(14.20 hodin)
(pokračuje Vlček)
Nyní se budeme zabývat bodem č. 19 našeho schváleného programu.
19.
Návrh zastupitelstva Středočeského kraje na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 59/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 59/1.
Předložený návrh odůvodní hejtman Středočeského kraje pan Petr Bendl, kterého mezi námi vítám a prosím, aby se ujal slova. Pane hejtmane, prosím, máte slovo.
Hejtman Středočeského kraje Petr Bendl: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, jménem Středočeského kraje vám předkládám návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů… (Hluk v sále.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych poprosil o klid, protože není slyšet a pan hejtman nemůže pokračovat ve svém projevu. Takže bych poprosil o klid. A pane hejtmane, můžete pokračovat.
Hejtman Středočeského kraje Petr Bendl: Děkuji. Cílem této poměrně nesložité legislativní úpravy je zabránit jedné z řady nedomyšleností, které přinese zavedení elektronického mýtného.
Náš návrh se zabývá oblastí organizace veřejné hromadné dopravy, neboť tato kompetence je přímou odpovědností krajů. A nerad na okraj podotýkám, že kdyby bývalé vedení Ministerstva dopravy mělo vážný zájem o hledání opravdu fungujícího moderního systému sloužícího především k dobré organizaci dopravy v České republice jako celku, tedy i na silnicích druhé a třetí třídy včetně obecních komunikací, neřešilo jen partikulární zájem státu coby vlastníka dálnic, rychlostních komunikacích a silnic první třídy, nemusel jsem tady dnes stát a obtěžovat vás s problémy, za jejichž řešení bylo odpovědné především Ministerstvo dopravy. Téma, které vám předkládáme, není prvním a zřejmě ani posledním kostlivcem vypadlým z pomyslné skříně jménem elektronické mýtné. Pachuť a síla překvapení i podivností, které byly skrývány pod pokličkou dřívějšího Ministerstva dopravy, bude lidem, kteří v důsledku celou tuto taškařici zaplatí ze své kapsy, zapáchat velmi dlouho. Míru zápachu můžete dnes možná ovlivnit a zmírnit, nebo naopak celou věc nechat páchnout dál.
O co jde. Spuštění systému zpoplatnění dálnic, rychlostních komunikací a následně i silnic první třídy nepřinese v oblasti veřejné hromadné dopravy lidem nic zásadně pozitivního. Přinese jen více nespravedlnosti, zvýšení byrokracie a zvýšení nákladů na provoz linkové osobní dopravy. Ve svém důsledku pak může snížit i životní úroveň obyvatel závislých na dojíždění za prací a za studiem.
V čem tkví ona nespravedlnost, co možná všichni nevíte. Náš stávající systém neumí přepočítat cenu jízdného v závislosti na počtu ujetých zpoplatněných kilometrů jízdy na konkrétní lince. V praxi to znamená, že se bude bohužel cena jízdného rozpočítávat na ostatní linky provozované jednotlivým dopravcem, což znamená, že cena mýtného, bude-li ve veřejné dopravě zavedena, bude připočtena každému cestujícímu, a to bez ohledu na to, jestli pojede linkou využívající zpoplatněné komunikace, či nikoliv. Navíc cenu ovlivní i poměr zpoplatněných a nezpoplatněných kilometrů na všech linkách daného dopravce. A tak systém bude mít tendenci postupně vést k monopolizaci dopravy v krajích a poskytování služby pouze jedním dopravcem, a to nevěřím, že to chcete.
Možná se ptáte, proč tomu tak má být. Je jednoduchá odpověď. Běžné pokladny používané v autobusové dopravě neumějí komunikovat se systémem elektronického mýtného a jejich technologie a technické parametry neumožňují zohlednit počet ujetých zpoplatněných kilometrů na jedné lince. A tak dopravcům nezbude, než náklady rozpočítat právě na všechny linky a do všech cen jízdného.
