(12.10 hodin)
(pokračuje Bursík)
Prostě chybí nám zarámování toho rozhodnutí, chybí nám informace i idea vlády, co v budoucnu s ČEZ chce udělat. Vy víte o tom, že Strana zelených podporuje privatizaci ČEZ pokud možno po částech s cílem vytvořit diverzifikovaný trh v konkurenčním prostředí, které bude ku prospěchu zákazníkům, jak kvality služeb, tak snižování cen energií, ale tohle jsme neslyšeli.
My bychom si představovali takový rozpočet, a budeme se snažit ve druhém čtení a ve třetím čtením při hlasování, kde se omezí předvolební dárky politických stran, kde se nastaví přísnější výdajové limity pro ministerstva tak, aby byla nucena, aby management ministerstev byl nucen hledat úspory, kde se postupně budou snižovat podpory podnikatelským subjektům, a v budoucnu bychom si představovali, že tyto typy úspor se použijí k tomu, že se sníží deficit, vejdeme se do konvergenčních kritérií a úspory, které získáme, půjdou především na vědu, vzdělání a výzkum.
Nejsme idealisté, jsme si vědomi toho, že teď při této debatě tento rok v této politické situaci to nedokážeme, ale snad napřesrok se nám podaří s dostatečným předstihem takovýto typ debaty otevřít tak, abychom si mohli za rok říci, když budeme číst státní rozpočet, věřím, že opět v těch sympatických zelených deskách, že víme, kam tato země směřuje.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Martinu Bursíkovi. A nyní je přihlášen do rozpravy pan kolega Milan Urban. Prosím, má slovo.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, tady bylo několikrát již řečeno, že rozpočet, který projednáváme, byl připraven koaliční bývalou vládou, a tak jak je dnes projednáván, byl to rozpočet, který jemně korigovala nová vláda v demisi. K tomu se tedy vracet nechci. Snad stojí za to říci, že já ten rozpočet považuji za relativně takový, který se dívá pravdě do očí, tedy rozpočet, který vychází z reality financí v České republice, a vím zcela jistě, že pro české hospodářství je lepší nějaký rozpočet než rozpočtové provizorium. Zvláště ve chvíli, kdy v této zemi neexistuje politická stabilita, si myslím, že je nesmírně důležité, aby existovala alespoň elementární ekonomická stabilita. Ono to má velmi praktické dopady, a to nakonec i na státní rozpočet.
Někdo tady přede mnou říkal, že existuje poměrně nedobrá prognóza České národní banky ve vztahu k inflaci, resp. ve vztahu k úrokovým sazbám. Úrokové sazby, které vyhlašuje Česká národní banka, se dotýkají jak státního rozpočtu, tak firemní sféry, tak občanů v České republice, a tedy pokud dojde ke zvýšení úrokových sazeb, znamená to vyšší výdaj dluhové služby státu, tedy státního rozpočtu, a znamená to pravděpodobně nižší příjmy státního rozpočtu, protože firmy jsou zatíženy vyšším výdajem na splácení úroků.
Já si myslím, že to je hlavní okamžik, který mě vede k tomu, eventuálně tento rozpočet podpořit. Tedy ekonomická stabilita. Nicméně mám jeden velký problém. Ten problém, je vidět, mají i jiní nebo představitelé jiných politických stran, ale také renomovaní analytici, ekonomičtí analytici v České republice, a to je problém s prodejem části akcií ČEZ.
Motiv, který vede tuto vládu k tomu, aby prodala část těchto akcií, je zřejmý. Je to látání údajných či skutečných děr v rozpočtu bez toho, aniž by skutečně proběhla nějaká hlubší analýza a argumentace, proč se vláda rozhodla k tomuto kroku. Já se tedy pokusím o argumentaci, která má obhájit můj postoj, tedy proč neprodávat akcie ČEZ, tedy část akcií společnosti ČEZ.
To, že motivem má být látání děr, tak to je myslím naprosto jasné, že to je nepřijatelné a byl by to špatný princip. Obecně řečeno, pokud se privatizuje nějaký podnik, tak já myslím, že by to mělo být s cílem perspektivy a budoucnosti tohoto podniku, ať je to v té české kotlině nebo v té globální ekonomice. Tedy pokud bude nějaký podnik privatizován, měla by tam být garance jeho rozvoje do budoucna, ať se to týká pracovních míst, nebo ať se to týká jeho vlivu na život občanů a firem v České republice. Tedy takové rozhodnutí má také být ve správném čase. A pokud má být realizováno, tak má být realizováno optimální nebo chcete-li správnou metodou. Ani jedno v tomto případě neplatí.
Perspektiva podniku, o to se nikdo nestará z hlediska rozhodnutí o prodeji části společnosti ČEZ. Ať bude metoda jakákoliv, dá se velmi pravděpodobně předpokládat, že budoucím nabyvatelem těchto akcií bude konkurent. Pravděpodobně konkurent ze zahraničí, pokud tedy nebude realizována formou prodeje do rukou přímo společnosti ČEZ, ale ani tato metoda tomu nezabraňuje, protože všichni víme, že společnost může mít v držení tyto akcie jen velmi omezený čas.
Správný čas je správný čas na to, prodávat ČEZ, resp. jeho část ve chvíli, kdy se ČEZ uchází o další akvizice v zahraničí. Tady bych oponoval, že ty, co byly realizovány, nebyly strategickými akvizicemi. Byly strategickými akvizicemi, v Bulharsku, v Rumunsku, v Makedonii, uchází se ČEZ o další možnosti v jiných zemích. Je to poprvé v novodobé historii České republiky, kdy Česká republika, kdy česká firma tak výrazně investuje v zahraničí. Zároveň lze s jistotou předpokládat, že v průběhu dalšího času bude docházet ke zhodnocování akcií ČEZ. Za tři roky zpátky došlo ke kapitalizaci a jejímu nárůstu zhruba v úrovni pětinásobku. Tedy pokud bych vzal cenu akcií ČEZ před třemi roky a porovnal ji se současným stavem a promítl to do podílu státu, tak jednoduchým výpočtem zjistím, že tento stát, tedy podíl České republiky v ČEZ, je vyšší o 200 mld. korun. Já předpokládám, že situace díky dobrému hospodaření, díky dobrým strategickým záměrům této společnosti u již zmíněných akvizicí v zahraničí bude pokračovat.
***