(12.20 hodin)
(pokračuje Urban)
Tedy jestli dnes chci prodávat nějakou část, tak s jistotou vím, že za dva, za tři roky za tu část mohu získat minimálně trojnásobek nebo víc. Neplatí ani to, že ta část by měla být privatizována správnou metodou. Považuji za velmi nešťastné, když stát nejdříve řekne, jaký má být výnos - tedy 31 mld., ale zároveň neříká za co. Bude to 7 % ČEZ, 11 % ČEZ, 3 % ČEZ - to stát neříká. Tedy potenciálním investorům říká, kolik chce peněz, ale neříká, jakou část bude prodávat. To se mi zdá velmi nešťastné a považuji to za velkou chybu.
Do toho druhé ministerstvo této vlády, tedy Ministerstvo průmyslu a obchodu, říká do médií, že bude iniciovat zavedení nějakého sankčního režimu z hlediska zneužívání dominantního postavení ČEZ na trhu, což samozřejmě nemusí prospět té výsledné ceně. Tedy já něco chci prodávat a říkám, že to má nějaké vady, a vlastně neříkám, jaký podíl chci prodávat? Prostě ta forma podle mého názoru je špatná. Já v tom nehledám žádnou spekulaci, myslím si, že to je pouze chyba.
O dividendách ČEZ tady také padla slova. Myslím, že i z úst představitelů ODS zaznělo, že dividendy ČEZ by mohly být použity do budoucna pro nastartování důchodové reformy… (Poznámka ministra průmyslu a obchodu mimo mikrofon.) Já myslím, že jsem zaznamenal, pane kolego Římane, i výroky, které mluvily o dividendách. My jsme také říkali a dáváme k dispozici k debatě názor, že by tyto dividendy mohly být použity na kompenzaci pro sociálně slabší z hlediska růstu cen elektrické energie. Já neříkám, že to je nějaký názor, který je nepřekročitelný, ale dáváme ho k debatě. Tedy chci říci, že použití dividend ČEZ je víc, a nejsou to nevýznamné prostředky. Přece víme, že to jsou miliardy korun.
Nakonec i drobení ČEZ podle mého názoru může vést k narušení energetické koncepce. Já jsem připraven diskutovat o tom, jaký má být mix různých druhů energií, jaký má být podíl, co je realistické, co není, ale jistě se se mnou všichni shodnete, alespoň se domnívám, na tom, že princip, který tato koncepce má, tedy maximální nezávislost na cizích zdrojích, je principem správným. Já se obávám, že drobení ČEZ může vést k nedozírným následkům, tedy k rychlému převodu ČEZ do rukou silných konkurentů v rámci Evropské unie, což nepochybně musí mít za následek dramatičtější nárůsty cen elektrické energie. V tom jsem si zcela jist.
Já tedy mám problém podpořit tento rozpočet, byť tu část, která se netýká ČEZ, považuji za realistickou, za kompromis, který více či méně odpovídá realitě; ale nevím, jak naložit s tím jakýmsi doprovodným jevem nebo s tou doprovodnou součástí, která se týká příjmové strany rozpočtu, zajištěným způsobem privatizace části společnosti ČEZ. Já myslím, že buď tady pan premiér musí říci, že to bude věc, o které se povede debata na politické scéně v České republice. Dovedl bych si představit optimální variantu, že se povede debata tady na půdě Poslanecké sněmovny a že dřív vláda nerozhodne o této tak strategické věci, než projedná tento záměr a jeho konečné rozhodnutí v Poslanecké sněmovně. Zároveň jsem si vědom, že to vláda učinit nemusí, protože v jejích exekutivních pravomocích toto moje přání zakotveno není. Ale je evidentní, že to je věc, která je strategického významu, věc, která má dlouhodobé dopady na podnikatelské prostředí v České republice, případně dlouhodobé dopady na všechny občany v České republice.
Já tedy dokud neuslyším nějakou garanci, že definitivní rozhodnutí ČEZ nebude pouze v rukou této či jiné vlády, že se nepovede diskuse mezi politickými stranami mezi konečným rozhodnutím, tak takový rozpočet podpořit nemohu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Urbanovi. A nyní s přednostním právem se hlásí o slovo pan ministr Martin Říman. Prosím, pane ministře.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, mně připadá docela absurdní, že debata o státním rozpočtu na příští rok se scvrkla v Poslanecké sněmovně na debatu o Českých energetických závodech, ve zkratce ČEZ. Myslím, že to tady ještě v historii projednávání rozpočtu po roce 1989, ale asi i předtím, nebylo, a předpokládám, že to nějakým způsobem vejde do dějin.
Já bych se k tomu chtěl vyjádřit z mnoha různých důvodů asi v této struktuře. Nejprve bych chtěl osvětlit vám všem vznik oné, použiji-li slova svého kolegy Urbana před chvílí, díry ve Státním fondu dopravní infrastruktury. Já myslím, že to osvětlení je užitečné, protože vzniklo poměrně dávno, ne v minulém, ale v předminulém volebním období v letech 2000 a 2001, a mnozí z dnes přítomných členů Poslanecké sněmovny tehdy poslanci nebyli a možná nemají úplně přesnou informaci, jak tato "díra" vznikla.
Ta díra vznikla tak, že v roce 2000 byl schválen za vlády Miloše Zemana zákon o vytvoření Státního fondu dopravní infrastruktury, což ve svém důsledku z valné části nebylo nic jiného než vyvedení tehdy zhruba 13 mld. korun ze státního rozpočtu do mimorozpočtového zdroje. Těch 13 mld. korun, to byly tehdy peníze, které se vyvedly z kapitoly Ministerstva dopravy. O těch 13 mld. korun se hbitě podělily ostatní resorty státního rozpočtu, které díky tomu nabobtnaly, dneska už o tom nevědí a mají se o to lépe. Nicméně nebylo z čeho těch 13 mld. korun do toho Státního fondu dopravní infrastruktury dostat a jediná metoda, která byla vymyšlena a která funguje dodnes, a žádná pozdější vláda, a že jich nebylo málo, se nepokusila tuto nesystémovost změnit. Tak se prostě tyto peníze nahradily příjmy z privatizace. A jak šla léta od roku 2001 až po letošní rok a rozpočet na rok 2007, tak vždycky se díra ve Státním fondu dopravní infrastruktury krmila penězi z příjmů privatizace. Nikdy tomu nebylo jinak. Jednou to bylo 20 mld., jednou to bylo 22 mld., letos to je přes 30 mld., ale vždycky to bylo jen a pouze z příjmů privatizace.
***