(11.30 hodin)
(pokračuje Filip)
A věřte mi, že mně to nebude vadit, že to nepředkládám já. Já na tom opravdu nelpím. Mně jde o jednu věc - aby článek 2 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky byl naplněn. Já už se tomu trochu směji. Dělám si z toho legraci, když říkám: Ano, Ústava České republiky, zákon číslo 1/1993 Sb., je naplňován po pětiletkách. Vždycky jednou za pět let splníme nějakou díru v ústavním systému. Náhodou minulou pětiletku jsme splnili dvě díry, protože jsme zřídili jak Nejvyšší správní soud, což je významná instituce a ta nám chyběla dlouhou dobu, protože v tom prvním pětiletém období od roku 1993 se nám podařilo jenom zřídit Senát v roce 1996, pak bylo dlouho nic, pak Nejvyšší správní soud a také jsme poprvé použili institut referenda jednorázového.
Věřte mi, že se mi opravdu těžko pracuje s těmi, kteří rádoby líbivými hesly se snaží ovlivnit veřejné mínění a vykládají věci, jako kdyby to bylo nabíledni, že oni to předloží, a pak se dočkáme jedině toho, že pan ministr vlády České republiky zodpovědný za legislativu zapomene, pod čím byl podepsán a pro co, pro jakou koncepci tady hlasoval, a nejen hlasoval, ale co i obhajoval. Já mám tu jednu nepříjemnou výhodu, že některé věci znám jak písemně, tak z ústního podání. A možná, že je to tím, že si ty věci dobře pamatuji a jsem schopen právě v té kontinuitě tohoto uvažování rozlišovat lidi na ty, kteří - promiňte mi - jsou profesory demagogiky, a na ty, kteří si svůj názor budou obhajovat, i když je momentálně menšinový. A v tomto ohledu, nezlobte se na mě, já jsem sem nepřišel, abych tady dělal pouze věci, které projdou. Já jsem sem přišel, byl jsem zvolen v Jihočeském kraji s tím, že jsem něco těm lidem slíbil, a já vím, že buď mě budou posuzovat podle toho, co jsem předložil, co jsem dokázal, čemu jsem zabránil, a také podle toho, jestli jsem vůbec ten svůj slib začal plnit. A protože jsem to lidem slíbil, tak by bylo ode mne ne špatné, ne dokonce trapné, bylo by to nemístné, abych vůbec svůj slib neplnil a čtyři roky tady odseděl.
Jsem přesvědčen o tom, že každý z nás bude zhodnocen nikoli u jakéhosi Božího soudu, ale bude zhodnocen už v příštích volbách podle toho, co říkal a jak se choval. A já jsem rád, že tomu tak bude, a prosím vás, pokud se opět budete vyslovovat - kritici - k tomuto návrhu, připomínám vám jednu dlouhodobou pravdu. A ta je taková: Čím méně poslanci a senátoři své občany poslouchají, tím menší mají důvěru. A mně připadá velmi nekorektní vůči občanům, abychom je potřebovali jednou za čtyři roky. Mně připadá korektní, abychom v české společnosti dosáhli toho, že si lidé budou moci svobodě tvořit politický názor. A budou si ho tvořit podle toho, jakým způsobem jim umožníme se na politice, na rozhodování podílet. A věřte mi, že jednou za čtyři roky chodit k volbám, to občanům nestačí. To je opravdu vzkaz, který slyším každé pondělí ve své poslanecké kanceláři.
Děkuji vám. (Poslanci KSČM a ČSSD tleskají.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jandák, s faktickou poznámkou pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane předsedající. Já chápu jednu věc. ODS je od začátku proti referendu, já to respektuji, já to chápu, rozumím tomu a respektuji jejich názor. Ale čeho se bojíte vy ostatní, vy drobní, kteří jste v jejich objetí! (Smích ze strany poslanců ČSSD.) Čeho se bojíte! Když něco píšete do programu a pak se od toho distancujete! Jenom se nad tím zamyslete.
