(12.30 hodin)
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jak již zde bylo řečeno, největší problém pro české nemocnice přináší zákoník práce díky nové definici pracovní doby a snížení limitu přesčasové práce. Pan kolega David Rath zde ve svém úvodním projevu vyjmenoval některé metody možné personální reorganizace nemocniční zdravotní péče. Některé jsou, dámy a pánové, známé více, některé méně, některé jsou realizovatelné snadno, některé méně snadno nebo vůbec, ale téměř žádné, jak i sám férově uvedl, nejsou realizovatelné k 1. lednu příštího roku.
Pan doktor Martin Engl, předseda Lékařského odborového klubu, který včera vyhlásil stávkovou pohotovost jako formu obrany před odložením účinnosti zákoníku práce, uvedl 14. 11. 2006 pro Českou tiskovou kancelář, že nemocnice by měly umožnit svým lékařům, aby vedle pracovní smlouvy měli i smlouvu na zajišťování služeb. Tento interesantní nápad mě, musím říci, zaujal, a proto jsem se rozhodl, dámy a pánové, z tohoto místa a opatřen dostatečnou poslaneckou imunitou seznámit odbornou i laickou veřejnost s několika nejčastěji diskutovanými triky a jejich kombinacemi, se kterými jsem měl možnost se ve svých pravidelných návštěvách nemocnic a dalších lůžkových zdravotnických zařízeních seznámit. K aplikaci těchto triků, často s rizikem pro pacienta, lékaře nebo samotné zdravotnické zařízení, budou ředitelé nemocnic nuceni, protože prostě není k dispozici dostatek kvalifikovaných lékařů a lékařek na řadě míst této země, a nechtějí-li omezovat nebo rušit provoz některých oddělení, nemají vůbec na výběr. Zde jsou, dámy a pánové, některé z nich.
a) Lékař na neplaceném volnu číhající ve službě za zprůměrovanou mzdu pro případ potřeby zásahu.
b) Převedení lékaře na osobu samostatně výdělečně činnou a vhodně koncipovaný smluvní vztah.
c) Dočasná směna lékařů mezi nemocnicemi a jejich vzájemné zapůjčování na služby, popř. založení dceřiných a sesterských společností a kombinované nasazení pracovníků.
d) Využití specializované agentury pro zapůjčování lékařů.
e) Souběh více úvazků, velice populární věc, pověření lékaře více funkcemi. Jako nejdůvtipnější se jeví kombinace pracovní smlouvy s dohodou o pracovní činnosti nebo dohodou o provedení práce, kde je třeba vymezení druhu práce tak, aby byl odlišný od druhu práce uvedeného v kmenové pracovní smlouvě.
Další možností je samozřejmě zde již diskutovaná inteligentní úprava pracovních výkazů služeb. Všimněte si, že nepoužívám slovo fixlování. Další možností je samozřejmě ve větší míře využít možností pracovní pohotovosti. Například se jeví možnost pronajmout si budovu v co nejtěsnějším sousedství nemocnice nebo střediska záchranné služby a nasáčkovat tam službu konající lékaře. Tento způsob se sice z objektivních důvodů dá využít jenom v oborech, kdy nehrozí při nutnosti aktuálního ošetření pacienta nebezpečí z prodlení, ale nápad to špatný není. V jednom městě starosta přislíbil dokonce nákup bicyklů pro takové lékaře.
Já bych určitě mohl pokračovat, a jistě mi dáte za pravdu, že řada z vás by přišla na nejrůznější další triky. Opravdu to máme zapotřebí? (Hlas z pléna: Ano.) Říkáte ano. Já si vážím nelehké práce svých kolegů, nemocničních lékařů a lékařek, a uznávám, že množství jejich přesčasů je třeba redukovat. Je nutné samozřejmě nastavit i způsob jejich odměňování na nový systém, ale toho lze samozřejmě postupně dosáhnout. Já respektuji i úlohu lékařských odborových organizací a jsem nepochybně pro úzkou komunikaci s nimi v této věci. Snad nebudu defenestrován, jak zde bylo vyhrožováno panu ministrovi, ale já osobně jsem přesvědčen, že Lékařský odborový klub, který včera na obranu zákoníku práce vyhlásil stávkovou pohotovost, se svým heslem per aspera ad astra čili v překladu bez překážky ke hvězdám tentokrát své členy ke hvězdám nevede ani nedovede.
