(11.00 hodin)
(pokračuje Petr)
Vytvoření společné evropské sítě však spočívá především v posílení přeshraničních propojení, která jsou z tohoto hlediska naprosto nevyhovující. Při řešení tohoto problému však narazíme na Úmluvu z Espoo, která uvedený požadavek může výrazně zpomalit, nebo dokonce i výrazně zablokovat.
Dovedu si živě představit, že při snaze posílit elektrické rozvodné vedení - a jako příklad, ne konkrétní, uvádím spojení mezi Českou republikou a Německem - se při mezistátním projednávání vyskytnou aktivisté na obou stranách, kteří se budou zaštiťovat ochranou životního prostředí, přičemž těm českým půjde o to, abychom nemohli zvýšit vývoz elektrické energie, těm německým půjde o to, aby nebyla dovážena energie, která je o něco levnější. Výsledkem může být, že lokální zájmy jistých skupin obyvatel mohou ve svém důsledku být příčinou rozsáhlých výpadků dodávek elektrické energie pro značnou část Evropy. Těmto skupinám však nebudeme moci nic vytknout, neboť postupovaly v souladu s mezinárodní smlouvou.
Co říci na závěr? Nezbývá, než doufat, že zdravý rozum nakonec zvítězí. Přesto doporučuji, aby tato úmluva byla ratifikována. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nevidím nikoho přihlášeného do rozpravy, rozpravu končím.
Ptám se na případná závěrečná slova pana zpravodaje. Pan zpravodaj chce vystoupit. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Schwippel: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Chtěl bych říci, že v rozpravě vystoupili dva poslanci, kteří - oba - doporučili dát souhlas k ratifikaci této úmluvy.
Dovolte mi jenom jednu poznámku. Pan poslanec Soušek zde řekl, že ty změny jsou v podstatě už součástí jednak evropské legislativy, to je ta citovaná směrnice 85/337 Evropského hospodářského společenství, jednak i našeho zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, takže tato úmluva v tomto směru neznamená žádnou novinku.
Pokud jde o to, co říkal pan poslanec Petr, toto je standardní postup u mezinárodních úmluv, že nejprve je přijata jakási rámcová úmluva, která vymezuje to téma a určitý cíl směrování té úmluvy, a potom se začíná jednat o protokolech. To je naprosto normální. Protože těch zemí, které jsou ochotny přijmout rámcovou úmluvu, je více a je cílem je soustředit pod tuto rámcovou úmluvu, a k jednotlivým tématům jsou pak přijímány protokoly, které už ratifikuje menší počet zemí, které jsou ochotny se k tomu připojit. Takže to je zcela standardní. A pokud jde o připravované protokoly, prostě budou připraveny a schváleny ty, na nichž bude panovat shoda. Pokud já vím, tak jedním ze zamýšlených protokolů je protokol SEA, čili k systému EIA, strategickému posuzování dokumentů apod. Jinak si myslím, že svoje expozé o energii, energetice si mohl odpustit, protože, jak říkám, tato úmluva v tomto směru skutečně neznamená žádnou změnu.
Děkuji vám.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Ptám se pana ministra, jestli chce vystoupit. Takže vystoupí místopředseda vlády a ministr životního prostředí pan Martin Bursík. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Pane předsedo, děkuji. Já bych rád poděkoval oběma poslancům za zájem o tuto problematiku a rád bych se jenom krátce vyjádřil k těm připomínkám.
Za prvé jenom zkonkretizuji to, co jsem již řekl v úvodním slově, totiž že ty předměty činností, jejich rozšíření je součástí našeho zákona č. 100, posuzování vlivů na životní prostředí, a nikterak toto není rozšiřující. To znamená - jestliže teď přijímáme jako jeden princip, že jako přeshraniční EIA bude posuzována také výstavba nadzemních vedení elektrické energie o napětí 220 kilovoltů nebo vyšším a délce od 15 km, tak my již v naší dnešní příloze č. 1 zákona, kategorie 1, máme nadzemní vedení elektrické energie o napětí nad 110 kilovoltů a délce od 15 km, čili dokonce nižší kapacity. Stejně tak větrné elektrárny, a tam je náš zákon archaický, protože tam dává jako limit větrné elektrárny s instalovaným výkonem 500 kilowattů a s výškou přesahující 35 metrů, což už jsou v podstatě historické kousky; takové elektrárny už se u nás nestavějí, stavějí se elektrárny se čtyř- až šestinásobným instalovaným výkonem a zhruba tří- až čtyřnásobnou výškou.
