(18.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Budeme pokračovat bodem
15.
Návrh poslanců Karla Šplíchala, Pavla Ploce a Petra Bratského
na vydání zákona o zvláštním příspěvku zasloužilým reprezentantům,
kteří získali medailové ocenění na olympijských hrách
/sněmovní tisk 126/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 126/1. Požádám pana poslance Karla Šplíchala jako zástupce navrhovatelů a pana poslance Václava Votavu jako zpravodaje pro prvé čtení, aby zaujali místo u stolku zpravodajů. Pan kolega Karel Šplíchal uvede předložený návrh, jen co se Sněmovna zklidní.
Vážené paní kolegyně, páni kolegové, prosím o klid ve sněmovně. Myslím, že ke klidu přispěje zejména moje ujištění, že nemám v úmyslu nějakým způsobem dramatizovat projednání ani tohoto bodu, a dokonce mám v úmyslu po tomto bodu schůzi přerušit do zítřejšího rána do 9 hodin vzhledem k tomu, že následující body jsou poměrně dramatické a u jednoho z těch bodů se mi omlouvá zpravodaj pro jiné neodkladné povinnosti, ke kterým bude odcházet během pěti minut. Takže v tomto ohledu mám v úmyslu tento bod udělat dnes jako poslední bod dnešního odpoledního jednání.
Vidím, že to uklidnilo sněmovnu. Pane kolego, máte slovo.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, páni ministři, já si už dlouho nepamatuji, že by takový návrh zákona vyvolal diskusi na veřejném poli a v médiích vůbec. (V jednací síni je hluk.) Byl jsem překvapen tou reakcí. Já bych chtěl připomenout, že touto formou -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě vás jednou přeruším a požádám všechny, aby případné diskuse mimo tisk 126 přesunuli do předsálí.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Karel Šplíchal: - byl realizován už jeden zákon, který kdysi navrhoval náš kolega Jan Vidím a týkalo se to odbojářů. Chtěl bych vám vysvětlit, proč předkládáme návrh o přiznání tohoto zvláštního příplatku zasloužilým reprezentantům, kteří získali medailová umístění na olympijských hrách.
Je to především proto, že vláda České republiky se v minulosti i v současnosti rozhodla podporovat státní reprezentaci a ve svých přijatých usneseních schválila základy a zásady komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace včetně systému výchovy sportovních talentů. Stalo se naposledy vládním usnesením v roce 1999 a týká se v podstatě toho provádění až do současnosti. Toto vládní usnesení ukládá, kdo zabezpečí splnění jednotlivých rozpracovaných úkolů, a to všem - ministru školství, mládeže a tělovýchovy, ministru obrany, ministru vnitra, ministru zdravotnictví i ministru financí. Je to nižší forma, která v minulosti nahrazovala zákon a specifikovala podmínky všestranného zabezpečení státní sportovní reprezentace převážně na olympijský cyklus s tím, že se připravoval nový zákon o sportu, který měl komplexně vyřešit podporu a péči státu o zabezpečení státní sportovní reprezentace a také stanovit zásady sociálního zabezpečení významných sportovních reprezentantů.
Příslušná vládní usnesení včetně zákona o podpoře sportu však neřešila sociální podmínky sportovců po skončení jejich aktivní činnosti. Je to něco jiného než v současnosti, kdy reprezentanti mají legislativní a i finanční možnosti svobodně se rozhodovat o podmínkách a úrovni prožití svého důchodového věku. Mohou si vybrat, jakým způsobem svůj důchodový věk si připraví.
Celý náš návrh se týká skutečně skupiny reprezentantů, kterých je v současnosti kolem stovky. Vzhledem k jejich věku jich přibývat určitě nebude. Chtěl bych připomenout jména jako Danu Zátopkovou, Věru Čáslavskou, Jiřího Rašku, Jiřího Dalera, hokejisty Josefa Černého, Jaroslava Jiříka a mohl bych jmenovat desítky dalších.
Tito sportovci dosahovali svých vrcholných výkonů v době, kdy na ně sport kladl zcela profesionální nároky, aniž by jim poskytoval příslušná profesionální zajištění. Řada těchto sportovců ve svém důchodovém věku prožívá řekl bych rodinné problémy, a především jsou to zdravotní problémy, které jsou důsledkem jejich fyzického opotřebení v době, kdy reprezentovali Československo. Jejich starobní či jiný důchod, třeba invalidní, se v současnosti pohybuje v rozmezí od 5300 korun; kupříkladu bývalý klíčový hráč Jaroslav Jiřík, mnozí si ho pamatujete z Grenoblu roku 1968, kdy hrál hokej se zlomenou navikulární kostí, má těch 5300 korun. To rozmezí se pohybuje do 11 800 korun, což je v průměru 7800 korun na jednoho bývalého reprezentanta důchodce.
Nejedná se tedy o olympioniky s nadprůměrnými příjmy. Pokud by k takovému případu došlo, byla by výše limitu stanovena součtem starobního či jiného důchodu a přiznaného zvláštního příspěvku, tedy v žádném případě se nejedná o současné olympioniky a nejedná se ani o Pavla Ploce, kolegu, kterého mnozí podezírali, že si ten zákon připravoval pro sebe.
Já bych chtěl ještě vysvětlit, proč navrhovaná výše zvláštního příspěvku. My jsme se informovali, získávali jsme zkušenosti, jak to vypadá v okolních zemích. Například v Maďarsku a v Polsku pobírají úspěšní olympionici celoživotní rentu již od 35 let, nikoliv až v důchodovém věku. Poláci mají asi 500 amerických dolarů a Maďaři 1000 eur.
U nás zatím dostali dostávali vybraní senioři z klubu olympioniků po dovršení 60 let věku prostřednictvím Českého olympijského výboru, uvedu příklady, tyto peníze: v roce 2003 to bylo 1250 korun měsíčně, v roce 2004 1583 korun měsíčně, v roce 2005 to bylo 1250 korun měsíčně a v roce 2006 to bylo nejvíc - 3750. Tato dotace byla přiznána 94 důchodcům. Šlo tedy o peníze získané jen z vlastních zdrojů Českého olympijského výboru.
Sociální program Českého olympijského výboru je samozřejmě limitován prostředky, které Český olympijský výbor musí generovat vlastní marketingovou činností, a samozřejmě nadále pracuje na projektech, které by zlepšily finanční situaci olympioniků v důchodovém věku. Nástin programu pro volební období, tedy olympijského výboru, říká v podstatě jednoduché fráze, které můžeme tedy až později doplnit a naplnit některými finančními příjmy. Ale nemohu vycházet z jistoty, že Český olympijský výbor dokáže našim seniorům-olympionikům zajistit příjmy pravidelně a každoročně.
***