(18.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Tvrdím, že tento návrh posiluje postavení prezidenta a snižuje význam Poslanecké sněmovny. My jsme v parlamentním systému. Rozumíte, to je docela vážná debata. My jsme v parlamentním systému. Tady zdánlivě maličkostí vytváříme jakousi cestu k poloprezidentskému systému. To je ta maličkost, o které vy říkáte, že to nic neznamená. Maličká norma. Podle mě zcela zásadní.
Já jsem přesvědčen, že pokud toto bude cesta, kterou se vydáme, tak tím potvrdíme názory, které už dneska zní i v zahraničním tisku, že my nejsme schopni v této zemi - ano, to zní, přečtěte si to, pokud to nesledujete, zní to v Německu, v Anglii, mohu vám přinést tyto články - v této zemi se prostě nereprezentuje ústava při řešení složité situace po volbách. Vůbec nevadí podle mě to, že tady dlouho jednáme. To by nikomu nevadilo, to patří k demokracii. To, co vadí, že někdo místo aby hledal řešení podle platných zákonů a ústavy, hledá cestu k tomu, aby ústavu změnil. Účelově, protože se mu v této chvíli hodí. To je porušení principů, na kterých stojí demokracie. Stejně jako nerespektování demokracie je to rozhodování o tom, kdo jsou ti dobří a kdo jsou ti špatní hoši. Kdo mají právo dostat návrh na jmenování a kdo ne. Chápete? To jsou věci, které podle mě snižují kulturu v této chvíli, kdy máme za úkol najít cestu a najít řešení.
Já bych chtěl apelovat na všechny poslance, aby dobře zvažovali, jak budou hlasovat v této věci. Tady překročujeme určitou hranici. A já tvrdím, že snižujeme postavení Poslanecké sněmovny do budoucna. A to je něco, co bychom měli vnímat všichni. Proto vás prosím, abyste věnovali velkou pozornost tomuto textu.
Já si myslím, že ze strany Senátu je to nezodpovědný krok. Senát využívá této situace způsobem podle mě, který ukazuje, že nikdy nepochopili pravděpodobně senátoři, jakou váhu a jakou vážnost musí mít ústava. To jsou pravidla hry, která když nebudeme brát vážně, tak prostě z politické kultury nezůstane nic.
Přečtu vám ještě jednu věc. Pan profesor Klokočka, jehož kompetenci snad nebude nikdo zpochybňovat, napsal v jednom textu - je to bývalý soudce Ústavního soudu, autor řady knih právě z oblasti ústavního práva. Ve své práci Ústavní systémy evropských států z roku 1996 píše toto: "Mandát Poslanecké sněmovny se udílí neodvolatelně na celé čtyři roky. Jestliže lid jako suverén zavazuje sám sebe, že bude po celé volební období rozhodování parlamentu respektovat jako rozhodování sebe sama, stěží tím parlament legitimuje k tomu, aby se o své vůli rozešel a zřekl se povinností, které na celé toto období převzal."
To je to čtyřleté období. To nám ukládá ústava jako povinnost. Od toho nelze jenom tak utéct. Prostě nejde jenom tak přepsat ústavu, jestli toto období chcete změnit. Ústava pamatuje na situaci, kdy není dohoda, a předepisuje tři kroky, jak se lze k předčasným volbám dostat. A jinak je to závazek, který jsme na sebe vzali, přátelé. My jsme volbou na sebe vzali závazek, že tu budeme čtyři roky pracovat. Je neuvěřitelné, jestliže několik týdnů po volbách v této zemi slyším vítěze voleb, jak říká, že on prostě míří k předčasným volbám. To je to, co říkám, že je neporozumění tomu, jak je to vážná věc, ústava. To nelze takto s ní zacházet. Nelze takto ji nerespektovat. A já před tím varuji.
Já si myslím, že by měli v této zemi a v této Sněmovně se spojit ti, kteří mají zájem na ústavním řešení situace, do které jsme se dostali, protože to je jeden z těch principů, na kterém stojí více než jenom řešení jedné povolební situace. (Potlesk poslanců z řad ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní prosím o slovo pana poslance Davida Ratha. Dalším přihlášeným je pan kolega Cyril Svoboda. Ale s přednostním právem mě ještě žádá o slovo předseda vlády Mirek Topolánek. Promiňte tedy, pane poslanče.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji za slovo. Omlouvám se panu poslanci, že jsem využil přednostního práva. Chtěl jsem reagovat na oba předchozí předřečníky.
