(12.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Musím se také vyjádřit k tomu, že opravdu s výkladovými a aplikačními problémy se můžeme setkat u každé věci. A já jsem se mnohokrát ve sněmovně a při jednání ve výborech včetně ústavněprávního výboru setkal s tím, že výkladové a aplikační problémy byly předmětem velmi rozsáhlé diskuse i u věcí, které od začátku byly velmi jasné.
Já také souhlasím s panem poslancem Ondřejem Liškou, že občané čekají. Opravdu, nyní je příležitost působit i v koalici na to, aby se občané dočkali.
Pan místopředseda vlády a poslanec Martin Bursík se prohlásil za politického profesionála, když ale zároveň prokázal, že se distancuje od toho, jak to tady vedeme. Ale já bych mu připomněl, že on je především zástupcem lidu a že má tady postupovat podle svého vědomí a svědomí. A to je věc, která se opravdu musí odpracovat. Ale jestli se pracuje tím způsobem, že vědomí a svědomí se přizpůsobuje konjunkturálně tomu, v jaké jsem zrovna koalici, pak je to opravdu na pováženou - a to i v tom případě, kdy to slyšíte, pane místopředsedo, od komunisty, jak mi tady napovídáte.
Koaliční dohoda, jak nám sdělil pan místopředseda vlády, je pro něj zároveň omezením toho, že nejde v současné době prosazovat víc než referendum o jednotlivých otázkách. Ale jedním dechem nám zároveň sděluje, že Strana zelených už připravuje a má připraven návrh obecného referenda, a že tudíž toto omezení prostě a dobře překonají. I taková směšná překážka, jako že existuje hranice účasti pro platnost referenda na místní úrovni, je přece překonatelná tím, že se předloží návrh zákona, který to odstraní. Koneckonců ale návrh zákona o obecném referendu nic takového neobsahuje.
A tak činím závěr ten: vysvětluj jak chceš, ale nevysvětlitelné nevysvětlíš. A v tom Strana zelených a její představitelé prostě a dobře být úspěšní nemohou.
Koneckonců bych chtěl také připomenout vám, vážení kolegové ze Strany zelených, že i o jaderné energetice by mohlo být referendum, kdyby se splnily podmínky a byl přijat tento zákon, a to i v tom případě, že si myslím, že jaderná energetika patří k nejekologičtějším.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Nyní má slovo pan poslanec Jičínský, připraví se pan poslanec Schwippel.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, stalo se, jak se ve sněmovní diskusi často stává, že po jisté oklice jsme se vrátili k tématu, k němuž já také chci něco říci.
Bylo tady řečeno ze strany kritiků tohoto návrhu - já mám k němu také kritické výhrady, ale jsem pro institut referenda, a proto bych dal přednost tomu, kdybychom konkrétní námitky a návrhy na změny projednávali poté, až se tento návrh dostane do druhého čtení, aby se stal předmětem jednání v ústavněprávním výboru, v ústavní komisi a dalších orgánech, které se jím budou chtít zabývat - a zazněla tady námitka, že přece víme, že tento návrh neprojde, protože pro něj není ústavní většina. Já jsem si vědom, a dokonce jsem to nejednou psal, že máme vlastně stav určitého ústavního imobilismu, protože Senát blokuje všechny ústavní návrhy, které přijdou z Poslanecké sněmovny. Dokonce tady máme zvláštní rozměr naší pluralitní demokracie, že máme dvě politické reprezentace ODS, jedna je v Poslanecké sněmovně a jedna v Senátu, které mají odlišné názory. Jistě, z právního hlediska jim to nelze vyčítat, ale jeví se mi to divné. Doklad toho budeme mít brzo, až dostaneme senátní návrh na velké omezení nebo zrušení poslanecké, resp. parlamentní imunity. Přitom samozřejmě Senát měl možnost schválit to mírnější nebo menší omezení imunity, aby poté, když mu nebude stačit, přišel s větším návrhem. Ale on to udělal tímto způsobem, a to je typické pokrytectví. Vědí, že v této senátní podobě to tady neprojde. To jenom říkám, že tady tato pluralita ODS zvláštním způsobem obohacuje fungování naší parlamentní demokracie.
