(15.50 hodin)
(pokračuje A. Černý)
Hlavní problém v tuto chvíli ale není, kolik vyšleme do Afghánistánu lidí, ale jak se z Afghánistánu, případně z Iráku, ale i dalších oblastí ve světě dostat. Platí, a s přibývajícím časem se stále větším důrazem, že v těchto zemích prostě Američany nemají rádi, a bohužel ani jejich spojence nemají příliš rádi. Závěr, který z toho Severoatlantická aliance vyvozuje, je jediný. Je nezbytně nutné posílit expediční charakter Severoatlantické aliance. Logicky z toho vyplývá, že tedy platí, že musíme posílit expediční charakter české armády.
V uplynulých dnech jsme bezesporu všichni s ulehčením viděli akt, při kterém se prezident republiky oficiálně dozvěděl, že česká armáda má v tuto chvíli již tři tisíce mužů ve zbrani, jejichž operační schopnosti jsou na té nejvyšší úrovni, a že jsou schopni tedy plnit všechny úkoly tak, jak vyžaduje Aliance. Kdyby těch tři tisíce lidí bylo vyčleněných pro hájení bezpečnostních zájmů České republiky, byli bychom bezesporu spokojeni. Když si ale uvědomíme, kolik lidí vysíláme ročně do misí a hlavně jaký je trend vysílání našich jednotek do zahraničí, musím se znepokojením konstatovat, že ani těch tři tisíce lidí, kteří dosáhli nejvyšších operačních schopností, nestačí v podstatě k tomu, aby vyčlenili další dokonale připravené lidi pro bezpečnost u nás.
Opět jen pro ilustraci. V roce 2004 jsme vysílali do zahraničí 650 osob a stálo nás to zhruba miliardu. O rok později, v roce 2005, už to bylo 770 osob za 1,2 miliardy, v letošním roce téměř tisíc - 988 za 1,5 miliardy, v roce 2007 to bude číslo bezesporu větší než tisíc, větší pravděpodobně než tisíc jedno sto, a ta částka se bude zřejmě blížit dvěma miliardám. A to vůbec do toho nepočítám Síly rychlé reakce, kde jsme připraveni vyslat dalších 435 lidí a bude nás to stát více než další půl miliardy korun.
Dovolte mi tedy, abych na závěr této velmi stručné rekapitulace položil několik drobných, spíš řečnických otázek, protože neočekávám na ně ani uspokojivou odpověď a rozhodně neočekávám, že se něco na naší politice v otázce vysílání vojáků do zahraničí změní.
Kdy se konečně zastaví nárůst sil a prostředků Armády České republiky, které vysíláme do zahraničí a budeme připraveni dál vysílat do zahraničí? Připomenu jen dlouhé diskuse, které jsme v uplynulém volebním období vedli tady na půdě Poslanecké sněmovny a kdy reprezentanti dnešní vlády, tedy ODS, zdůrazňovali, že počet misí je omezený, že bychom ho neměli překračovat. Nevšiml jsem si, že by počet misí klesal, jen mohu konstatovat, že počet lidí v nich nasazených neustále roste.
Co budeme dělat pro zvýšení bezpečnosti občanů České republiky? Jak dlouho budeme čekat na to, až se u nás, nedej bože, stane něco podobného jako v Londýně nebo v Madridu? A jde nám vůbec o bezpečnost občanů České republiky? Fakta, která jsem tady jen naznačil, mě o tom zatím nepřesvědčila. Proto se zatím nemohu ubránit tomu, že ani já a pravděpodobně ani kolegové z našeho poslaneckého klubu pro vyslání našich vojáků do zahraničí v takovém rozsahu a v těchto misích podporovat rozhodně nebudeme.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Slovo uděluji paní poslankyni Kateřině Jacques. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Jacques: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, dovolte mi, abych učinila několik poznámek za poslance a poslankyně Strany zelených k projednávanému tématu.
