(18.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Za druhé. Ještě více by byla zdůrazněna prezidentova autonomie na vůli vlády, neboť prezident republiky je při naplnění ústavních podmínek podle čl. 35 ústavy oprávněn rozpouštět Poslaneckou sněmovnu, aniž by k tomuto rozhodnutí potřeboval spolupodpis předsedy vlády. Při podání demise vládou by tak prezident nemusel brát v úvahu její vůli, resp. vůli jejího předsedy, zda si vláda skutečně přeje rozpuštění Poslanecké sněmovny. Naopak, v kontextu článku 35, viz dikce uvozovací věty "může", by prezident nemusel rozpustit Poslaneckou sněmovnu, i když by si to vláda přála.
Návrh naopak neřeší zásadnější problém platné úpravy, kterým je téměř absolutní absence jakýchkoli časových lhůt, které by limitovaly prezidenta a vládu v demisi.
Nepominutelnou hodnotou ústavního státu je stabilita ústavního řádu a důvěra v ústavní pravidla. Není žádoucí, aby se měnila pravidla během hry. Přijetím senátního návrhu ústavy by zmíněné hodnoty byly zásadním způsobem dotčeny, a to v situaci, kdy se podle platných ústavních norem předepisujících postupy při vytváření druhé a třetí vlády dosud nikdy nepostupovalo. Je-li politická vůle dospět k předčasným volbám, měly by se nejprve využít postupy, které ústava stanoví, nikoli ústavu obcházet.
A konečně, zvýšení potřebného počtu poslanců k souhlasu s rozpuštěním Poslanecké sněmovny z nadpoloviční většiny všech, nejméně 101, na tři pětiny všech, to je 120, ohlášené Stranou zelených, neřeší žádný ze zásadních problémů této předlohy. Neodstraňuje především zmíněné posílení postavení prezidenta republiky, spočívající ve volnosti tlaku na Poslaneckou sněmovnu ve snaze prosadit vládu dle jeho představ, nikoli dle představ většiny Poslanecké sněmovny. V tomto ohledu mohu konstatovat, že novela je zbytečná i nežádoucí.
A zároveň bych chtěl říci jedno - že přece jenom, protože jsme volení představitelé lidu, zdůrazňuji lidu, tak bychom měli ve vztahu k ústavě velmi rozlišovat to, co se v médiích nerozlišuje, totiž různé úvahy politicko-morálního rázu, jestli je vhodný ten nebo onen nebo ta nebo ona většina a jestli ta nebo ona většina to nebo ono zajišťuje nebo ohrožuje, ale měli bychom skutečně mít na zřeteli především dodržování ústavních postupů. A jestliže jsme dosavadním postupem velmi znevážili ústavní proceduru oněch tří předpokládaných kol jednání po jmenování nové vlády, pak myslím, že je na čase, abychom si tento náš společný, řekl bych, defekt nebo hřích na ústavnosti uvědomili a abychom se konečně začali k ústavě chovat odpovědně jako k základnímu zákonu této země. (Potlesk v lavicích ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Zdeňkovi Jičínskému. Nyní s přednostním právem prosím o slovo pana místopředsedu Zaorálka, poté je přihlášen pan poslanec David Rath.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní místopředsedkyně, pane premiére, dámy a pánové, já jsem se také seznámil s tím senátním návrhem, který jsme obdrželi a který je návrhem na novelu ústavy. Jsem si vědom toho, že Ústava České republiky byla po dobu existence této republiky už pětkrát novelizována, nicméně všichni víme, že ty novely se týkaly vstupu do Severoatlantické aliance, vstupu do Evropské unie, prostě měly takovou povahu, že to nebyly v žádném případě změny, které by zasáhly do základního charakteru ústavy a změnily nějak zásadně ducha zákona. Tato novela se podle mě od těch pěti novelizací dosavadních liší zásadně.
Pan profesor Jičínský sice tady několikrát opakoval - jen nevím, jestli nadarmo - tezi, že ústavu, ale nejen ústavu, i zákony nelze měnit účelově na základě situace, ale to hledisko musí být vždy nadčasové. Prostě nelze přijmout to, že v nějaké situaci měníme ústavu, protože se nám to právě hodí.
