(10.30 hodin)
(pokračuje Zgarba)
Předpokládám, vzhledem k tomu, že v zemědělském výboru tento pozměňovací návrh byl přijat sto procenty hlasů všech poslanců napříč politickým spektrem, v rozpočtovém výboru byl taktéž přijat, nebylo to už stem procent hlasů, ale byl přijat, že ve třetím čtení bude tento pozměňovací návrh podpořen. Důvod, na který bych vás chtěl upozornit, proč bychom tento pozměňovací návrh měli přijmout, je ten, že všichni víme, že společná zemědělská politika v letech pravděpodobně 2009 až 2013 bude reformována nebo bude změněna. S největší pravděpodobností bude upravována tak, že budou snižovány částky, které jsou přerozdělovány v rámci společné zemědělské politiky, a zcela jistě bude použita výchozí základna let 2007 a dále pro základní výpočet objemů podpor jednotlivých zemí. To znamená, když Česká republika nedofinancuje v roce 2007 a následujících letech tuto kapitolu, tak hrubě podhodnotíme budoucí možnosti sektoru nejenom zemědělství, potravinářství, ale i našich obcí, které z tohoto instrumentu budou čerpat podpory, které jim přísluší. Takže předpokládám, že k tomu nedojde, a věřím tomu, že všichni tento návrh podpoříme.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak teď bych ještě udělil slovo panu poslanci Bursíkovi, který se znovu přihlásil do rozpravy.
Poslanec Martin Bursík: Dámy a pánové, velmi stručně jenom reakce na dva body, které byly problematizovány teď dalšími kolegy v tom mém příspěvku.
Nejprve k panu poslanci Doktorovi. Já bych rád odkázal, pane kolego, na kontrolní akci Nejvyššího kontrolního úřadu číslo 06/12, která explicitně mluví o tom, že způsob státní podpory založený na poslanecké iniciativě odporuje základním principům programového financování reprodukce majetku. Ty vyžadují stanovení cílů, priorit, opatření finančního a časového rámce podpory, řekl prezident Dohnal. Z kapitoly VPS tak byly formou dotace v letech 2002 až 2005 nesystémově poskytnuty 4,4 miliardy korun. Ta zpráva je obsáhlá a odkazuji na zdroj, z kterého jsem čerpal.
K té první poznámce pana kolegy poslance, to je podstatnější. Tady byla vlastně uvedena myšlenka, že na jednotlivých resortech dotační programy probíhají bez pravidel, rozhodují o tom anonymně úředníci, a že tudíž je vlastně lepší, když to budeme rozhodovat tady my, poslankyně a poslanci Poslanecké sněmovny, bez pravidel, že to je vlastně lepší, a že to je znevažování mandátu poslankyně a poslance.
Dámy a pánové, přece je naší povinností jako volených politiků, abychom se zasadili o to, že Česká republika se stane civilizovanou zemí, a tak jak veřejné zakázky se zadávají podle zákona o zadávání veřejných zakázek a my hledáme cesty, jak ten zákon zdokonalovat, jak eliminovat možnou korupci a klientelismus, jakým způsobem zajistit veřejnou kontrolu a transparentnost veřejných zakázek, tak tady musí platit to samé. A my se přeci nemůžeme smířit s tím, že jsme skeptici k ministerstvům a budeme rozdělovat sami. Tento model je prostě nastaven tak, že vláda si kupuje poslance, aby jí schválili rozpočet, tím, že hodí v plen nějaké prostředky, a zase poslanci si kupují voliče ve svém volebním obvodu.
Mě tady mile překvapila pozice vlády při tom dnešním projednávání státního rozpočtu, ale ta cesta, jak z tohoto začarovaného kruhu ven, je jiná nežli pokračovat v tom, co tady děláme. Tou cestou je, abychom se my, poslankyně a poslanci, začali podrobně věnovat tomu, jakým způsobem se rozdělují finanční prostředky v jednotlivých dotačních programech v resortech.