Aby té nespravedlnosti nebylo málo a abych prokázal míru nedomyšlenosti zaváděného, použiji ještě jeden konkrétní příklad. Jelikož v dopravním systému zajišťování základní dopravní obslužnosti jde především o umožnění cest do zaměstnání a ze zaměstnání, do školy a ze školy, jsou přepravní kapacity často jednosměrné. Tím chci říci, že např. z Příbrami jede do Prahy ráno sedm plných autobusů, zpět jedou všechny, jenže v režimu obslužnosti je využit jen jeden. Ostatní, prázdné, se jen po zpoplatněné komunikaci přesunou. Je jich třeba využít na jiných linkách. Nemohou stát celý den nevyužité v Praze. Odpoledne po škole a po práci se situace opakuje, jenže v opačném směru. Co tím chci říci? Bude platit, že se v ceně jízdného objeví cena mýtného hned několikrát, přátelé. Cestující z Příbrami do Prahy a zpět totiž v podstatě zaplatí mýtné nikoliv za dvě cesty, ale za čtyři, neboť se jedná o uznatelný náklad, který bude ze zákona započítán, a dopravce má ze zákona nárok na úhradu ztráty a přiměřeného zisku.
Tolik něco málo k principu spravedlnosti, který zákon zavádí.
Celým systémem tak je nastaven a zavádí se dle mého názoru spíše nový druh jakési skryté daně, místo toho, abychom nastavovali spravedlivou cenu jízdného, odpovídající reálným nákladům na cestu. Argument, který občas slýchám, že dopravci, holomci, ušetří na dálničních známkách, které už nebudou, a je to potřeba nějak kompenzovat, mě v tom utvrzuje. Nehledě na fakt, že u nás v kraji činí náklady na dálniční známky autobusů veřejné hromadné dopravy cca 3,9 milionu korun a v případě, že by je autobusy neplatily, odečteme je samozřejmě z více než půl miliardy, za kterou si základní dopravní obslužnost v kraji objednáváme, a ušetřené peníze použijeme buď na zlepšení služeb v dopravě, anebo v investicích do dopravní infrastruktury.
Teď k vlastní ceně. Vím, že Ministerstvo dopravy České republiky se snažilo a snaží minimalizovat škodu snížením ceny mýtného pro veřejnou dopravu, což je chvályhodné, ale nic to nemění na faktu nespravedlnosti, který jsem uvedl. Navíc snížením poplatků bude systém, ale bohužel, vydělávat téměř jen na zaplacení závazku státu dodavateli. Do státní kasy se z veřejných rozpočtů v podstatě nic nedostane a rozpočty rodin, krajů a měst se stanou jen supersponzorem dodavatele.
Musím zde jednoznačně říci, že v době, kdy zastupitelstvo jednomyslně napříč politickým spektrem odsouhlasilo vám předložený návrh, platil ještě návrh finančních parametrů doporučovaných ministerstvem řízeným panem ministrem Šimonovským. Tento návrh v praxi znamenal automatické zvýšení nároků na rozpočet našeho kraje o 60 milionů korun a rozpočty obcí o 20. Mohu doložit, že např. rodina žijící v Mladé Boleslavi, kde mají dvě do školy v Praze dojíždějící děti a kde jeden dospělý taktéž dojíždí do Prahy, by zaplatila jen na zvýšení cen jízdného více než devět a půl tisíce za rok, přičemž by vznikl ještě ze zákona dopravci nárok na úhradu poskytnutého žákovského jízdného cca 2200 korun a ty by musel povinně ze zákona dopravci uhradit kraj. Porovnáte-li si tato čísla s průměrnou mzdou v kraji, vezmete-li do úvahy fakt, že do Prahy ze středních Čech denně dojíždí za prací a studiem něco kolem - možná více než 100 tisíc lidí, pak vám nemůže nevyjít, že návrh, který prosazovalo Ministerstvo dopravy dříve, byl nejen nespravedlivý, ale skokově nepromyšleně a nesystémově zatěžoval rozpočty mnoha rodin bez toho, aniž by jim stát snížil nutné odvody z jejich daní v jiných oblastech života. V této souvislosti po přepočtení finančních nároků na rodinu, které dnes navrhuje ministerstvo, není už více jak 9500 Kč za rok, ale je to něco přes 8000 korun.
***