Pokud jde o to posuzování, tak již nyní v zákoně 100 máme v oznamovacím řízení princip, že oznamovatel podle přílohy 3 - jestliže ten záměr by mohl mít negativní vlivy přesahující státní hranice a mohl by zasahovat mimo území České republiky, tak že tento záměr podléhá mezistátnímu posuzování podle paragrafu 11 odst 1 písm. a) hlavy II zákona, a v těchto případech se dotčenému státu zasílá k vyjádření již oznámení spolu s dalšími údaji. A tím příslušným úřadem v tu chvíli je Ministerstvo životního prostředí. Čili v podstatě tato celá procedura už tady existuje. A je zřejmé, že v momentě, kdy bude docházet k posilování přeshraničních kapacit - což je záměrem liberalizace vnitřního trhu s energií Evropské unie, a nejde jenom o blackouty, ale také o konkurenci na vnitřním trhu v Evropě včetně využití té přenosové kapacity pro transport elektřiny, která se očekává, že se bude vyrábět - se budou státy specializovat podle geografických podmínek. Takže sever Evropy, Dánsko, Irsko, Velká Británie budou vyrábět v obnovitelných zdrojích více z větru, a naopak Španělsko, Řecko, Portugalsko, Itálie budou vyrábět více z fotovoltaiky. A je zřejmé, že Evropa se v budoucnosti bude specializovat takto, vnitrokontinentální země se budou specializovat na biomasu a vodu, a že i k tomuto pokrytí závazku, který je nově formulován ve společné energetické politice, společně 20 % podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2020, budeme potřebovat přenosové kapacity. Čili toto je v souladu s evropskou politikou a i v souladu s naším špatným zákonem.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře za závěrečné slovo.
Můžeme přistoupit k hlasování o usnesení, tak jak nám bylo v písemné podobě předloženo. Já ještě zavolám naše kolegy, aby mohli k tomuto hlasování přijít. Ale vidím, že se ještě hlásí pan kolega Petr. Ovšem musím říci, alespoň podle toho, co mi sdělil pan předseda, který řídil schůzi přede mnou… Teď nevím. Potřebuji se ujistit, zda byla ukončena rozprava, nebo nebyla ukončena rozprava. Pan kolega Petr mi signalizuje, že rozprava ukončena nebyla. Pokud tomu tak je, tak prosím, máte slovo.
Pan ministr Říman má náhradní kartu číslo 7 - oznamuji tímto.
Poslanec Břetislav Petr: Děkuji. Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl odpovědět na některé vývody, které tady měl pan ministr Bursík.
Já si myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že náš zákon 100/2001 je obsáhlejší než Úmluva z Espoo, která dneska hovoří o tom, že 25 činností musí být projednáváno mezinárodně. Ten princip mezinárodního projednávání má jednu velikou nevýhodu - že nejdříve musí nastoupit národní projednání, a teprve zjistíme-li, že to přesáhne hranice státu, tak jak jste, pane ministře, hovořil, v paragrafu 13 odst 1 tohoto zákona, nastupuje mezinárodní projednávání.
Hovořil jste o tom, že náš zákon je archaický. Já se domnívám, že je archaický a že by vyžadoval úpravu, a pokud je zřejmé, že jistý záměr překročí hranice našeho státu, tak abychom ho projednávali v národním režimu i mezinárodním současně, čímž bychom byli schopni získat skoro rok. Byl by to jistě významný posun.
***