Já zformuluji návrh, který přednesu poté v rozpravě, a bude vlastně obsahovat žádost vládě, aby nám předložila informace o dotačních programech, které zahrnují právě ta témata, která nás poslance zajímají, to jsou ty kostely, trávníky třetí generace, sportoviště, školy, kanalizace, špačci na víně a další, a aby nám řekli, jaká jsou pravidla, aby objektivizovali ta pravidla, abychom měli jistotu, že tam je veřejná kontrola, že v těch komisích jsou zástupci neziskových nevládních organizací, že to tam není já na bráchu, brácha na mně, a abychom postupně vedli vládu nebo vlády, abych byl přesnější, k tomu, aby tady vznikl solidní, transparentní, civilizovaný grantový systém. To se musí rozdělovat na základě grantů podle jasných kritérií a pravidel, a nikoli tak, že to tady budeme, dámy a pánové, rozdělovat sami.
Já bych vás velmi rád vedl k zamyšlení, abyste se zamysleli nad tím, vím, že je to velmi těžké, protože řada z vás má za sebou nějaké věci, kdy chcete pomoci konkrétně v regionech, chcete pomoci té které škole, abyste se zamysleli nad tím, že tady řekneme stop a společnými silami, ty peníze se neztratí, a společnými silami zkontrolujeme to, aby resorty rozdělily ty prostředky objektivně a aby pravidla rozdělování prostředků se postupně dále a dále objektivizovala a byla co nejspravedlivější.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A ještě vidím, že se hlásí do rozpravy… Já nevím, jestli pan poslanec Sehoř chce jenom reagovat. Tak mu dáme přednost, protože se hlásí s faktickou. Prosím.
Poslanec Karel Sehoř: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl poprosit, abyste vyřídil panu předsedovi Bursíkovi, že podobný systém pracuje i ve fondu dopravy, že tam je systém pravidel, že nějakým způsobem jsou prověřeny všechny návrhy, které třeba i poslanci dali, kromě zástupce zelených, který jako jediný ve Sněmovně dal nesystémové návrhy. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní bych požádal pana poslance Vojíře, aby se dostavil k mikrofonu. Prosím. Prosím, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové. Dovolte mi přičinit několik poznámek k této diskusi. Tato diskuse je bezesporu korektní. A já jenom doufám, že vyústí v řešení, protože pokud nevyústí v řešení, tak se tady za rok, za dva, za tři potkáme prostě ve stejné situaci a budeme diskutovat o tom, jestli bylo správně rozdělit jenom dvě miliardy, tři miliardy, pět miliard nebo žádnou miliardu.
Já jsem poslouchal všechny vystupující. Já myslím, že nikdo neřekl, že by byl porušen zákon jako takový. Jsou tu určité mezery, které jsou vyplňovány tím, že Poslanecká sněmovna má právo schválit, to znamená rozhodnout o finální podobě státního rozpočtu. Já vám do této diskuse nabídnu ještě jedno řešení.
No tak to řešení by mohlo vypadat také tak, že jestliže je obava z toho, že Poslanecká sněmovna toto není schopna udržet v intencích, které vláda předložila, tak se Poslanecká sněmovna může usnést, že státní rozpočet příslušného roku je výhradní záležitostí vlády, abychom měli také o čem přemýšlet, a ta si nese za to plnou zodpovědnost a ta zodpovídá potažmo Poslanecké sněmovně. A mohli bychom být z toho všichni elegantně venku, a holt kdyby existovaly problémy, no tak budeme brát k zodpovědnosti tu premiéra, tu ministra financí, tu jiného ministra, případně jeho odpovědné pracovníky. Tak jenom abych doplnil tu mozaiku, možná že by se to vládě líbilo, Sněmovně nikoli.
Já chci říci, že ten původní návrh zákona, který existuje, o státním rozpočtu, byl samozřejmě primárně konstruován tak, že existuje silná vláda, která je opřena o silnou koalici, a tudíž nedochází k tomu otevírání těchto věcí a těchto dvířek. Bohužel tomu tak již delší dobu prostě není a je jedno, jestli od roku 1998, dokonce ještě dříve, byla vláda 99 ku 101, pak 101 ku 99, anebo dneska, kdy to je vláda-nevláda, s prominutím. Takže je to velice citlivá záležitost, a taková je realita, takový je stav a musíme se s tím nějak vyrovnat.
Tak já vám nabízím ještě řešení - usnesme se, že předáme tuto pravomoc vládě. Já bych byl klidně pro.
***