My se domníváme, že Česká republika by si měla jasně stanovit své vojenské cíle v souladu s celkovou zahraniční politikou České republiky, a zdá se nám, že priority definované v oblasti Balkánu jsou dobře vytipované a souhlasíme s tím. Domníváme se ale, že nejenom vojenské působení je tím, které přispěje ke stabilizaci těch oblastí, o nichž se bavíme. Vojensko-bezpečnostní úkoly České republiky by měly být provázány, nebo by na ně měla být navázána špičková diplomacie, transformační pomoc a rozvojová pomoc, ať už je to v Afghánistánu nebo na Balkáně. Domnívám se, že bychom v této souvislosti měli do budoucna od vlády dostat komplexní meziresortní zprávu o koordinaci těchto politik, tak abychom se dověděli, zda všechno probíhá v návaznosti a s maximální efektivitou vynaložených prostředků.
Dále se domníváme, že je velmi dobré, že Ministerstvo zahraničních věcí přistoupilo k určité restrukturalizaci zastupitelských úřadů, že právě i naše orientace na Balkán je provázena zřizováním takovýchto úřadů. Zároveň je důležité si uvědomit, že nejenom úřad jako takový, ale právě jeho personální obsazení je klíčovou věcí pro to, zda bude takové naše působení úspěšné a kvalitní.
Dovolte mi v této souvislosti poznámku k materiálu, který přišel ze styčné kanceláře České republiky v Prištině. Autorem této zprávy je pan Vladimír Lukaštík a v této zprávě hovoří o komisařce pro rozšíření Olli Rehnové. - Dámy a pánové, jistě je vám všem jasné, že nejde o ženu, ale o velmi významného člena Barrosovy komise, který je právě zodpovědný mimo jiné také za oblast Balkánu. Domnívám se, že slyší-li český diplomat v tak citlivé oblasti jméno tohoto vysokého úředníka nebo zástupce Evropské unie, je to na pováženou a měli bychom se i tímto tématem zabývat, jak kvalitní je naše obsazování zastupitelských úřadů, protože takováto zpráva s takto závažnou chybou, to je skutečně alarmující.
Zelení samozřejmě podporují multilaterální mise realizované na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN, a to jsou v zásadě všechny zde navrhované. Jedinou výjimku představuje Irák, kde v mnohonárodnostních silách jednoznačně převažuje dominance Spojených států, a z předkládaného materiálu není zřejmé, jací čeští vojáci a v jakých akcích budou v Iráku působit. Omezuje se to pouze na formulaci, že podrobný charakter dalšího působení Armády České republiky v rámci mnohonárodní divize Jihovýchod je v současnosti předmětem jednání s britskou stranou. Já bych se prostřednictvím pana předsedy ráda ministra obrany zeptala, jestli jsou výsledky těchto jednání již známy a zda bychom s nimi mohli být seznámeni, protože je to samozřejmě pro naše rozhodování také podstatné.
Krátkou poznámku bych si dovolila na téma Libanonu. Symbolické vyslání deseti vojáků může mít svůj smysl. Zdá se nám, že tato oblast by mohla být centrem našeho zájmu, a jak už říkám, není úplně zřejmé, zda počet deseti vojáků je něco jiného než pouze symbolický. Zelení se domnívají, že koncepční blízkovýchodní politika České republice v zásadě ještě pořád chybí a mise v Libanonu by se mohla stát jednou z takových jejích podob.
Na závěr krátká poznámka k Afghánistánu. Oceňujeme pomoc českého letectva zřízením kábulského letiště, které nyní probíhá a mělo by probíhat i v roce 2007, ale zároveň se domníváme, že Česká republika by měla v Afghánistánu více podporovat poskytování jiné než vojenské pomoci. Například cílená, promyšlená humanitární pomoc a asistence při budování demokratických institucí a při potlačování diskriminace např. žen by byla velmi efektivní a účinná.
Poslankyně a poslanci Strany zelených tento materiál podpoří.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Další písemné přihlášky nemám. Ptám se, jestli se někdo hlásí z místa. Nikdo se z místa nehlásí, končím všeobecnou rozpravu.
Ptám se na závěrečná slova pana předkladatele. Pane ministře, chcete vystoupit? Prosím, máte slovo.
***