(16.00 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Mně tam například chybělo zamyšlení nad problematikou emisí. Všichni víme, že Kjótský protokol by měl skončit v roce 2012, že tady je nějaký závazek, a že dokonce bychom měli dosáhnout určitých výsledků. Je tam zmínka o nástroji, který vyvolal takovou diskusi v minulém období - a to je, řekl bych, přebujení systému obchodování s emisními povolenkami. Pro nejen české podniky, to samozřejmě přiznávám, ale obecně se z toho stal special deal, jakýsi zvláštní obchůdek, kde se dají získat jakési pseudodotace. Cíl, to znamená tlačit na modernizaci technologií, získat z toho šanci, že redukce emisí bude provázena růstem ekonomického výkonu a produktivity práce, bohužel zůstává pod stolem.
Téma veřejné hromadné dopravy. Křičí na nás ze stránek programového prohlášení takové typicky ekologické téma, jako je posílení veřejné hromadné dopravy. Na mě moc nekřičelo, tak proto to také koneckonců zmiňuji.
Mohl bych pokračovat. Ale dosti těchto námětů. Věřím, že buď se s nimi vypořádají někteří hned, nebo v dalším období.
Zastavil bych se ještě u jedné věci. Tato témata musí být diskutována především v odborném prostředí, ale také před veřejností. To, že na včerejším jednání vlády se objevil materiál zpracovaný Ministerstvem zahraničí a přeposlaný, protože se týká bezpečnosti, Radou bezpečnosti státu, a místopředseda vlády pan kolega Bursík to v podstatě utajnil s tím, že se to musí ještě dopracovat, také vede k úvaze, jestli jedny argumenty jsou pro noviny dobré, jiné argumenty pro noviny už dobré nejsou.
Pokud se budeme bavit otevřeně, řekneme si - ano, ropa, plyn se stává nástrojem geopolitiky. To není ani k tomu tam dubisku, ani strašení ruským imperialismem. To je realita. Stejně tak jako je realitou, že pouhými úspornými opatřeními a fofrníky na našich kopcích nedoženeme výpadek energie, který nás čeká během pěti let. Takže se musíme poradit, jaké kapacity vybudujeme, abychom nebyli závislí. Jak se budeme podílet na společné evropské politice. A to tam není. Pouhé moratorium, to znamená, že nebudeme dělat nic, je málo.
Věřím, že tyto věci mohou doznat změn. Koneckonců, kde máme psáno, že tady vláda je na celé tři a půl roku. Ale uvidíme.
V každém případě, když už jsem zmínil stabilitu této vlády, jednu poznámku ke způsobu, jak vznikla. Vůbec tady teď nechci hovořit o tom, co je to přeběhlictví, a snažit se předvést něco černého humoru. Já si spíš myslím, že hlavní problém je v tom, že když dva dělají totéž, není to totéž. Když mnozí se zaklínali, a někteří z nich zde sedí za mými zády, že s přeběhlíky nikoli, tak to bylo možná proto, že byla řeč o jiných přeběhlících, že to byli přeběhlíci, kteří měli pomoci dnes již pravděpodobně mrtvému projektu středolevé vlády. A hleďme, vláda středopravá - z hanlivých epitet přeběhlík se stal konstruktivní člověk.
Myslím, že tyto věci je třeba měřit prakticky, a upřímně řečeno si nemyslím, že za hesly typu "bavme se s opozicí", "bojujme s nezaměstnaností", "postavme se korupci", že tato hesla jsou podmínkami pro to, že pravostředová vláda bude brát ohled na 70 procent voličů. Myslím, že tak tomu není. Tak to asi cítíme všichni. Kdoví, jestli dojde i na onu pověstnou drobečkovou politiku, protože si myslím, že to může být celé naopak. Že zkrátka ke zklidnění nedojde, ani 102 nedá při schvalování zákonů potřebnou jistotu, že tudíž nad každým zákonem se bude vznášet duch předčasných voleb. Pak se samozřejmě nabízí otázka, proč tímto způsobem, a ne jiným. Ale jaký je rozdíl mezi ústavním třetím pokusem a pokusem vyvolat předčasné volby tím, že vláda spojí svou důvěru s nějakým zákonem? Ten rozdíl si asi všichni uvědomujeme. Opět je to o tom, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Pan premiér hovořil o tom, že důvěryhodná, jasná vláda má také ve 102 zakomponovanou systémovou pojistku. Já v tom, co se dnes rodí, žádnou systémovou jistotu nevidím. Koneckonců naznačil jsem, že ti dva to budou mít při každém svém rozhodování velmi těžké, že ten - proč to nenazvat vyděračský - potenciál jim vlastně může být minimálně v tomto roce, kdy preference pro pravici díky tomu, že nestačila toho ještě tolik zkazit, jsou poměrně vysoké, že tento potenciál nebudou moci vlastně ani uplatnit.
Vládní krize. Myslím, že vládní krize zcela zažehnána není, že ještě předčasné volby mohou být nastoleny, a to v relativně krátkém termínu, ale dívám se na to věcně a bez paniky, protože opozice by neměla pouze politikařit a lavírovat, neměla by hrát šachy jako školáci, kteří se naučili první tahy. Měla by přemýšlet víc dopředu. To, po čem volal volič na jaře letošního roku, to znamená po změně, tak to samozřejmě opravdovou změnu by přinesly opravdu důvěryhodné, jiné poměry v této Sněmovně.
Některá možnost historického kompromisu by samozřejmě připadala v úvahu. Ale upřímně řečeno - a teď trochu i do opozičních lavic kolegům ze sociální demokracie - to, co navrhovali v Agendě 2010, mi přišlo jako už předem prohraná záležitost, instinkt boxera, který už dostal do nosu. Přišlo mi to, že vlastně přinášíte svou hlavu na míse, protože o takový dokument se může klidně opřít tato vláda. A to, že nechtěla do širšího spojenectví, nemělo programové důvody, ale spíš to taktizování vzhledem k dalším volbám.
Takže změny prodiskutovávejme s rozumem, já si myslím, že strategie změn prostě na stole nemáme, a doufejme, že ať již v debatách odborníků nebo v debatách různých expertních komisí a v klidné debatě v příštích měsících v této Sněmovně k tomu snad přispějeme. Pokud nepřispějeme, bude to bohužel tak, jako když se pokoušíte přehrát krásný, ale složitý part z Debussyho nebo z Rachmaninova na obyčejném, i když samozřejmě hezkém lidovém nástroji, kterým je fanfrnoch. Zkuste si to zahrát - opravdu to nejde.
Abychom se posunuli. Po dnešní debatě, ať již dopadne jakkoli, mysleme na to, že politické škádlení je politické škádlení, ale nedělejme z lidí hlupáky. Ti, co nás už nesledovali, protože nepenetrovali, jak říkal kolega Pleva, prostřednictvím boxů ze svých domácností na příslušný kanál, tak si ten názor udělají poměrně rychle příští týden. Věřím tomu, že to, co zde dnes předvádíme, asi potlesk nevzbudí, ale šanci máme. Tak ji nezahoďme. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. Slova se ujme pan ministr financí Miroslav Kalousek. Připraví se pan poslanec Petr Wolf. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Omlouvám se. S technickou poznámkou se hlásil, a říkal mi to, pan poslanec Pavel Hojda. Pane ministře, je to moje chyba, děkuji za porozumění.
***