(15.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Regulace přístupu k půdě je nepochybně porušením těchto čtyř pravidel, minimálně některých z nich. A řekl bych, že tak jak zde zaznívá apel na to, abychom nadále zachovali regulaci, byť fiktivní a fakticky překonatelnou, ve snaze zemědělcům pomoci jim ve skutečnosti ubližujeme. A naším úkolem jako poslanců Parlamentu České republiky není myslet jenom na zemědělce jako část naší veřejnosti, ale je také třeba zvážit rizika plynoucí z toho, že politický problém, který řešíte, má jasně odhadnutelná, dopočitatelná rizika, která zde v části svého vystoupení vyjádřil i ministr financí, a já bych vás rád upozornil i na některá další.
Já jsem při projednávání novely devizového zákona nepatřil k těm, kteří by byli nějak nadšeni z té časové prodlevy, která je nastavena a je jasným, zřetelným konfliktem s primárním právem Evropského společenství, a považoval jsem za jedno z možných rizik fakt, že samotné náklady vyvolané z toho střetu tím, že zavedeme do našeho právního řádu omezení, které je prakticky nevymáhatelné - nadále držím názor, že zahraniční fyzické osoby mají na základě jednotného práva možnost nakupovat půdu bez omezení jen s tím problémem, že se jej patrně domohou řízením před soudem, ať už na území České republiky anebo před Evropským soudním dvorem, a Česká republika bude povinna zaplatit ještě náklady spojené s tímto soudním řízením - pak považuji dnešní příležitost za vzácný okamžik zbavit se toho rizika, aby Česká republika a náš daňový poplatník v budoucnu, v jasně odhadnutelné budoucnosti, na pokraji roku 2011, platila ještě další náklady spočívající v riziku možných arbitráží a soudních pří, které podle mě, bohužel - a podotýkám, že bych se velmi rád mýlil - Česká republika a český daňový poplatník musí prohrát.
Jen výčet způsobů, kterými lze obejít tu dnes platnou regulaci, staví bohužel Českou republiku do světla, kdy nemůžeme zcela naplnit kredit subjektu, strany dohody, která by podmínky, které byly vyjednány a pod nimiž je Česká republika podepsána na straně jedné, dodržovali. Já myslím, že to není dobře, že to není dobře ani pro Českou republiku, ani pro nás jako reprezentanty Poslanecké sněmovny Parlamentu, která je podepsána pod onou regulací, která je z mého pohledu zcela nevymáhatelná, a řekl bych, že to nebude rozhodně jeden z argumentů, které, budou-li nám vmeteny do tváře v roce našeho předsednictví, vůbec nepotřebujeme. A proto bych považoval docela symbolicky onen rok našeho předsednictví za možná ten správný okamžik, kdy by pochybná regulace a snaha, jak ty věci našroubovat dohromady, vyprchal a zbavili jsme se rizik, která máme před sebou.
Já bych jako první riziko uvedl ten fakt nebo mou domněnku, kterou se mi můžete snažit vyvrátit, a sice že omezení vlastnického práva při nakládání s půdou, při možnosti získání půdy, po které část Poslanecké sněmovny i nadále volá a má ochránit české zemědělce, je ve skutečnosti poškozuje. Já samozřejmě vím, že poměr k vlastnictví, vztahy k půdě jsou v ostatních zemích zcela jiné. Také ta regulace a regulační přístupy v zemích, jako je Německo, Rakousko, daleko více vyplývají z jakýchsi konzervativních zvyklostí, zděděných vztahů k půdě než z toho, že v České republice byly tyto přirozené vazby k půdě zpřetrhány. Ale to už tady řečeno bylo. Faktem je, že v České republice velmi málo půdy je v soukromém vlastnictví a velmi malou rychlostí se daří tento poměr zvrátit ve prospěch skutečně hospodařících osob. Pak ovšem nerozumím požadavku, aby byl nadále snižován okruh osob, které se mohou účastnit toho skutečného trhu s půdou, protože je to nepochybné omezování práva vlastníka prodávat v reálném čase s nejlepší cenou, protože ten trh je touto regulací deformován v konečném důsledku v neprospěch těch, kteří tu půdu chtějí nakupovat. Je-li předem znám okruh osob, které mohou nakoupit, a ony mohou i ty osoby zahraniční, to jsme si tady jednoznačně řekli, ale už v rámci nějakých vícenákladů a v rámci nějakých právních těžkostí, pak nepochybně cena půdy, cena toho zboží je jiná, než by byla v jiném místě a v jiném čase, kdy by tato regulace neplatila.
Co je ovšem problém závažnější, a na ten tady zatím nikdo neupozornil, je fakt, že právo Evropského společenství popisuje zcela jasně a zřetelně konflikt v oblasti nepovolené veřejné podpory. Za nepovolenou veřejnou podporu, resp. kvality veřejné podpory, je považována taková podpora, která je poskytována ze státních prostředků a narušuje nebo hrozí narušením hospodářské soutěže, zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Bojím se toho, a znovu zopakuji, že bych se rád mýlil, že postup České republiky právě proto, že je dopočitatelný, jasně kvantifikovatelný, odhadnutelný v čase, např. v roce 2011 v rámci nějaké časové osy, je z pohledu zahraničních subjektů, fyzických nebo právnických osob, z hlediska omezení přístupu k půdě, což je forma veřejné podpory, možné považovat za prostor, podle kterého je možné podat žalobu na Českou republiku z titulu porušování pravidel nepovolené veřejné podpory. Opakuji, že bych se velmi rád mýlil. Ale už jenom samotný titul zvýhodněných splátek, různých odložených plateb, zvýhodněných úvěrů je natolik konfliktním prostorem, že mi připadá naprosto zbytečné vyrábět ještě prostor další. A znovu opakuji, přál bych si, aby Poslanecká sněmovna nalezla jiné datum než rok 2011 jako datum, kdy ta regulace, kterou - a opakuji znovu to, co tady zaznělo několikrát - lze fakticky obejít a je nevymáhatelná, aby vyprchal v čase a vyprchalo i to riziko plnění ze strany České republiky vůči několika tisícům subjektů, které nepochybně mohou využít tohoto prostoru k podání žalob k tíži České republiky.
Pan poslanec Hašek ve svém vystoupení řekl, že ten problém, který řešíme, je navýsost politický. To je nepochybně pravda. My politici si ovšem zároveň velmi často stěžujeme na to, že vedle věcného problému, tak jak jej chápeme a jak vedeme naši diskusi zde na půdě Parlamentu, je médii ten problém samotný často posunut do jakési virtuální, neskutečné reality. Tohle je ale přece příběh neskutečné reality, něčeho neexistentního par excellence. Bariéry uvedené v devizovém zákoně lze v souladu s právem obejít, o tom není pochyb. Lze je obejít jinou formou, než zde bylo uvedeno ve vystoupeních mých předřečníků. Proč máme jako politici přistupovat na to, že v rámci oné fiktivní reality, něčeho, co je v podstatě neexistentní, máme nadále držet symbol, který může posloužit několika tisícům subjektů k vymáhatelným, dopočitatelným náhradám, kde Česká republika a náš daňový poplatník bude na straně toho, kdo za to všechno zaplatí? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. Slova se ujme pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se poslední písemně přihlášený - pan poslanec Josef Šenfeld. Máte slovo.
***