(11.10 hodin)
(pokračuje Konečná)
Ale nejde tu jen o technické věci. Hlavní otázkou podle našeho názoru je, jak by takové vojenské centrum mohlo negativně ovlivnit bezpečnost našeho státu, i kdyby bylo rozděleno mezi nás a Polsko s tím, že by se v České republice vybudovala ústřední radarová stanice a k ní všechny potřebné složky. Všechny americké vojenské, letecké či námořní základny na celém světě mají exteritoriální statut a vojenský personál sice má dodržovat (zákony) hostitelské země, ale nepatří pod její jurisdikci. To v minulosti vyvolalo při kriminálních činech amerických vojáků řadu potíží s hostitelskými zeměmi a také negativní ohlas mezi obyvatelstvem, od Okinawy přes Itálii až k Německu. Lze právem pochybovat, že by kterákoli česká vláda byla schopna vyjednat více než vlády západoevropských spojenců USA.
To vše jsou sice hlavní otázky, ale nikoli ty hlavní. Jak již bylo oznámeno, velení nad americkou raketovou základnou v Evropě, ať už v České republice či v Polsku, by měl velitel americké armády, který by tuto pravomoc z vojensko-technických důvodů předal některému americkému důstojníkovi, pravděpodobně na základně nebo v její bezprostřední blízkosti. Ten by v konečném důsledku rozhodoval o vojenském použití a odpálení raket. My jako hostitelský stát bychom sice byli průběžně informováni, ale až ex post. Hostitelský stát by tedy nemohl žádným způsobem ovlivnit nebo zabránit použití raket, i kdyby jejich nasazení nebylo v souladu s politikou našeho státu.
Proč je tento bod tak důležitý, proč je základem obav, že by taková raketová základna mohla být pro hostitelský stát velmi nebezpečná? Je to především, a obávám se, že je to jeden z důvodů, proč ostatní státy se k této myšlence nekloní tak pozitivně jako my - ten důvod vidím v americké vojenské politické doktríně a strategii, jež byla naposledy specifikována v americkém vládním materiálu pod názvem US National Security Strategy. Materiál v zásadě jen specifikuje vojenskou politiku uplatněnou administrativou prezidenta Bushe již v minulosti. Dává mu pravomoc k vedení preventivní války, pokud je to nutné k prosazení amerických národních zájmů. Nemusí se vázat jen na uzavřené vojenské svazky, ale vytvářet spojenectví ad hoc, spojenectví států ochotných americké akce vojensky podporovat. Příkladem toho jsou americké válečné akce proti Iráku, které nebyly schváleny ani Radou bezpečnosti OSN, ale ani zaštítěny Atlantickou aliancí. A totéž se může stát v budoucnu, třeba proti Íránu, také jen formou tzv. preventivního úderu společně s několika ochotnými státy. Na toto téma bylo více než dost úvah a spekulací v amerických i jiných sdělovacích prostředcích a takový napadený stát by se pochopitelně bránil. Kupříkladu Írán je země s mnohem modernějším vojenským potenciálem, než byl Irák, nyní již i s raketami schopnými doletět do některých částí Evropy. V případě, že existuje raketové nebezpečí ze strany tzv. darebáckých států, je tedy nutné budovat evropsko-americkou obranu, ne obranu USA na území Evropy. Na výstavbě takové obrany se ovšem musí podílet i Rusko a pokud možno i další mocnosti, a to nejen evropské. Protiraketová obrana nemůže být zaměřena proti němu.
Cílem takového protiúderu, nemluvě o možnosti teroristického přepadu, by se pochopitelně mohla stát i americká raketová základna, a to i kdyby hostitelský stát, tedy Česká republika, se nezúčastnil - podobně jako v případě Iráku, tak jak nám tvrdilo Ministerstvo zahraničních věcí - americké válečné akce. Takový protiúder bychom mohli draze zaplatit včetně civilního obyvatelstva. A ovlivnit americké akce předem bychom nemohli, protože američtí politici včetně prezidenta rozhodují sami, jak bylo zmíněno, tak jako v Iráku.
Myslím, že pouze tento fakt je dostatečně přesvědčivý, aby ukázal, že cizí základna na českém státním území znamená nejenom hluboký zásah do státní suverenity, ale představuje i vážné nebezpečí pro obyvatelstvo. Připomínám, že plánované americké antiraketové základny a s nimi spojená jiná vojenská zařízení na území hostitelských států jsou výlučně v gesci velení USA a že na rozdíl od vojenských akcí NATO zde neplatí pro nás právo veta.