Jsou čeští lékaři ochotni riskovat žalobu, když budou zasahovat nad zdravím a životem pacientů mimo pracovní dobu nebo s vyčerpaným časovým limitem? Kolik lékařů v Čechách má zájem se pohybovat na hraně zákona využitím různých kliček, aby dosáhli nových pracovněprávních povinností? Uvědomujeme si, dámy a pánové, že české zdravotnictví prostě není připraveno na takovouto změnu - a nikoliv, jak zde zaznělo, vinou vlády ODS, ale vinou předchozích sociálně demokratických vlád, které přípravu na nový zákoník práce naprosto podcenily? A především! Jsme si všichni v tomto sále vědomi, že negativním postojem k odložení účinnosti zákona reálně hrozí zhoršení zdravotní péče o české pacienty? Jsme si vědomi nebezpečí snížení dostupnosti zdravotní péče především v malých městech, v malých nemocnicích? Nemocného člověka totiž zajímá jediné - aby se uzdravil. Prosím, uvědomme si tady konečně, že když už ne v zájmu této země, když už ne v zájmu českého zdravotnictví, když už ne v zájmu zdravotnických zařízení, prosím uvědomme si alespoň v zájmu českých pacientů, jak důležité je účinnost zákoníku práce alespoň o rok odložit.
A nyní poznámka pod čarou. Často tu falešně bylo argumentováno evropskými normami, vyhrožováno nejrůznějšími sankcemi a žalobami. Ale dámy a pánové, české pacienty vůbec nezajímá, co si socialistická Evropa vymyslela na neadekvátní ochranu pracovních sil, a českého pacienta prostě nezajímá rozhodnutí lidí létajících první třídou tryskáčem mezi Bruselem a Štrasburkem, kteří nikdy v žádné české nemocnici nebyli, problematiku českého zdravotnictví neznají, nikdy neznali a nebudou znát specifika českého zdravotnictví, specifika a tradice této země.
Děkuji vám. (Potlesk z pravé strany.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Slova se ujme pan poslanec Opálka, připraví se pan poslanec Ondřej Liška. Pardon, přehlédla jsem faktickou, paní kolegyni Annu Čurdovou. Máte slovo, paní poslankyně. Omlouvám se.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vaším prostřednictvím chci panu kolegovi pouze drobnou poznámku. Zákoník práce se připravoval téměř pět let ve velkých diskusích. Je škoda, že vaše politická strana do těchto diskusí tenkrát věcně nevstoupila.
Druhá poznámka. Oceňuji vaši snahu o pacienty v českých nemocnicích. Určitě se k té snaze a k tomu ocenění připojujeme i my, nicméně zákoník práce se netýká pouze pacientů, ale týká se několika milionů zaměstnanců a tisíců zaměstnavatelů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Opálka.
Než mu dám slovo, tak vás poprosím, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, abychom společně snížili hladinu hluku v této místnosti a umožnili našim kolegům důstojnou atmosféru pro jejich vstoupení. Děkuji vám.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, není mnoho právních norem, které jasně dělí pravici od levice. Tento návrh zákona takový je. To je třeba vnímat, že na jedné straně je Mezinárodní organizace práce, odbory, zaměstnanci, levice, na druhé straně je to OECD, Světová banka, Mezinárodní měnový fond, ale také Americká obchodní komora v České republice, zaměstnavatelé. To je skutečnost, kterou vysvětluje sociologie, a není to nic nelogického. Logické by bylo, kdyby se na pracovní půdě hledala i řešení cestou únosnosti a kompromisu.
Já si myslím, že směřovat čím dál více na východ až po Asii v pracovním právu není úkolem 21. století v Evropě ani v České republice, a myslím si, že zájem, který předvedla vláda, předložit tedy tento návrh až v listopadu a ještě k tomu v devadesátce, bylo jasně měření sil a zbavení se zodpovědnosti za tříměsíční práci, protože vše, co je palčivé a co se ví už dlouhodobě a co bylo napadáno u Ústavního soudu, mohlo být malou novelkou v té devadesátce předloženo. Žel tomu tak není, a dozvěděli jsme se obrovský výčet paragrafů, které jsou problematické. Já bych chtěl říci, že o problematičnosti nebo neproblematičnosti těch paragrafů nakonec zase bude rozhodovat Poslanecká sněmovna, ne úředníci, a že Poslanecká sněmovna posoudí, co v tom výčtu je a co není pravdivé.
***