Ale pak bych poprosil prostřednictvím pana předsedajícího takovou malou poznámku k panu místopředsedovi vlády Bursíkovi. Pane Bursíku, vy jste tady vůči mně trošku jedovatě zamluvil o profesionalitě. Profesionalita! Já jsem srdcař. Máte pravdu. Ale myslíte si, že to, co jste udělal s fondy vůči Bruselu z vašeho ministerstva, bylo profesionální? Ne. To, co jste vyvedl minulý týden na Šumavě, bylo profesionální? Ne. Ale to, co jste vyvedl s tím, jak jste s šesti poslanci obsadil čtyři ministerstva, to byl vrchol profesionality a k tomu vám gratuluji! (Spontánní potlesk a smích z řad poslanců ČSSD a KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jandákovi. Prosím, aby s faktickou poznámkou vystoupil poslanec Cyril Svoboda.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Pane místopředsedo, pouze dvě poznámky. Za prvé - ten návrh o referendu je v plánu legislativních prací vlády, protože vláda ho ještě neschvalovala, a v tom návrhu je, takže to, co tady jsem slyšel, není přesné. Takže říkám, že to tam je. A pokud platí všechny sliby pana místopředsedy Sněmovny Vojtěcha Filipa, ptám se, jestli platí i ty sliby, které dal v minulosti a které jsou dohledatelné v různých dokladech. (Poznámky z řad poslanců KSČM a ČSSD. Hlas: To je vtipálek.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní vystoupí pan místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík s přednostním právem. Registruji přihlášky pana poslance Exnera a Jičínského, abych je uklidnil.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Dámy a pánové, v téhle zábavné atmosféře dovolte několik bodů, abych shrnul ještě jednou pozici zelených, aby byla dobře srozumitelná. Protože my se ještě učíme debatovat a občas v té debatě argumentujeme proti něčemu, co jiný neřekl, a to si myslím, že je vizitkou politické kultury. Já myslím, že to odpovídá situaci, ve které Česká republika je. My ale máme představu o tom, že ta politická kultura by se měla posouvat a že bychom měli vést korektní diskuse a reagovat skutečně na to, co kdo řekl, a v té argumentaci to neohýbat.
Ale bych shrnul tu pozici: Strana zelených nevyčítá KSČM, že předložila návrh zákona o referendu. Rozumíme tomu, že to máte ve svém volebním programu a že předkládáte takový návrh. Dokonce mohu jít tak daleko - a Haló noviny mají titulek - mám osobně dokonce k tomu sympatie. Ale nám jde o ten výsledek. A to je ten bod druhý.
My jsme dokázali v jednání s ODS mnoho, ale já skutečně nejsem schopen za zelené vám garantovat, a dokonce vidím téměř nulovou naději, že dokážeme vám, pro váš návrh vyjednat podporu u ODS. Nedokážeme to, a proto jsme se rozhodli k jiné politické taktice: přijít s vlastním návrhem, propojit ho s prováděcím zákonem, jednat s koaličními partnery, pokusit se prostoru, který máme v koaliční smlouvě a ve vládním prohlášení, využít a přijít s něčím, co má reálnou šanci na existenci. Proto tento postoj Strany zelených.
Za třetí: Když už jste si tady navzájem vyměňovali historické zkušenosti - dvě veliké strany, v uvozovkách veliké strany - tak pojďme připomenout ještě jeden moment. Řada z nás zelených pomáhala nevládním organizacím, když připravovaly iniciativu Referendum 2000, o referendu k dostavbě Jaderné elektrárny Temelín. Tehdy bylo posbíráno zhruba 115 až 125 tisíc podpisů. To byla iniciativa, která prakticky neměla obdoby mimo jedné odborářské iniciativy po listopadu 1989. Tehdejší předseda vlády Zeman dostal návrh zákona, legislativní návrh zákona od špičkových právníků. Přislíbil, že takový zákon bude projednán ve vládě. A nic, ticho po pěšině. Nic takového nebylo. Takže tohle vyčítání tady… Je potřeba si pamatovat všechno.
Co mě trochu zaráží na vystoupení mého předřečníka, abych se nemusel na vás obracet prostřednictvím předsedajícího a ještě se tady vyjadřovat k tomu, jak to tady Poslanecká sněmovna, jejímž jsem členem, vede, protože mě to často zaráží, jak to tady vedeme, tak víte - to "drobní v objetí velkých", to si myslím, že je základní politická chyba aktuální sociální demokracie ve vnímání politických partnerů. A výsledkem této chyby je minimální koaliční potenciál sociální demokracie.
My jsme to poslouchali jako strana, která byla ještě mimoparlamentní, kdy se na menší politické strany pohlíželo jako na vyděrače, jako na nějaké strany, které vlastně nemají tu sílu a přitom si diktují nějaké podmínky, a že jsou v objetí těch velkých.
***