(14.10 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážená vládo, kolegové, já bych vás také rád požádal, abyste podpořili program mimořádné schůze, a rád bych vám řekl proč. Pokud jste se ráno probudili a někteří jste si otevřeli televizi, tak jste tam mohli uvidět našeho bývalého kolegu Jana Zahradila, který se tedy nechal v časných ranních hodinách pozvat do České televize, aby tam odpovídal na otázky redaktorů. Nicméně když mu byly položeny otázky, co tedy dělal v Berlíně a co tam hodlá dělat, jakou pozici tam bude hájit, tak jste mohli slyšet od pana Zahradila, že neřekne nic; opravdu jako husita mlčel jako celou tu dobu, když měl odpovědět konkrétně na otázku, jakou pozici bude hájit.
Takže my jsme v situaci, kdy máme jako Česká republika zmocněnce tedy z moci premiéra, který ho osobně takto jmenoval, ale tento zmocněnec a vyjednavač, šerpa, jak se říká dneska, se nebude zřejmě s nikým bavit, ani v České televizi s veřejností. Nepředpokládám, že by přišel snad do parlamentu a bavil se s někým tady z výborů. To se vůbec čekat nedá. Já pouze říkám, že to není normální stav.
Přátelé, dneska jsme účastni evropské debaty. Tento parlament má naprosté právo ptát se, jak se Česká republika hodlá v této situaci chovat. Jestli se něco představitelům vládní koalice nelíbí, chtějí to změnit, prosím, ale ať to řeknou.
Pan Zahradil když říká, že nemůže mluvit o strategii, tak míchá dvě věci. Jedna věc je vyjednávací strategie a druhá pozice České republiky. Já ho nenutím, aby říkal, jaké postupy bude volit při vyjednávání. V této chvíli mě to nezajímá. Ale ve všech členských státech Evropské unie, ve všech, se mluví o pozicích, se kterými vyjednavači do těchto jednání jdou. V žádné zemi to není tak, že by se o ní mlčelo.
Je to právě Občanská demokratická strana, která ústy svého bývalého čestného předsedy stejně jako ústy pana Zahradila, nedávno také pana místopředsedy Vondry, mluví o tom, že Evropská unie je elitářské spiknutí, kde se plíživě cosi připravuje. A není toto příklad téměř elitářské arogance, když se řekne v televizi "nic vám neřeknu"? Co je vám do toho? A tento parlament si to nechá líbit? My se teda prostě spokojíme s tím, že se nic nedovíme?
Já jsem přesvědčen, že to je obcházení parlamentu. A myslím si, jak máme právo požadovat debatu o tomto bodě, protože parlament je místem, kde se takovéto zásadní debaty musí konat, tak stejně tak si myslím, že je třeba podpořit bod, ve kterém žádáme, aby se v této Sněmovně v plénu debatovalo o umístění protiraketové základny v České republice. Tohle se stalo veřejným tématem už v této chvíli, o tom se už debatuje teď. Všude.
Vy namítnete, že jsme o tom mluvili minulý týden tady ve Sněmovně, že tady byl seminář. Ano. Měli jsme seminář. To je pravda. Slyšeli jsme tam různé příspěvky, zazněly na nich různé výroky. Třeba výroky typu, že máme teroristické skupiny, které disponují balistickými mezikontinentálními střelami. To byl výrok, který zřejmě udivil řadu odborníků v tomto tématu. Anebo bohužel i výrok ministra zahraničí, který řekl, že evropská obrana je věcí kavárenských debat. Možná mu uniklo, že evropská obrana je věcí ústavní smlouvy, o které se mluví právě jako o prvním bodu německého předsednictví. To je prosím dále než kavárenská debata, jestli je to už dnes součást evropské ústavní smlouvy. Takže já tím chci říci, že to, co tam zaznělo, by si opravdu zasloužilo diskusi, ujasnit si docela základní věci.