Já jsem v českém parlamentu devátý rok, z toho osm let v Senátu. Měl jsem možnost Lubomíra Zaorálka vidět na monitoru celých těch osm a něco let. Vždycky když ho slyším křičet a mávat rukama, tak se ptám sám sebe, a znám ho sedmnáct let, proč mu nevěřím. Proč to jeho rozčilení mi připadá tak hrané? Dneska to byl podobný příběh.
Když mluví pan poslanec Jičínský o minulosti a o ústavě, tak já se vždycky sám sebe ptám, o které té ústavě, kterou spoluvytvářel, hovoří. Dnes jsme měl pocit, že myslí tu předlistopadovou. Jak se může náš kolega Jičínský tvářit jako ústavní purista a přitom v roce 1998 mírnix týrnix hlasovat pro velmi diskutabilní ústavní krok, a to je ústavní zákon o zkrácení funkčního mandátu Poslanecké sněmovny? To přece byl ústavně nečistý krok. Ten krok, který navrhuje Senát, po změnách, které by mohly být provedeny ve výborech, například změna kvora na třípětinovou většinu, čistí ten velmi diskutabilní krok z roku 1998, na kterém se pan poslanec Jičínský tehdy podílel.
To, že nejde o účelový krok, pro to hovoří několik faktů. Za prvé je to opakovaný pokus. Za druhé nevznikl přece v průběhu pětiměsíční patové situace po volbách. Je to krok, který čistí českou ústavu, dává další možnost Poslanecké sněmovně, jak se chovat v situacích, které neumí řešit, jako třeba v roce 1998.
Není pravda, že prezident dostává více pravomocí. Myslím, že předkladatel to řekl naprosto jasně. Jde o souběh tří kroků: demise vlády, rozhodnutí Poslanecké sněmovny a možnost prezidenta tohoto rozhodnutí Sněmovny využít pro rozpuštění Sněmovny. Jestli se nechceme vystavovat tak jako v posledních deseti letech téměř opakovaně podobným situacím, jako je ta dnes, měli bychom do českého ústavního práva tento ústavně čistý instrument zavést bez ohledu na to, jestli bude využit, nebo nebude využit v té stávající situaci.
Doporučuji, abychom ten tisk propustili do jednání ve výborech a abychom ho dopracovali. Domnívám se stejně jako celá řada dalších kolegů, že třípětinová ústavní většina by tomu návrhu slušela tak, aby byl ústavně čistý. A domnívám se současně, pokud se nepletu, že je minimálně 127 hlasů v této Sněmovně, které by pro ten zákon měly hlasovat, nebo pro jeho propuštění do druhého čtení, a to také proto, že jsem to stejně jako vy slyšel v České televizi.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane premiére. Prosím, s faktickou poznámkou pan kolega Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Jenom stručně faktickou poznámku k tomu, co tu řekl pan předseda vlády, když mě označil za ústavního puristu, což v jeho vyznění mělo negativní dosah.
Nemyslím si, že bych byl jaksi ústavní purista v onom formalistickém smyslu, ale jsem zastánce respektování ústavy, která bohužel hned po volbách byla znevažována a byly různé pokusy o její obcházení. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Pan předseda vlády mě obvinil z toho, že jsem v roce 1998 byl pro to, co on nazval mimoústavní nebo problematický zvláštní ústavní zákon o zkrácení volebního období. Ano, já se k tomu hlásím. Nepovažuji to ta něco zcela výjimečného. Tehdy to bylo výjimečné. Ale chci říci, že v onom návrhu změny ústavy, který jsme společně s poslanci ODS připravili a který tehdy v roce 2000 Poslanecká sněmovna schválila, byl tento náš společný návrh článku 17, který se doplňuje odstavci 3 a 4, které znějí takto:
Usnese-li se Poslanecká sněmovna třípětinovou většinou všech poslanců na předčasném ukončení svého volebního období, konají se volby do 60 dnů.
Poslanecká sněmovna se může usnést o předčasném ukončení svého volebního období nejpozději tři měsíce před jeho skončením.
To je ustanovení, které není běžné, ale v některých ústavách existuje. Existuje např. v ústavě Polska, existuje v ústavě Rakouska, v určité podobě i v nové ústavě Finska. Já jsem ho teď výslovně nezmiňoval, protože jsem kladl důraz na to, že tyto otázky je třeba učinit předmětem systémového řešení. V rámci systémového řešení pak je třeba uvažovat, co všechno je možné anebo možné není. Ale pokud ona kritika byla jenom na mou adresu, rád se o ni rozdělím s tehdejšími poslanci ODS, kteří pro tento návrh také se mnou hlasovali.
***