(10.50 hodin)
(pokračuje Bursík)
Tahle změna, kterou formálně schvalujeme, se nás vlastně netýká, protože všechny státy sousedící s Českou republikou jsou členy Evropské hospodářské komise OSN, to znamená, že tohle není téma.
Druhá změna úmluvy je formální a upřesňující. Obsahuje změnu v seznamu příloh, a z původních 17 seznamů činností v příloze se rozšiřuje na 22. Co je důležité k tomu říci je, že rozšíření o dalších pět kategorií je plně v souladu se stávajícím zněním zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. To znamená, že ten seznam činností, který nyní my máme v naší vnitrostátní legislativě, je širší nežli ten, který teď touto formální úpravou a přijetím změny vlastně přijmeme.
Přijetí změny nebude mít dopad na státní rozpočet ani na průmyslový sektor. Gestorem provádění úmluvy je ministr životního prostředí, čili stejně tak je navrhováno, aby provedení změn také bylo uloženo ministrovi životního prostředí.
Je to úmluva, která je prezidentské kategorie, to znamená vyžaduje souhlas obou komor Parlamentu České republiky. Ten vyslovil s její původní ratifikací souhlas, čili teď musí obě komory také vyjádřit souhlas s těmito změnami. Senát Parlamentu České republiky odsouhlasil ratifikaci změn, čili to, co činíme my nyní, dne 30. listopadu 2006, a nám doporučil odsouhlasit tyto změny zahraniční výbor svým usnesením z 15. listopadu 2006.
Proto vás žádám, abyste podpořili tento návrh a vlastně pomohli posunout ratifikační proces k finále. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Prosím zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Jana Schwippela, aby odůvodnil usnesení výboru, které vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 23/1. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Zahraniční výbor na své schůzi dne 15. listopadu 2006 přijal usnesení, jímž doporučil Poslanecké sněmovně tuto úmluvu schválit, přesně řečeno, dát souhlas k ratifikaci změn úmluvy přijatých v Sofii v roce 2001 a v Cavtatu v roce 2004.
Chtěl bych zde ocenit, že na jednání zahraničního výboru zástupci Ministerstva životního prostředí podali některé doplňující informace, např. v tom směru, že tyto změny úmluvy nemají žádné přímé finanční konsekvence pro Českou republiku. Česká republika platí dobrovolný příspěvek do této úmluvy. A pokud jde o přijetí eventuálních nových zemí, které by se staly stranami této úmluvy, tak jejich přijetí budou podporovat finančně ty státy, které primárně jsou na tom zainteresovány. To znamená např. do oblasti Středozemí nebo některých států severní Afriky se vyjádřila již Itálie, že to hodlá finančně podporovat, apod. Čili ani toto nemá z hlediska České republiky žádné vážné důsledky. A proto já se také přidávám k doporučení zahraničního výboru ratifikovat tyto změny úmluvy. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.
Otevírám rozpravu, do které nemám písemné přihlášky. Hlásí se pan poslanec Miloslav Soušek. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloslav Soušek: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Máme před sebou ratifikaci řekl bych standardní a na první pohled bezproblémové úmluvy. Chtěl bych však podotknout, že v příloze je několik částí, které mohou mít vážné dopady na hospodářství České republiky.
Chtěl bych mluvit konkrétně: Bod č. 21 zařazuje činnost výstavba nadzemních vedení elektrické energie o napětí 220 kW nebo vyšším a délce větší než 15 km. Dále bod 22 zařazuje činnost velká zařízení pro využití síly větru k výrobě energie, tzn. větrné farmy. A za třetí, v bodu smlouvy 7b se zabývá úmluva výstavbou nové komunikace o čtyřech nebo více jízdních pruzích, případně rozšíření na čtyři nebo více jízdních pruhů, a to v délce, pokud přesahuje 10 km. Co to znamená? Pokud záměr není projednáván mezinárodně, tak doba od jeho zveřejnění po vydání stanoviska se pohybuje v rozmezí 240 až 310 dnů. Pokud však po ratifikaci úmluvy budeme projednávat tyto záležitosti mezinárodně, zmíněná smlouva se může prodloužit až na 670 dnů. Detaily vás už nebudu zdržovat. Tento fakt se v každém případě může stát předmětem ekonomických tlaků, ekologických tlaků, případně určitých nejasností se sousedními státy.
Vzhledem k tomu, že v předchozích úmluvách, jak pan ministr tady řekl, jsme se již k takovému kroku zavázali a dnešní schválení tedy můžeme považovat za poněkud formální a fakticky nadbytečné, proto paradoxně, tedy i přes své výhrady, doporučuji úmluvu ke schválení, neboť v ostatních bodech jsem nenalezl žádných problémů nebo žádných výhrad. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil pan poslanec Břetislav Petr. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Ve svém vystoupení se budu zabývat pouze druhou změnou úmluvy.
Ve zprávě k tomuto dokumentu je uvedeno, že změny v článcích jsou formální anebo upřesňující. Nejasnou naprosto zůstává formulace, která hovoří o tom, že k úmluvě je možno přijímat protokoly. Není vůbec zřejmé, čeho se mohou protokoly týkat a jakou budou mít závaznost. Soudím, že k této záležitosti nám Ministerstvo životního prostředí mělo podat bližší vysvětlení, což se nestalo.
Původní seznam 17 činností, které měly být anebo musí být projednávány mezinárodně, byl doplněn o dalších 5 činností. V důvodové zprávě se hovoří o tom, že se nejedná ve skutečnosti o žádný problém. Taktně se mlčí o tom, že při posuzování záměru nebo koncepce v mezinárodním režimu se výrazným způsobem prodlouží doby, o čemž hovořil už předřečník, kdy oznamovatel záměru bude čekat na verdikt, zda může nebo nemůže zahájit realizaci záměru, až na 670 dnů, tj. skoro na dva roky.
Náklady na zpracování potřebných dokumentací posudku mohou v těch aspektech, o kterých hovoří Úmluva z Espoo, dosáhnout řádově až 1 mil. Kč a tyto náklady sice nejsou hrazeny ze státního rozpočtu, ale plně je nese oznamovatel.
Značnou nevýhodou při projednávání mezistátních smluv je jistě to, že doba mezi jejím vznikem a dobou projednávání ve Sněmovně je v případě prvního dodatku šest let a v případě druhého dodatku tři roky. Dochází k tomu, že překotným vývojem v některých oblastech, o kterém se později zmíním, může dojít i k tomu, že některá ustanovení druhého dodatku mohou působit archaicky.
Pokusím se to ukázat na jednom případu, který byl dodatečně zařazen mezi záměry, které musí být vždy projednávány v mezistátním posuzování. Jedná se o přeshraniční nadzemní přenosová vedení elektrické energie, a to v době, kdy na jednání summitu Evropské unie předseda Barroso - já použiji výrazu hřímá a bije na poplach po sérii blackoutů, kdy značná část Evropy byla bez elektrického proudu, aby byla v nejkratším možném čase vytvořena z národních energetických sítí síť evropská, abychom zabránili opakování blackoutu, ať už je to v důsledku přetížení jistých částí evropských sítí, teroristických útoků, přírodních katastrof apod.
***