(10.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, následuje tedy vystoupení místopředsedy Sněmovny pana kolegy Zaorálka.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, dámy a pánové, trošku mě mrzí, že debata se tady vlastně koná až nyní, protože mi připadá, že se měla konat pravděpodobně dříve. Kdyby existovala skutečně společná vůle najít společný přístup k referendu, tak jsme zákon už tady ve Sněmovně měli. Ale mám pocit, že ten problém stojí trochu jinak, než řekl pan ministr Svoboda, protože tady přece v této Sněmovně se už opakovaně projednával obecný návrh zákona k referendu a on tady opakovaně neuspěl.
Já bych chtěl říci, že mi připadá, že ten přístup, který tady vláda razí v tom svém stanovisku k tomuto návrhu, je chybný především v tom, že nesouhlasím s tím, že se musíme bavit vždy o nějakém konkrétním návrhu, přesné otázce a pak k tomu tedy vyhlašovat referendum, především proto, že si myslím, že by nemělo být na nás politicích, abychom rozhodovali my za občany, k čemu se bude referendum konat. V tom já vidím obrovské riziko účelového zneužití institutu referenda, protože pak prostě, pokud si někdo řekne, nějaká skupina politiků, že prostě k této konkrétní otázce se vyplatí dělat referendum, tak se prostě bude prosazovat referendum ve Sněmovně, právě když se to někomu hodí. Ale účelem přece tohoto obecného zákona je, aby to byli občané sami, kteří mají možnost se vyjádřit k tomu, k jaké otázce se chtějí vyslovit. Oni rozhodují o zásadnosti té věci, o tom, jestli je to zajímá, anebo ne. Víte, mně připadá, že zásadní chyba je v tom, když my nedáme tu možnost pomocí petice nebo něčeho dát najevo lidem, že oni mají šanci se vyslovit, jestli je zajímá otázka jaderné energetiky nebo našeho vstupu do nějaké mezinárodní dohody. Oni to musí posoudit, to bychom neměli posuzovat my. Proto nám chybí obecný zákon o referendu, který by dal občanům možnost o tom rozhodovat sami. To je účel toho zákona. Mně se zdá, že v tomhle se nemůžeme shodnout.
Mám dojem, že to, co tady vidíme opakovaně, že se prostě nějaké skupině stran nebo nějaké straně hodí referendum a začne ho prosazovat, to je něco, co už jsme tady zažili. Dneska jsme svědky přesně toho, že se říká referendum o radarové základně ne, k tomu lidé kompetentní nejsou. To je něco, co jim svěřit nemůžeme. A zároveň se řekne: pokud by se mělo jednat o nějakém dodatku k evropské ústavě, to je věc pro referendum. Ale všimněte si, že politici říkají: tohle si vybereme jako téma k referendu, tohle lidem nepatří, tomu nerozumějí. Ale, prosím vás, všechny otázky, které se ve světě rozhodují referendem, jsou často ty nejobtížnější. Otázka jaderné energetiky. Co může být komplikovanějšího? Otázka ústavní smlouvy, o které se konalo referendum v některých zemích. To jsou ty nejobtížnější věci.
Úkolem politiků je, pokud se lidé k tomu vyjádřit chtějí, oni pak mají povinnost tuhle věc postavit jako věc rozhodování jednoduchou v těch jednoduchých zásadních věcech. Oni mají za úkol pak vést tu debatu tak, aby se jí lidé mohli účastnit a mohli se v ní vyslovit. Ale není na nás, abychom říkali tohle je příliš komplikované, tohle je příliš odborné a tohle lidem nepatří, nepřísluší. To musí prostě rozhodnout oni. V tom je podle mě ten zásadní spor a v tom já nesouhlasím s postojem vlády, který je vyjádřen v jejím stanovisku a v prvním bodu, který tam říká, že pouze konkrétní přesné věty. Právě tohle není pravda.
Já tvrdím, že tuhle možnost rozhodovat o tom, co je na referendum a co ne, musí mít občané sami. A v tom se stavím za návrh, který je tu předložen. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. S faktickou poznámkou místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, poté je zde přihláška pana ministra Cyrila Svobody.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana místopředsedu Filipa.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní a pánové, jen faktickou k tomu, co jsem slyšel, když jsem si šel pro tisk, od pana ministra Cyrila Svobody. Já se musím usmát a jsem rád, že už není na galerii tolik lidí, jako bylo předtím, protože když řekne pan Cyril Svoboda, že to je koncepčně špatně, tak se ptám, na jakém konceptu pracoval, když byl podepsán pod tím zákonem v minulém volebním období, respektive předminulém. (Potlesk z řad poslanců ČSSD a KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vidím, že pan ministr se opět hlásil do rozpravy, takže mu udělím slovo.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Pane místopředsedo, dvě poznámky.
