(9.40 hodin)
Poslanec Zdeněk Maršíček: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, předložená interpelace mého kolegy Miroslava Grebeníčka na předsedu české vlády zcela vážně upozorňuje na ohrožení bezpečnosti českých občanů z hlediska mezinárodní situace. Ta není právě uspokojivá. Pozornější pohled na současné dění zřetelně vypovídá, že Česká republika je zatahována do takové mezinárodní politiky, která vůbec nesouvisí s českými národními zájmy. Jde o nebezpečnou orientaci naší zahraniční politiky na podporu Spojených států bez ohledu na naše závazky s evropskými sousedy.
Před několika dny oživil mezinárodní scénu ruský prezident Vladimír Putin svým zásadním projevem v Mnichově. Naše média se samozřejmě nenamáhala pravdivě informovat českou veřejnost, když vůbec neinformovala o jiném projevu. Ten pronesl ministr obrany Spojených států. Projev byl až příliš nebezpečně účelový a samozřejmě tendenční byla i snaha českých médií raději o věci nereferovat. Jinak bychom se dozvěděli, že situace je velice vážná, neboť zdrojem nebezpečí je údajně Írán a Severní Korea. Máme však internet, řada lidí ovládá i jiné jazyky. Proto jsme se také mohli dozvědět spolu s americkými zákonodárci, že problémem nejsou jenom tyto dvě vzdálené země s omezenou vojenskou, natožpak útočnou kapacitou, ale že Spojené státy musí být připraveny a využít plně veškerou svoji vojenskou schopnost, protože nevědí, jak se vyvine situace v Rusku, Číně, případně jinde. My jsme se sice toto stanovisko neměli dozvědět, ale dobře ho znal Putin před příjezdem do Mnichova, a také díky internetu jsme se mohli dočíst, že ohlas na projev Putina ve světě a zvláště pak ve Spojených státech byl zcela jiný, než jsme byli nuceni doma číst.
Tím tvrdím, že americká protiraketová základna je pokusem o zvrat vývoje po roce 1991 a o návrat do období studené války. Je to pokus o zahájení nového kola závodů ve zbrojení, který zvyšuje nebezpečí světové války, o němž jsme si mysleli, že je už dávno za námi. Není.
Zrovna nedávno jsem sledoval na jistém televizním kanálu malý výlet do historie. Dokumentární pořad o tzv. kubánské krizi v roce 1961. Sověti se tehdy pokusili o rozmístění raket v bezprostřední blízkosti Spojených států, tedy na Kubě. Dodávám, že se značným zpožděním za Američany, kteří již měli své raketové základny v Turecku. Tehdy stál svět na pokraji nukleární katastrofy a byli to zřejmě Kennedy a Chruščov, kterým vděčíme za naši další existenci. Jestliže si připomeneme tehdejší reakci Spojených států na sovětský pokus, pak nelze odsuzovat nynější reakci Ruska.
Nedíváme-li se na věc z ideologického, nýbrž strategického hlediska, nelze tuto historickou událost opomenout, protože pokud v České republice protiraketová základna vznikne, jejím cílem je nastolení vojenské převahy Spojených států nad geopolitickým rivalem Ruskem nebo i Čínou. Cílem je dosáhnout možnosti zničit ruský a čínský vojenský potenciál prvním úderem bez rizika možné rovnocenné zničující odvety. V tomto kontextu je nutné vidět jednostranné odstoupení Bushovy vlády od Smlouvy o protiraketové obraně v roce 2002 i snahu o vybudování základny v Evropě. Součástí této strategie americké administrativy je zahraniční politika založená na zajištění přímé kontroly globální energetiky čtyřmi největšími ropnými společnostmi svázanými se Spojenými státy a konečným cílem Spojených států je kontrola energetických zdrojů Ruska.