Ústavní systém je dán tím, jaká jsou ústavní pravidla stanovená v ústavě, ale je dán i tím, že tato pravidla se nějakým způsobem uskutečňují v praxi a v praxi se pak zjišťuje, že politické strany a samozřejmě i jiné subjekty politického života mají různé názory nebo různá stanoviska k tomu, zda a jak se ústavní systém osvědčuje a jestli by jej nebylo třeba tak nebo onak změnit.
Čili v tomto směru, i když víme, že tento návrh změny ústavy, nebo je to téměř s jistotou předvídatelné, doplnění ústavy o ústavní zákon o obecném referendu, neprojde, to vůbec ještě není důvod, že bychom se jím neměli zabývat a že by parlamentní strany neměly občanům podrobněji říci, jaké v této věci mají názory, protože za nějaký čas budou volby a politické strany tam vystupují i se svými stanovisky k ústavním otázkám.
Vzpomeňte si na to, jak snadno se dával slib občanům, že parlamentní strany budou prosazovat přímou volbu prezidenta. To není moje téma, já osobně pro ni nejsem, ale jenom na to upozorňuji. Žádná parlamentní strana si ale nedala práci, aby občanům řekla, co to znamená a jestli to opravdu, pokud by taková změna byla přijata, nemá nějaké důsledky v celém fungování struktury nejvyšších ústavních orgánů.
Proto jsem se také v minulých jednáních, když se jednalo o důvěře nové vládě, marně snažil od ODS zjistit, jaké mají názory a stanoviska na řešení těch ústavních otázek, kde jsme se kdysi shodli na velmi podrobném návrhu změny ústavy. Žádné stanovisko jsem neslyšel. Dobře. Prostě distancovali se dejme tomu od svého návrhu. Ale přesto mě překvapuje, když čestný předseda ODS a shodou okolností prezident republiky řekne, že neví, proč by vůbec měl ve druhém kole pověřovat předsedu druhé nejsilnější strany, že v tom žádnou logiku nevidí. Přitom ale v onom návrhu změny ústavy, který jsem uváděl, na základě návrhu představitelů ODS tam tato procedura byla výslovně stanovena.
V ústavních otázkách a v ústavních návrzích bychom neměli mít tak krátkou paměť, protože to nejsou řešení pro každodenní politiku. Jsou to řešení, která mají upravovat fungování státu dlouhodobě. Opravdu se to týká základů jeho ústavní existence.
To, že tento návrh zřejmě neprojde, vůbec není důvodem, aby se Poslanecká sněmovna vážně problémem obecného referenda nezabývala, aby parlamentní strany neřekly, jak si ho představují, jaký obsah mu dávají, protože i to je svědectvím o tom, jak chápou svůj vztah a svou odpovědnost vůči občanům. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní vystoupí pan poslanec Schwippel a jako poslední z prozatím přihlášených se připraví pan poslanec Řihák.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy a pánové, já bych chtěl stručně polemizovat s jednou tezí, která zde zazněla ať už přímo nebo nepřímo v některých vystoupeních. Ta teze zní, že samotná existence institutu referenda, případně počet reálných referend, která proběhla, je nějakým důkazem nebo dokladem kvality demokracie v dané zemi. Myslím si, že tato teze rozhodně neplatí.
Už zde byl uveden příklad ratifikace evropské ústavní smlouvy. Ta byla dosud ratifikována v 18 členských státech Evropské unie a referendum přitom proběhlo, pokud vím, pouze ve čtyřech. Je proto možné tvrdit, že demokracie v členských státech Evropské unie není kvalitní? Já si myslím, že rozhodně nikoliv.
***