(13.02 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážení páni ministři, dámy a pánové, já mám docela výhodu, že můžu vystoupit po svém kolegovi z ústavněprávního výboru poslanci Tejcovi. Já myslím, že ODS nikdy neřekla, že chce zrušit zákoník práce. Jediný, kdo to o nás psal, jste byli vy na předvolebních materiálech ODS minus.
Je zcela jasné, že zákoník práce musí být navázán na občanský zákoník. Komu toto nedochází, tak opravdu nežije ve státě, kde platí nějaké právo.
Byla tady několikrát citována ústavní stížnost, kterou podalo 73 poslanců této sněmovny. Já nevím, kdo si dal tu práci ze ctěné levice, aby si alespoň tu ústavní stížnost přečetl. Moc mě mrzí, že tady není bývalý ministr práce a sociálních věcí pan kolega Škromach, který má vždycky plamenná vystoupení. Polovina této ústavní stížnosti, která má 35 stran, se věnuje fatálnímu ohrožení práv zaměstnanců, které jste naprosto nesmyslnou konstrukcí spojení občanského a pracovního práva vy do zákona vnesli. Polovina této ústavní stížnosti se věnuje tomuto problému.
Já bych rád ocitoval jenom první problém, který byl vnesen do zákoníku práce proti současnému stavu a který znamená fatální zhoršení práv zaměstnanců. Tak jak nakonstruoval pan exministr Škromach se svými odborářskými superprávníky vztah občanského zákoníku a zákoníku práce, tak obrovským zásahem do právní jistoty účastníků pracovněprávních vztahů jako jednoho z předpokladů právního státu podle článku I ústavy pak je ovšem novým zákoníkem práce nově založená možnost odstoupení od smlouvy.
Poslouchejte prosím pozorně. Nový zákoník práce výslovně ve svém ustanovení § 18 upravuje možnost odstoupení od smlouvy z důvodů stanovených zákonem nebo dohodnutých ve smlouvě. Ustanovení § 18 nového zákoníku práce totiž výslovně odkazuje na ustanovení § 48 občanského zákoníku, které stanoví, že od smlouvy může účastník odstoupit, jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Navíc je nutno zdůraznit, že právní účinky zrušení smlouvy odstoupením od smlouvy nastávají ex tunc, není-li právním předpisem stanoveno jinak nebo jinak účastníky dohodnuto. Ustanovení § 18 nového zákoníku práce ve spojení s § 48 občanského zákoníku tedy umožňuje sjednat si v pracovněprávních vztazích možnost odstoupení od smlouvy, a to bez uvedení jakýchkoli výjimek, což vede k závěru, že možnost odstoupení lze sjednat i pro pracovní smlouvu. Pokud si myslíte, že toto je opravdu právní jistota zaměstnanců, těch, které tady tak rádi hájíte proti těm velkým a mocným zaměstnavatelům, že jim ten zaměstnavatel přinese pracovní smlouvu, do které jim dá podmínku, že může kterákoli strana kdykoli odstoupit od této smlouvy, a berte nebo neberte, pak tímto jste fakticky celý zákoník práce přece zrušili. Zrušili, protože veškerá jeho ochrana na zaměstnance, kteří uzavřou novou smlouvu, neplatí. To je první podstatný problém, který se vztahuje na zaměstnance.
Druhý podstatný problém, který zase vyplývá z naprosto nevhodného navázání občanského zákoníku a nového zákoníku práce, je problém absolutní, respektive relativní neplatnosti právních úkonů. Tak jak byl zkonstruován nový zákoník práce, tak pracovněprávní úkony budou pouze relativně neplatné. To znamená, jejich neplatnosti se může dovolat pouze ta ze stran sporu, která neplatnost nezpůsobila. Nikdo jiný. Nikdo jiný! Nejedná se o absolutně neplatný právní úkon. V okamžiku, kdy si dáte do smlouvy, a budete donuceni tím silným zaměstnavatelem, cokoli, tak vy nemáte nárok dovolat se neplatnosti této smlouvy, protože jste ji spoluzpůsobil. A není žádný jiný orgán - státní, veřejný ani jakýkoli jiný - který by mohl zkonstatovat neplatnost této smlouvy. Čímž je naprosto zrušeno ustanovení § 19, které říká, že nelze sjednat podmínky, které by byly nevýhodnější než zákoník práce. V okamžiku, kdy je sjednáte, tak tato smlouva sice bude v rozporu se zákonem, ale není žádné osoby, která by tento rozpor mohla zažalovat, a tím pádem v právním státě zkonstatovat. To je opět fakticky pro veškeré nové smlouvy zrušení celého zákoníku práce, celé ochrany, kterou poskytuje zaměstnancům.