Za prvé. Bylo by dobré, kdyby pan místopředseda Sněmovny, když mluví, nemluvil v těch obecných frázích politici - nepolitici. Aspoň my se to odnaučme. My mluvíme o poslancích a senátorech. Mluvíme o Parlamentu. To není množina politiků. To jenom přistupujeme na tu hru, že říkáme politici - nepolitici. My říkáme, že tento Parlament je ústavou nadán tyto otázky rozhodovat. Vláda je podle ústavy nadána některé otázky rozhodovat. Na tom je naše ústava položena. Jakmile budeme přistupovat na to, že obecně něco dělají politici nebo nedělají politici, mluvme konkrétně, kdo má nést odpovědnost. A Parlament nese odpovědnost za to, co mu svěřuje ústava. Za prvé.
Za druhé. Kdybychom hledali společnou vůli a kdyby z vaší strany tady snaha byla, tak jde koncept ústavního zákona ke konkrétní otázce, protože na tom ta shoda možná je. Naopak to, že všechny návrhy o obecných referendech neprošly, je důkazem toho, že na to v této Sněmovně ani v minulém volebním období, ani v tomto nebude ústavní většina. Nedělejme dílo, o kterém dopředu víme, že nemůže projít oběma komorami Parlamentu. Myslíme-li to vážně s referendem, pojďte na koncept konkrétní otázky. Tam je šance, že tento zákon projde oběma komorami Parlamentu. Jinak tady děláme jenom divadlo.
Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych nyní udělil slovo premiérovi Mirku Topolánkovi, který se přihlásil do rozpravy. Registruji přihlášku Zdeňka Jičínského, který přijde vzápětí. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, svým posledním vystoupením mně Cyril Svoboda trošičku vzal minimálně třetinu tématu, tak budu velmi stručný.
Ta otázka přece nezní, jestli referendum ano, nebo ne. To ústava upravuje i ve své nejistotě poměrně jasně. Jsou pouze dvě možnosti. Buď referendum obecné, nebo referendum speciální, které řeší konkrétní otázky. Myslím si, že není žádná novinka, že moje strana preferuje tu druhou variantu a nebude podporovat obecné referendum, a můžeme se teď tři hodiny hádat o to, který mechanismus je lepší, a obě strany budou mít svoji pravdu.
Požadavek na referendum, a já rozšířím tu myšlenku Cyrila Svobody, kromě otázek, které znamenají řešení svrchovanosti, řešení naprosto zásadních otázek, odvažuji se tvrdit, že speciální referendum někdy pokládá i otázky, které politici nejsou schopni řešit. Oni tím přiznávají víceméně neschopnost v rámci zastupitelské demokracie, v kterou já absolutně věřím, řešit některé otázky. V tom smyslu to speciální referendum je legitimní požadavek na něj a já tím neříkám, jak to speciální referendum má vypadat.
Protože zase platí, položíme-li lidem v této zemi otázku "Chcete zrušit komunistickou stranu?", dá se odhadnout, jak to referendum dopadne. Položíme-li lidem v této zemi otázku "Chcete snížit daně?", tak přece víme, jak to referendum dopadne. Zodpovědnost politiků a obou komor Parlamentu je v tom, aby to speciální referendum pokládalo takové otázky, které stojí za to pokládat a které nejsou schopni řešit sami.
V tomto smyslu chci v rámci tohoto bodu navrhnout zamítnutí. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní se o slovo hlásí, zřejmě chce využít svého přednostního práva, pan poslanec Kováčik. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Nebudu mluvit dlouho, jenom chci reagovat na pana předsedu vlády. On si zřejmě zákon přečetl ale pouze velmi povrchně, protože tam je samozřejmě napsáno také to, v jakých případech se referendum ze zákona prostě konat nesmí. Otázky daňové, tedy otázka chcete zrušit daně, podle tohoto návrhu zákona vůbec nesmí přijít na pořad referenda. Tak až to budeme dělat příště, tak lépe. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď už prosím pana poslance Jičínského, který musel dlouho vyčkávat. Prosím, máte slovo.
***