 23. května tohoto roku, kam vás srdečně zvu.
Myslím si, a tím to uzavřu, že právě naše předsednictví Evropské unie by mohlo být tím akcelerátorem a trochu donucovacím prostředkem k tomu, abychom se této ratifikace zhostili s úspěchem. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak ještě jednou pana poslance Křečka prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, pane předsedo. Chtěl bych jenom upozornit, že řada námitek, které jste tady vznesl, může být snadno odstraněna vzetím na vědomí skutečnosti, že tento soud stíhá jen osoby, které odmítnou stíhat vnitrostátní soudy. Proto například tento soud nestíhá nebo nezabývá se stížnostmi na chování britských vojáků v Ulsteru, protože tyto vojáky stíhá domácí soud. Proto není třeba se obávat, že by naši lidé, kteří by byli souzeni našimi soudy, byli nuceni k nějakým protiústavním krokům.
Ale jinak jsem s odpovědí spokojen. Děkuji.
***