Já nevím, jestli si opravdu toto neuvědomujete, jestli nedáváte pozor při tom, co se tady říká. Jestli tady pan exministr vykládá o tom, že odložení účinnosti vyvolá právní nejistotu, tak já vás ujišťuji, že naopak vstoupení tohoto zákona v platnost vyvolá takovou právní nejistotu, že se budeme zatraceně divit. Že tady budeme mít do půl roku, do roku desítky tisíc pracovních sporů z nových pracovních smluv, které velmi překvapivě budou v drtivé většině případů rozhodnuty v neprospěch zaměstnanců. Zejména těch nových. Tohle bylo opravdu cílem nového zákoníku práce?
Vy pořád vykreslujete ODS jako tu stranu, která chce potlačit práva zaměstnanců, která bojuje pouze za kapitál. Já vám říkám - polovina z naší ústavní stížnosti se týká právě zaměstnanců. Ano, my máme, a deklarovali jsme to, máme problém s neodůvodněnými kolektivními právy odborů, která byla v zákoně ještě prohloubena. Ta jsou také součástí té ústavní stížnosti. Ale zcela jasně říkáme, že máme zájem na tom, aby pracovní právo a pracovní smlouvy v tomto státě byly chráněny, aby poskytovaly občanům aspoň základní jistotu. A že je to nový zákoník práce, který občanům tuto základní jistotu bere. A já bych byl rád, abyste se teď tady přihlásili k tomu, že až tyto následky nastanou, že jste si jich byli vědomi a berete je na sebe.
Děkuji za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou se přihlásil pan ministr Pospíšil. Má slovo. Pak pan poslanec Grospič s faktickou a pak pan poslanec Tejc. Takže pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády ČR Jiří Pospíšil Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já chci pouze krátce reagovat na kolegu Tejce, který zde vytvořil jakýsi rozpor mezi mým vystoupením a vystoupením pana vicepremiéra. Já chci upozornit, a poukazuji na stenozáznam, že jsem v úvodu svého vystoupení jasně řekl, že se ztotožňuji se všemi námitkami, které zde byly řečeny místopředsedou vlády, že se ztotožňuji se všemi právními problémy, které jsou v daném textu obsaženy, a že navíc poukazuji na to, že zde by měl být nějaký soulad mezi zákoníkem práce a občanským zákoníkem. Jinými slovy - popsal jsem další problém, který zde existuje vedle problému číslo 1, to je nekvalita daného právního textu. O této nekvalitě ostatně diskutovala Legislativní rada vlády, ze které jasně vyplynul mimo jiné impuls, že s tímto zákonem se bude muset něco dělat. Byla vedena konečně akademická svobodná diskuse na toto téma a myslím, že její závěry jednoznačně podtrhly a potvrdily to, co zde vicepremiér četl. To znamená ony problémy, které se v textu ukazují.
Ony problémy ostatně též ukázal nebo upozornil na ně pan kolega Benda. A jenom jeden za všechny: Dámy a pánové, ono spojení slov relativní neplatnost, která pro nás možná zní trošku cize, opravdu může způsobit, že zde budeme mít obrovskou právní nejistotu v pracovněprávních vztazích a obrovské množství různých soudních sporů. A právě například na této neplatnosti je vidět rozdíl mezi tím, jak neplatnost právních vztahů konstruuje přijatý zákoník práce, a úplně jiným způsobem - zdůrazňuji úplně jiným způsobem - neplatnost právních vztahů obsahuje připravovaný občanský zákoník. A to bude, dámy a pánové, až to bude platné, v případě obou kodexů obrovský problém, protože chci vidět, až se občané budou odvolávat na občanský zákoník a druhá strana na zákoník práce, jak to potom všechno bude řešeno. Takže právě například neplatnost bude v praxi způsobovat podle mého názoru velké problémy, velké problémy, velkou právní nejistotu, a podporuji to, co zde řekl kolega Benda.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: S faktickou poznámkou pan poslanec Grospič. Pane poslanče, máte slovo. Připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Tejc.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já nepochybuji o tom, že každý z nás zná zákoník práce, tak jak byl přijat Sněmovnou. Nicméně bych chtěl říci pro upřesnění po vystoupení pana kolegy Bendy, že ustanovení § 18 zákoníku práce uvozuje hlavu pátou a obsahuje taxativní výčet paragrafů občanského zákoníku, kterými se řídí právní úkony.
***