(16.30 hodin)
(pokračuje Kasal)
Návrh zákona o ochraně před domácím násilím se snažil řešit problematiku komplexně a byl postaven na třech pilířích. Prvním byl policejní zásah s cílem zastavit aktuální násilí prostřednictvím vykázání, druhý pilíř tvoří právě intervenční centra a třetí pilíř si lze představit jako občanskoprávní řešení situace ohroženou osobou, třeba vydání předběžného opatření. Intervenční centra mají tedy v celém modelu řešení domácího násilí v České republice nezastupitelnou roli, bez jejich existence by byl daný systém málo funkční. Lze si je představit jako most mezi represivně preventivní složkou, tedy policií a soudy, na jedné straně a oběťmi domácího násilí na straně druhé. Činnost intervenčního centra plní rovněž úlohy tzv. zpětné vazby, když se u oběti zjišťuje, zda tato osoba všem informacím poskytnutým příslušníky Policie České republiky porozuměla a zda byla ohrožené osobě zajištěna dostatečná ochrana a bezpečí.
Se zřízením sítě intervenčních center jsou spojeny určité nároky na státní rozpočet. Podrobnosti jsou uvedeny v důvodové zprávě. Základní odhad pro rok 2007 činí 3 mil. Kč na jedno centrum, při 14 krajích je to tedy 42 mil. Kč. Chci ale zdůraznit, že předpokládáme, že kraje využijí již existující organizace podobného zaměření, jako jsou manželské poradny apod. V takovém případě náklady mohou být výrazně nižší. V současné době Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím krajských úřadů již vytipovalo 14 organizací, které předložily ministerstvu žádost o dotaci na rok 2007 za účelem zřízení a provozování intervenčních center. Tyto jsou v těchto dnech posuzovány a žádostem snad bude vyhověno a budou schváleny.
Ke stanovisku vlády snad jen tolik, že vláda připojila k tomuto návrhu čtyři body, které by měly být do návrhu zapracovány. Tyto připomínky jsou pro nás jako předkladatele v zásadě akceptovatelné a rádi na nich budeme spolupracovat při projednávání v příslušném výboru.
Dámy a pánové, doporučuji, abyste propustili tento návrh do druhého čtení, a děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já děkuji panu místopředsedovi Janu Kasalovi. Prosím nyní zpravodajku pro první čtení paní poslankyni Dagmar Molendovou o slovo.
Poslankyně Dagmar Molendová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, předložený návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, upravuje některá ustanovení tohoto zákona do souladu s ustanoveními zákona č. 138/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.
V ustanovení § 21b odst. 2 zákona č. 135/2006 se ukládá Policii České republiky povinnost doručit opis úředního záznamu o vykázání příslušnému intervenčnímu centru. V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, však ve výčtu těchto služeb intervenční centra nejsou zahrnuta. Intervenční centrum přitom koordinuje spolupráci s Policií České republiky, s obecní policií, spolupracuje s orgány sociálně-právní ochrany dětí, s manželskou poradnou, charitativními organizacemi poskytujícími azylové bydlení. Dále plní další důležité úkoly v oblasti pomoci osobám ohroženým domácím násilím, jako je psychologická pomoc, právní porada a sociální poradenství.
Finanční dopad návrhu zákona na státní rozpočet byl předkladateli vyčíslen částkou 42 mil. Kč, která by měla být hrazena z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí.
Z hlediska pomoci osobám ohroženým domácím násilím je zřízení center velmi potřebné. Jako zpravodajka doporučuji Poslanecké sněmovně, aby propustila tento zákon do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní jednu písemnou přihlášku od pana kolegy Kafky. Poté se hlásí paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím tedy nejprve pana poslance Davida Kafku o slovo.
Poslanec David Kafka: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, zařazení intervenčních center do zákona č. 108/2006 je správné a lze je jistě doporučit. Přesto to není jediná úprava, kterou je třeba před spuštěním tohoto zákona ještě provést. Navrhuji několik úprav, které vycházejí ze setkání s lidmi z praxe, kteří jej budou od ledna 2007 fakticky provádět. Jsou to nutná zpřesnění, která však smysl ani směr tohoto zákona nemění.
Za prvé je to doplnění povinnosti provozovatelům domovů pro osoby se zdravotním postižením, aby přednostně přijímali do péče děti, kterým byla nařízena ústavní výchova dítěte soudem. Stávající znění tohoto zákona tuto otázku neřeší a je tu reálné nebezpečí, že by se tyto děti mohly stát dětmi neumístitelnými.
Dále je to právní úprava, která je uvedena v § 91 odst. 6, kde se snaží vyřešit situaci člověka, který má vstoupit do smluvního vztahu se zařízením, které poskytuje sociální služby, a přitom nemá způsobilost k právním úkonům ani zákonného zástupce. To se chce překonat tím, že tuto roli přesune na obec. Tato úprava je kolizní, protože nezpůsobilost k právním úkonům je plně vyřešena v občanském zákoníku. Navíc je současné znění neurčité v tom, že není zřejmé, které obci tuto povinnost ukládá, zdali obci podle bydliště dané osoby, nebo podle sídla ústavu sociální péče.
Za třetí, zákon neuvažuje situaci, kdy pracovníci v sociálních službách mají odbornou kvalifikaci, kterou získali studiem. Všem bez rozdílu odbornosti se přikazuje absolvovat kvalifikační kurs, ačkoliv mohou být kvalifikovaní zcela dostatečně. Situace se týká především absolventů odborného studia, kteří začínají svoji profesní kariéru právě jako řadoví pracovníci v sociálních službách.
Za čtvrté je to zkrácení přechodného období k vyjednávání o možnosti přechodu současných rozhodnutí o přijetí do zařízení sociální péče a úhradě za ni na smluvní vztah ze tří roků na jeden rok. Podle názoru pracovníků, se kterými jsme se měli možnost setkat na výjezdním zasedání v Jihomoravském, Zlínském a já osobně ještě v Hradeckém kraji, docházím k názoru, že delší doba vyjednávání vyjednávací pozici provozovatele ústavu sociální péče nezlepší a zůstává zde jen účelové chování klienta, které bude konzervovat nerovné postavení uživatelů jedné služby. Znamená to, že uživatelé jedné služby budou jedni ti, kteří platí méně podle současných rozhodnutí, a druzí, kteří platí více podle smluv, do kterých vstoupili. Domnívám se, že zbytečná ztráta příjmů na další dva roky má být saturována z veřejných rozpočtů a že konzervování tohoto nerovného postavení je nesprávné.
Posledním bodem, na který bych se chtěl zaměřit, je narovnání podmínek v kvalifikaci mezi sociálními pracovníky a pracovníky v sociálních službách v přechodném období. Pro pracovníky v sociálních službách tato pasáž v zákoně bohužel chybí.
Z důvodu praktického zavedení zákona č. 108/2006 od ledna 2007 navrhuji, aby zákon byl propuštěn do druhého čtení a doba druhého čtení zkrácena na jeden týden.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní paní kolegyni Evu Dundáčkovou o slovo.
***