(14.50 hodin)
Poslanec Petr Bratský: Děkuji. Já jsem očekával, že jedna interpelace byla ještě přede mnou, a postával jsem za dveřmi v družném rozhovoru. Nicméně chtěl bych pozdravit pana premiéra, ministry i vás, paní předsedající. Děkuji za udělené slovo. Samozřejmě i kolegy a kolegyně.
Evropská komise v minulých dnech napomenula Českou republiku a zahájila s Českou republikou řízení pro porušení práva, neboť od nás dosud neobdržela plán emisí oxidu uhličitého na léta 2008 až 2012. Tento plán jsme měli odevzdat již ke dni 30. června tohoto roku.
Všichni víme, jaký byznys se kolem emisních povolenek nejen v Evropě točí, že české podniky a firmy patří k těm, které se v tomto systému umějí celkem dobře otáčet a využívat i jeho výhod. Odhlédnu-li od jistě nezanedbatelných a vážných souvislostí s problematikou životního prostředí, jsou zde ve hře minimálně zájmy českého hospodářství, které jsou nyní v jakémsi, dovolím si říci, emisním vzduchoprázdnu. Systém povolenek je nastaven tak, jak je a nezbývá, než se v jeho rámci pohybovat, jak nejlépe to jde. Stejně tak to ostatně činí i jiné státy a jejich velké významné podniky.
Pravda, nejsme tedy jedinou černou ovcí mezi členskými státy, která dosud plán a své požadavky ohledně emisí do Bruselu nedodala. Nedodali je ani Rakušané, Dánové, Maďaři, Italové či Španělé, ale to nás rozhodně neomlouvá a nijak to naši pozici nevylepšuje. Evropská komise již totiž v prvním kole o emisních povolenkách rozhodovala, a to tak, že státům, které svůj plán dodaly včas, snížila požadované množství o 7 %, aby tak demonstrovala, že to myslí vážně s dodržováním Kjótského protokolu. Je možné, že hříšníci, mezi něž patří Česká republika, kteří své plány a požadavky dodají nyní se zpožděním, budou předmětem redukce ještě vyšší, než je oněch 7 %? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji za slovo. Zrovna v tomto případě na rozdíl od některých jiných interpelací budu vědět, o čem je řeč, protože to je problematika, kterou jsem se dlouhodobě zabýval.
Emisní povolenky vycházející z podpisu Kjótského protokolu nejsou špatným nástrojem pro snižování emisí, snižování zatížení, investice do ekologizačních opatření, tlak na tyto investice apod. To, že se toho zmocnila Evropská komise, pokládám za velkou chybu, protože emisní povolenky měly podle mne fungovat jinak.
Nicméně národní alokační plán II měl být podle platných norem, podle zákonů zpracován a projednán ve vládě v takovém časovém horizontu, aby byl v Bruselu příslušným ministrem předložen nejpozději do 30. 6. 2006. Pokud se nepletu, to je zhruba před pěti měsíci. Stejně jako sestavení státního rozpočtu bylo povinností minulé vlády, tak stejně tak i tento národní alokační plán II patřil mezi odpovědnosti vlády minulé.
Řekl bych, že nezpracování národního alokačního plánu v termínu do 30. 6. poznamenal určitý alibismus obou ministrů, protože to je kontroverzní norma, protože to je návrh, který vyžaduje součinnost Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu. Jak víme z minulosti například na bilaterálním vztahu Mertlík-Grégr anebo i na vztahu Ambrozek-Urban, vůbec není jednoduché dojít k takovému konsensu, aby se dobrali toho konečného čísla, se kterým půjdeme před Evropskou komisi a před patřičný direktoriát. Oba ministři sem tam vypustili nějaké číslo, které by mohlo přijít v úvahu. Pan exministr Urban publikoval dokonce fantastických 138 milionů tun povolenek, což bylo publikováno v Britských listech, což je z říše sci-fi.
Teprve po nástupu nové vlády se na tomto národním alokačním plánu začalo pracovat. Vznikly pracovní skupiny jak na Ministerstvu průmyslu a obchodu, tak na Ministerstvu životního prostředí. Začala se vyhodnocovat data, hodnocení uplynulých let, hledání chyb v národním alokačním plánu I, které mimochodem by měl národní alokační plán II odstranit. Do doby nástupu nové vlády na tomto plánu fakticky nikdo nepracoval. Vezmeme-li si, že vláda nastoupila 4. 9., byla tam proluka přes dva měsíce od data, kdy měl být tento návrh podán do Bruselu.