Pan senátor Julínek řekl, že tady máme politický pat a že tato změna je pravděpodobně jediná, kterou on vidí k řešení situace. To navazuje na to, co je napsáno v důvodové zprávě, že je žádoucí, aby ústava usnadnila obecné a přitom vyvážené řešení situací hrozících paralýzou vládnutí. Tak to je v důvodové zprávě. Nám je to předkládáno jako cesta z patu. Jako bychom už neměli jinou možnost.
Dovolte mi, abych zopakoval to, co je triviální a co tady sice zní, ale pravděpodobně marně, že ústava, tak jak byla koncipována, zná cestu z té situace, která podle mě není patová, protože to není tak, že v té situaci se nedá táhnout žádnou figurou, pouze se nám to nedaří. Já pokládám termín pat také za velmi nepřesný. To je prostě otázka naší schopnosti hledat řešení. Nám se to třeba pět šest měsíců nedaří a pro mě je naprosto nepřijatelné, abychom kvůli tomu měnili ústavu, zvlášť když za těch pět měsíců jsme nebyli schopni respektovat ty instrumenty a nástroje, které nám stávající ústava poskytuje.
Já vám položím zcela jednoduchou a základní otázku. Prosím vás, proč jsme nemohli po volbách postupovat tak, jak nám ústava předepisuje a nabízí? Kdo odpoví na otázku, proč se nemohlo jít cestou tří kroků, jmenování tří premiérů, proč prezident této země nemohl místo mudrování a moralizování - jeho úkolem není konat spravedlnost, dělat dobro, jeho úkolem je stejně jako všech ostatních respektovat zákony a respektovat ústavu. Stačilo jednat tak, jak naše ústava předepisuje, a nemuseli jsme možná po pěti měsících říkat, že jsme v patové situaci. Takže ať mi někdo zodpoví otázku - proč, když tady někdo chce měnit ústavu, tak jak zdůvodňuje to, že v této zemi se nerespektuje to, co dnes je v ústavě napsáno. Možná proto, protože si někdo říká: co se nepodařilo mně, to se nesmí podařit ani nikomu jinému. To je možná filozofie, která nás vede do této situace. Prostě jenom, že si někdo řekl: v této zemi jsou dobří hoši a špatní hoši a podle toho se budeme chovat. Ne podle ústavy.
Já narážím na to, že jsem teď nedávno četl rozhovor s generálním ředitelem atomové agentury panem El Baradejem, který říká: celý problém světové kontroly atomových zbraní je v tom, že prostě kdosi, nějaká instance, říká - tohle jsou bad guys, toto jsou good guys. Tihle musejí respektovat pravidla a ti ne. Ale rozumíte, všichni jsme pod ústavou, všichni bychom měli i v obtížných situacích respektovat to, co ústava předepisuje. A jestli po pěti měsících budeme hledat cestu z té situace ne v tom, že se budeme řídit těmi nástroji, které máme, ale že začneme ústavu přepisovat, bude to jenom další krok k úpadku.
Víte, já nesouhlasím ani s tím, co se říká v důvodové zprávě dále, kde se říká, že návrh změny článku 35, jak je předkládán, nemění koncepci ústavy, že jde jen o vymezení situací, při jejichž vzniku je na prezidentu republiky, zda rozhodne o rozpuštění Sněmovny. To je tak, jako že to je jenom taková maličkost, která se tady navrhuje. Pan profesor Jičínský tady mimo jiné řekl, že to vlastně taková maličkost není, že to vůbec není maličkost. Jestli prezident se dostane do situace, kdy si bude moci příště vybrat, třeba po povinné demisi vlády, jestli zvolí onu cestu tří pokusů, anebo jestli se rozhodne rovnou navrhnout rozpuštění Sněmovny. Chápete, my do prezidentových rukou, který je volen nepřímo Sněmovnou, dáme rozhodování o tom, jaký postup zvolí. V případě, že bude po volbách a vláda podá demisi, na základě článku, který vy říkáte, se může prezident rozhodovat, jestli půjde cestou tří kroků, anebo jestli půjde cestou návrhu na rozpuštění Sněmovny. Prostě bude to na něm.
***