Zdůvodnění Spojených států pro český radar jsou lživá. Souhlas české vlády je, a je také tak míněn, provokací nejen proti Rusku, ale i proti Evropskému společenství. Však také někteří členové Severoatlantické aliance jsou zneklidněni, protože Spojené státy opět provádějí strategická rozhodnutí světového významu, aniž by se jejich spojenci v NATO mohli na obsahu rozhodnutí podílet. Je zarážející chování české vlády, že přehlíží obavy některých členských států Evropské unie, např. Francie a Německa, které se obávají, že by takovýto systém mohl ohrozit styky Evropy s Ruskem.
V této souvislosti chci zdůraznit, že kromě KSČM, která na nebezpečí americké základny na našem území otevřeně veřejnost upozorňovala již před volbami v roce 2006, tak žádná z dnešních parlamentních stran neměla otázku vybudování americké základny ve svém volebním programu. Proto KSČM zastává postoj, že jak dnešní poslanci, tak ani vláda nemají dostatečný mandát, aby o této věci rozhodli dříve, než takový mandát dostanou od svých voličů. To jsou důvody pro to, aby se občané postavili aroganci politiků ignorujících jejich většinové mínění a důrazně žádali o vypsání referenda k této otázce.
Z jednání vlády pravicových politiků ODS, KDU-ČSL a Strany zelených se zdá, že v České republice vzniká režim, který je mimo občanskou kontrolu připraven vytvořit výlučnou vazbu na jednu mocnost. Zásadní otázka spočívá v tom, proč by čeští občané měli být rukojmím situace, kdy rozhodnutí vedoucí k vyprovokování konfliktu činí někdo jiný než my a jeho následky v jakékoliv formě dopadnou na naše hlavy. Kdyby takto poctivě přiznali barvu, dalo by se pak diskutovat o mnohém, např. o účinnosti politiky z pozice síly či snahy o mírové vyjednávání, o možnosti podílet se na formulování společné evropské zahraniční bezpečnostní i energetické politiky nebo o rezignaci na ni a spolehnutí na sílu supervelmocí, o hodnotách, které mají jakoukoliv bezpečnostní strategii chránit. Myslím, že by si voliči neměli nechat ujít, jak a kdo s jejich bezpečností zachází, a možná je v tom i nízký kalkul, že pobyt amerických vojsk na území České republiky pomůže vždy chránit politiku českých proamerických vlád. Vždyť tato vláda, vzniklá na přeběhlících, dokonce v den, kdy dostala důvěru, ihned deklarovala svoje vazalství ke Spojeným státům.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Dále se do rozpravy přihlásil pan poslanec Sobotka, připraví se pan poslanec Exner. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem velmi pozorně poslouchal argumentaci pana premiéra k uvedené interpelaci a musím říci, že postrádala základní logiku. Ta argumentace byla nelogická a protiřečila si. Když si potom všichni společně zkontrolujeme stenozáznam z vystoupení pana premiéra, tak zjistíme, že on nejprve dvakrát zopakoval, že jednání o umístění základny protiraketového systému ještě nebyla zahájena. Dvakrát pan premiér řekl, že dvakrát jednání ještě nebyla zahájena. Potom se mu to zdálo zřejmě málo a dodal, že jednání jsou v bodě minus jedna. Nevím tedy přesně, co tím myslel, co to přesně znamená, bod minus jedna, ale zřejmě je to méně než nula. Čili pokud pan premiér řekl, že jednání jsou v bodě nula, tak by to bylo o něco silnější než to, že jednání jsou v bodě minus jedna. Ovšem nerozumím tomu, proč potom v následující části svého vystoupení předseda vlády řekl, že jednání již probíhala za minulých vlád, a dokonce řekl, že jednání byla zahájena již za minulých vlád. Tak buď platí jedno, nebo druhé. Buď jsou jednání v bodě minus jedna a ještě nebyla zahájena, nebo ještě nebyla dokonce oficiálně zahájena, anebo byla zahájena za minulých vlád. Já jsem byl členem některých minulých vlád a musím říci, že jednání za minulých vlád zahájena nebyla, takže by mě zajímalo, co je tedy pravda.
***