Pak je tu ještě jedna otázka. Výstavbu americké raketové základny v Polsku či u nás považuje ruský prezident a jeho vláda za narušení dosavadní vojenskostrategické rovnováhy a oznámili, že v případě realizace tohoto amerického záměru provede Rusko nutná vojenská protiopatření. Polsko si již tuto stránku celé záležitosti uvědomilo, a proto při posledním jednání polského premiéra a ministra obrany ve Washingtonu polská strana veřejně požadovala, aby v případě takové základny na území Polska uzavřely USA s Polskem zvláštní vojenskou obrannou dohodu a aby výhledově zajistily Polsku zásobování ropou a plynem z jiných než ruských zdrojů.
Myslím si, že všechna tato fakta jsou dostatečně realistická, aby nás vedla k vážnému zamyšlení o nebezpečných důsledcích amerického záměru případně vybudovat základnu či její část u nás pro Českou republiku a její obyvatelstvo.
Chtěla bych upozornit pana ministra zahraničních věcí, že vláda neinformovala. Neinformovala do doby, a jak už zde řekl pan kolega Jičínský a potvrdí mi to ostatní kolegové ze zahraničního výboru, než si tuto informaci vyžádal sám zahraniční výbor Poslanecké sněmovny. Vláda v této věci nikdy neudělala první krok a nikdy se nesnažila žádnou informaci této Sněmovně předat či poskytnout jinak, než aby k tomu víceméně byla donucena. To, o čem pan ministr zahraničních věcí mluví, to znamená materiál, který nám byl rozeslán z ministerstva, bylo velmi kriticky vnímáno právě v zahraničním výboru vzhledem k jeho neurčitosti, neúplnosti a chybějícím faktům, která musejí být známa poslancům Poslanecké sněmovny před jakýmkoli rozhodnutím a měla by být známa v průběhu projednávání, stejně jako armádní bulletin, o kterém tady mluvil pan kolega Vondra. My jsme ho dostali, nebo já osobně jsem ho dostala do své schránky včera. Velmi mi to, kolegyně a kolegové, připomínalo i kolegy z druhé části politického spektra kritizovanou kampaň vstupu České republiky do Evropské unie. Ano, na křídovém papíře umíme klady napsat, ale dovědět se tam nějaké zcela konkrétní podrobnosti o samotném projektu, to se nám zatím z Ministerstva zahraničních věcí nikdy nepovedlo.
Navíc zřízení základny USA v České republice jako součásti národní protiraketové obrany je také v rozporu s přísliby o tom, že na našem území nebudou žádná cizí vojska. Tento příslib, který byl formován v době odchodu sovětských vojsk, se stal součástí nové státní ideje v tom smyslu, že byl přijat většinou společnosti a politické elity jak při formování nového režimu po 17. listopadu, tak i při vzniku samostatné České republiky. Co by vám, vážená vládo, řekl na vaše počínání, nevím jestli přímo váš, ale určitě vám nakloněný člověk Michael Kocáb, který prohlásil, a všichni si to s největší pravděpodobností, minimálně kolegové, kteří tady v té době byli, pamatujete, že odejde z Poslanecké sněmovny nebo z tehdejšího Federálního shromáždění, až nebude v ČR jediný voják cizího státu. Pane kolego Vondro, povoláte ho zpátky, aby nám to tady znovu vysvětlil?
Vážená vládo, zachovejte se tak, jak včera při interpelaci kolegy Exnera prohlásil právě již zmiňovaný ministr zahraničí Vondra. Cituji: "Že my jako menší země v Evropě nebo země střední velikosti víme, co znamená pobyt cizích vojsk na území státu, pobyt, který je v zásadě proti vůli obyvatelstva, a nevidíme jediný důvod, proč bychom dnes měli ustupovat." Ano, tento pobyt americké vojenské základny a amerických vojáků na území České republiky bude proti vůli obyvatelstva naší země. Stáhněte proto svůj příslib, který jste dali v USA, a chovejte se v této tak důležité věci přesně tak, jak po vás chtějí občané, když už je jinak neslyšíte, nebo slyšíte velmi málo. Děkuji. (Potlesk v lavicích KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Kateřině Konečné. Mezitím jsem obdržel další přihlášky do rozpravy. Do obecné rozpravy mám přihlášku pana poslance Antonína Sedi, kterého pozvu, připraví se pan poslanec Jan Schwippel, poté pan poslanec Ondřej Liška. Pane poslanče, máte slovo.
***