To, že s Českou republikou bude zahájeno řízení o neplnění této povinnosti ze strany bruselské administrativy, věděl jak ministr Ambrozek, tak ministr Urban. Nicméně i z důvodů prodlužování při sestavování nové vlády nikdo z nich v té věci neudělal nic.
Z hodnocení jednoznačně plyne, že je nezbytné provést vyhodnocení národního alokačního plánu I, aby se odstranila netransparentnost při přidělování povolenek jednotlivým podnikům, dokonce byla zvýhodňována celá odvětví. A toto je na pokyn stávajícího ministra již zpracováno. Komise, která to vyhodnocuje, již navrhla opatření v národním alokačním plánu II, která mají být přijata.
V současné době jsme někde v závěru měsíčního termínu, ve kterém probíhá připomínkové řízení jak odborné, tak laické veřejnosti k návrhu, na kterém se shodli před více než měsícem oba ministři. Toto připomínkové řízení bude vyhodnoceno. Na základě tohoto připomínkového řízení vláda příští středu rozhodne o výši emisních povolenek národního alokačního plánu II, se kterým pojedeme do Bruselu.
K tomu, co říkal pan poslanec Bratský, řeknu jen tolik, že nemá úplně pravdu. Žádná z těch zemí fakticky neuspěla - kromě Británie, která přišla s velmi tvrdým vlastním návrhem. Tento návrh byl v podstatě akceptován. Ostatní země pro nedůvěryhodnost čísel byly od 9 až do 25 % podílu těchto emisních povolenek kráceny.
K tomu je ještě třeba dodat, že jsme země, která má vysoký podíl kombinované výroby tepla a elektřiny a centrálního zásobování teplem. Proto usilujeme v rámci této národní alokace i o bonusy - tzv. bonus KVET, který se týká kombinované výroby, a bonus CZT, který se týká centrálního zásobování teplem. Ten další bonus, tzv. EARLY ACTION, bonus, který se dává podnikům, které již opatření a ekologickou výrobu zainvestovaly, o ten částečně zřejmě přijdeme.
Chci říci, že to nebyla tato vláda, ale vláda Jiřího Paroubka, která je zodpovědná za neprojednání alokačního plánu a za zpoždění termínu při podávání do Bruselu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji předsedovi vlády a ptám se pana poslance Petra Bratského. Vidím, že ano, přeje si položit doplňující otázku. Máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Přece jen bych rád malinko přitvrdil na pana předsedu vlády, protože mě by opravdu zajímalo, jak vláda, která ve zkrácené lhůtě se snaží připravit materiál, který už v Evropské komisi dávno měl být, připraví kvalitní materiál. Jestli nás postihne to co jiné země poté, co odevzdáme více jak po půl roce plán České republiky, jestli budeme považováni za ty snílky, kterým je třeba to krátit až o 25 %, nebo to bude kvalitně zpracované po diskusi jak s veřejností, tak s odborníky. Takový plán, který by mohl mít šanci, že bude schválen. Potom bychom se mohli možná zařadit skutečně mezi země, které mohou na tomto poli dokonce být i docela obchodně úspěšné, protože pokud se nám podaří některé věci v našich firmách inovovat, pak potom lze velmi dobře očekávat, že bychom mohli některé z povolenek, které budeme mít k dispozici, ještě i výhodně prodávat např. do Japonska a jiných zemí, které o ně mají eminentní zájem. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Prosím pana premiéra o odpověď na doplňující otázku.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já chci jen říci, že my jsme jedna z mála zemí Evropské unie, která plní Kjótský protokol. Teď nechci diskutovat, jak byly nastaveny úvodní parametry, abychom vlastně o 23 % byli lepší, než je náš závazek vůči Kjótskému protokolu. Ano, je to byznys, ale má to dva rozměry. Jeden rozměr je samozřejmě snížení emisí, druhý rozměr je - podmínky pro naše firmy, které mohou na základě povolenek, které prodají, investovat do ekologizace vlastní výroby nebo vlastní zdrojové základny.
***