A jak vypadala debata v těch výborech? Rozhodně snad se shodneme, že byla velmi stručná. Vzhledem k tomu, že ministři museli být zároveň téměř v několika výborech, tak byla ta debata téměř minutová a nestála za mnoho. Takže to úvodní kolo se nám příliš nevydařilo. Slyšeli jsme, že pan premiér na tom závěrečném vystoupení v podstatě zopakoval ty otázky, těch 12 otázek, které jsem tady ve Sněmovně přečetl, a v podstatě pochválil, že to jsou dobré otázky a že na ně bude třeba odpovědět. To je zajímavý způsob. Samozřejmě v podstatě v tomhle se asi shodujeme.
Ještě bych rád řekl, že mě zaujalo to závěrečné vyjádření pana premiéra, když řekl na tom semináři, že problémem Evropy je ten mrtvý prostor mezi Německem a Ruskem, který bychom potřebovali oživit nějakou základnou. Konečně, zaplať pánbůh. To je svérázný výklad situace, ve které se nachází Česká republika! Možná jsou tady jiní, kteří by chtěli oživit ten prostor jinak, třeba tím, že budeme brát vážně Evropskou unii a Severoatlantickou alianci.
Takže je prostě o čem mluvit. A je nejvyšší čas. Německé předsednictví trvá šest týdnů, a vy nám říkáte, abychom počkali, až se koalice dohodne. Já vám prostě říkám - není čas. My o tom musíme mluvit už dnes, teď hned. (Potlesk v levé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil premiér Mirek Topolánek. Pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, je velmi dojemné vždycky poslouchat Lubomíra Zaorálka a to, jak tady mává rukama.
Návrh na zařazení bodu, tak jak byl prezentován a tak jak dnes bude hlasován v rámci programu, v bodech, které nejsou na pořadu věci, je nesmyslný. Poznámka číslo jedna. Poznámka číslo dva - Václav Klaus není bývalý čestný předseda, ale současný čestný předseda. Poznámka číslo tři - sociální demokracie dnes ústy Lubomíra Zaorálka a Michala Haška dojemně pléduje za to, že vláda musí ve věci různých pozic, například k evropské ústavní smlouvě, informovat parlament a maximálně se snažit o dosažení konsensuálního stanoviska napříč politickými stranami. To je nepochybně legitimní požadavek. Tento apel by však byl mnohem věrohodnější a přesvědčivější, kdyby tak ČSSD sama v minulosti činila. To se ovšem, přátelé, nikdy nedělo.
Připomeňme si případ klíčového zasedání Evropské rady v červnu 2005, kdy se Evropská unie radila, jak dále po referendech v Holandsku a ve Francii a po jejich NE ústavní smlouvě. Naše vláda, tehdy sociálně demokratická, která ve volbách do Evropského parlamentu o rok předtím získala šest, dohromady šest z dvaceti čtyř křesel Evropského parlamentu, tedy reprezentovala názor na evropskou problematiku odpovídající volební podpoře čtvrtiny voličů, převálcovala opozici a bez mandátu hovořila jménem České republiky. Na pořad tehdejší 45. schůze Sněmovny byl sice na návrh opozice zařazen bod Informace vlády České republiky o stanoviscích k otázkám projednávaným na nejbližším jednání Evropské rady v Bruselu, ale vystoupil pouze premiér a jeden poslanec opozice, a na návrh Michala Krause, aby bylo o čem jednat, slovy Michala Krause, byla schůze přerušena po Evropské radě. Vlastimil Tlustý tehdy označil postup za jasný projev arogance moci vlády. Podobných příkladů, jako je tragický paskvil strategie České republiky v rámci Evropské unie, tehdy vůbec nebyl s opozicí konzultován.
Připomenu proto případ této vlády. Ještě předtím, než jsme odeslali nótu jako odpověď na žádost Spojených států amerických o zahájení jednání, jsme svolali jednání čtyř výborů, které tuto problematiku mají předmětně v činnosti - zahraniční, bezpečnostní, branný, ústavněprávní. ***