(16.00 hodin)
(pokračuje Martínek)
Pokud se týká tohoto návrhu zákona, tak jeho cíle jsou veskrze ušlechtilé, ať už je to připomenout, poučit se a nezapomenout na naši minulost a především z té minulosti se poučit, najít to, co se dělalo v minulosti špatně, a neopakovat tyto chyby. To je bezesporu správné. Nicméně je pozoruhodné, že autoři, kteří chtějí bojovat proti minulému režimu, resp. vypořádat se s minulým režimem, tak volí prakticky stejné cesty, jaké volil ten minulý režim. Protože si jistě vzpomeneme, že v minulém režimu také účelově byly vytvořeny speciální instituce, které shromažďovaly - měly přednosti získávání archiválií, soustřeďovaly je a využívaly je ke svému účelu. A pozoruhodné je, že autoři, kteří proti těmto jevům chtějí bojovat, tak dneska navrhují úplně stejnou cestu.
Myslím si, že po roce 1989 Česká archivní společnost a odborní archiváři velmi přivítali, že se prostě tyto praktiky změnily, že původně vyčleněné archivy se zapojily do jednotného systému archivního a že tak jsou doposud, a tudíž že archiváři, historici mohou skutečně v demokratických podmínkách bádat nad historií dávnou i nedávno minulou. Já si myslím,že bychom neměli opakovat chyby, které se ukázaly v minulosti, a neměli bychom tímto způsobem podřizovat historii určitému politickému zájmu. Já jsem přesvědčen, že existuje dost možností na to, abychom dokázali shromáždit všechny znalosti o minulém systému a z toho, co dělal špatně, abychom se dokázali poučit tak, aby se něco takového už u nás nikdy neopakovalo. A myslím si, že na to máme dostatek institucí.
Myslím si, že kolegové ze Senátu by například mohli podpořit aktivitu Národního muzea, které chce na hoře Vítkově v tom známém památníku připravit poprvé vlastně v našich dějinách moderní expozici moderních českých dějin. Myslím si, že právě hora Vítkov a celý ten areál památný je bezesporu velkou příležitostí pro to, abychom ho využili nejenom na netradiční expozici, která, jak jsem už říkal, nemá u nás obdoby, a je to opravdu nebývalý počin české historické obce, že se pouští do našich národních dějin. A myslím si, že kolem této expozice by se např. mohlo soustředit bádání o našich národních dějinách, nedávné minulosti v celé šíři toho problému, protože tak jak tady už myslím někteří kolegové hovořili, tak ta šíře toho problému - a právě vidět celou tu minulost v tom komplexu těch jednotlivých dílčích problémů je základem pro to, abychom se skutečně mohli poučit.
Na tomto zákoně mně vadí také jedno, a přes celou řadu těch pozitivních věcí, které se udály, tak by bylo dobré, aby kolegové senátoři si zjistili, v jakých podmínkách pracovních stále ještě archiváři pracují, jaké mají platy, jakým způsobem jsou placeni tady tito lidé. Já jsem přesvědčený, že mnohem lepší připomínkou a možností, jak zkoumat moderní dějiny, by bylo, kdybychom zlepšili právě pozici archivní obce a jednotlivých archivářů a umožnili jim tak skutečně bádat bez nějakých problémů existenčních.
Dámy a pánové, myslím si, že tohle všechno je mnoho důvodů a zejména a v tomto smyslu je až neuvěřitelné, jak se sjednotila archivní obec, tzn. ti, kteří skutečně v těch archivech pracují, v odmítnutí tohoto návrhu. A já bych byl velmi rád, kdybychom opravdu bez emocí a bez nějakých jaksi politických šťouchanců navzájem vyhodnotili situaci a usoudili, že je potřeba podporovat stávající síť archivů, archivářů, historiků a všech ústavů, které se zabývají moderními dějinami, místo toho, abychom budovali něco nového, co bezesporu povede k tomu, že nakonec ta historická věda a bádání se zbrzdí; protože také už to tady bylo řečeno - ať už budeme ty archiválie kopírovat nebo přemísťovat, bude vždycky hrozit jejich zničení, poškození a v každém případě zdržení výzkumu.
Děkuji za pozornost. A na závěr mi dovolte, abych se připojil k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Martínkovi. Prosím nyní o slovo paní poslankyni Kateřinu Jaques, po ní je zde písemná přihláška pana kolegy Františka Bublana. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Jacques: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych připomněla, že zákon na zřízení Ústavu paměti národa projednáváme symbolicky dnes, v den 89. výročí ruské říjnové revoluce, která znamenala historicky první ustanovení režimu založeného na násilné realizaci myšlenek komunistického hnutí. A zanedlouho uplyne také 17 let od 17. listopadu 1989, který představoval svržení komunistické totality v tehdejším Československu. Já bych byla ráda, abychom si uvědomili také symboliku těchto dvou událostí, s nimiž se v těchto dnech setkáváme, a o to více jsem zaskočena razancí té debaty, která směřuje ke shození se stolu práce lidí, o nichž se těžko můžeme jen tak jednoduše domnívat, že jsou to štváči a pomstychtiví lidé, kteří se snaží jednu nepravdu, jedno manipulování s fakty nahradit nějakým jiným. Autoři této předlohy jsou lidé kvalifikovaní a respektovaní.
Zazněla tady celá řada podivných tvrzení a obvinění a není tady prostor, abych se k nim vyjadřovala podrobně. A v naději, že se tento zákon dostane do druhého čtení, máme samozřejmě připravenu celou řadu řešení těch výtek, které zazněly např. ve vládním stanovisku. Jsem přesvědčena o tom, že všechny ty výhrady, které tam zazněly, jsou právě v rámci druhého čtení řešitelné, a předpokládám, že také náš zástupce navrhovatelů tady o tom bude hovořit.
Já jsem přesvědčena o tom, že pokud si chceme konečně udělat jasno ohledně své vlastní minulosti, tak je zcela nezbytné mít co nejsnazší přístup ke všem historickým materiálům, které se k nim váží. Na tom se tady asi shodneme. Už se neshodneme na tom, jak dobře nebo špatně situace dnes je zvládnutá. Já se domnívám, že 15 let akademického bádání nepřineslo ten stav poznání, který bychom si zasloužili, který si zaslouží celá naše společnost, nejenom oběti komunistické zvůle a totalitního režimu. Sedmnáct let všechny pokusy o důkladné zdokumentování zločinů a jejich případné potrestání, o tom ani nemluvím, selhávají.
Uděláme-li si skutečný pořádek ve své vlastní minulosti, tak budeme mít pro budoucnost čistý stůl a zamezíme také vzniku kauz, které jsou založeny na nepotvrzených nařčeních a působí dramatický vývoj osudů celé řady lidí. Právě i pro tyto křivě obviněné oběti je potřeba udělat si k této otázce jasno.
To, co jsme tady dnes slyšeli především od poslanců z těch komunistických lavic, to jsou typické ukázky přístupu komunistů k dějinám a jedno je z nich naprosto zjevné: je to až fanatická obava z manipulace dějin a nedůvěra v nezávislé, svobodné a poctivé vědecké bádání. Oni v něco takového prostě nevěří. Toho se obávají, protože sami českou společnost tímto neduhem zatížili a prostě si nic jiného ani představit nedokáží.
***