(10.40 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Mohu směrem k druhému čtení, pokud k němu dojde, anoncovat, že i my samozřejmě máme některé strukturální podmínky, které považujeme za klíčové, aby se o tomto rozpočtu dalo hovořit jako o nějakém nutném, bolestivém, ale přesto kompromisu, který nebude dělat ostudu těm, kteří pro něj budou hlasovat. A já si myslím, že je to především věnovat pozornost platům ve veřejné sféře. Vím, že těch pět procent bylo odsouhlaseno tripartitou. Ale když se podíváme na strukturu jednotlivých platových kategorií, tak zjistíme při očekávané výši inflace, což tady bylo anoncováno, že Česká národní banka predikuje v příštím roce a v příštích letech vyšší inflaci, tak se zdá, že reálný nárůst bude minimální. A když vezmeme nižší tarifní platy, to znamená především u zaměstnanců, kteří nemají ostruhy, nemají ty vyšší posty, nemají ty nejvyšší tarify, tak tam platy dlouhodobě stagnují už nyní. Je tedy třeba zamyslet se nad tím, jak zajistit, aby životní náklady těchto lidí ve veřejné sféře nestoupaly. Tam je první možnost, kde přidat. Já si nemyslím, že inflační nebezpečí, o kterém tady bylo hovořeno, je nebezpečí poptávkové inflace. Já si dokonce myslím, že nárůst platů ve veřejné sféře až na sedmi procentech by nevyvolal žádné inflační nebezpečí. A v tomto kontextu si myslím, že argumentovat přijetím jakési minimalistické varianty novely spotřební daně z důvodů inflačních dopadů není na místě.
Druhou takovou prioritou, významnou prioritou, jsou sociální kompenzace nákladů spojených s růstem nájmů. Prapodivné, řekl bych skoro velké koalici se tady na jaře podařilo odhlasovat zákon o nájemném bydlení. A argumentovalo se tehdy tím, že to nebude drama. Bohužel, ukazuje se, že předpoklady při schvalování tohoto zákona se nesplnily a že zejména ve větších městech to drama bude. A pokud jde o nárůst nákladů na bydlení, je třeba, když už nejsme zatím schopni novelizovat tento nepovedený zákon, tak aspoň připravit dostatečné zdroje na sociální kompenzaci.
Nelze zapomenout ani na sféru terciárního vzdělávání, vědy a výzkumu, inovací. Tady zaznělo, že pod velkým tlakem nakonec pan ministr Tlustý přihodil tu jednu miliardu, protože na školách máme jaksi víc studentů. No dobře, tím odvrátil řekl bych nebezpečí jakési finanční imploze v tomto sektoru, ale na rozvoj to v žádném případě není. Původní ambice na výdaje to této oblasti byly podstatně vyšší a já si myslím, že i zde je třeba přidat.
Poslední z priorit je problematika zafinancování územní správy. Tady už bylo řečeno, že decentralizace financí se příliš nepovedla, a i v tomto návrhu jsou problémy, které bych rozhodně nenazval pihou na kráse mladé dívky, ale spíš bych řekl, že je to pěkně chromá noha, a to že ve vztahu ke krajům chybí ve srovnání s loňským rokem zhruba pět miliard, tedy dotací z nitra státního rozpočtu. Zamysleme se, jestli bychom tento bolestivý problém aspoň z části nemohli zahojit.
A pak už samozřejmě maličkost, čtvrt miliardy na zafinancování obcí třetího stupně, tedy obcí s přenesenou působností. Ony už stejnou částku tam plánovanou mají, ale tak jak vypadá ten převod a zejména reálný výkon kompetencí, tak je to tak bolestivý problém, že se vůbec nedivím Svazu měst a obcí, že se na nás obrátil s tak naléhavým apelem.
Pokud celá škála problémů, o kterých jsem hovořil a o kterých možná budou hovořit ještě někteří z mých kolegů, ať již z jakékoliv části Sněmovny, nebude řešena, tak si myslím, že tento státní rozpočet bude jedním z nejméně povedených v historii České republiky. A protože to vypadá, že není šance zlepšit bázi pro státní rozpočet už v prvním čtení, tak mohu jen opakovat to, co tady bylo avizováno, že klub KSČM státní rozpočet na rok 2007 nemůže podpořit a že bude hlasovat proti tomuto návrhu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. Nyní vystoupí místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych v úvodu svého vystoupení navázal na jednu tezi, kterou tady přede mnou řekl můj předřečník, která se týkala rizikové možnosti překročení kritéria cenové stability z hlediska zvyšování nepřímých daní, protože všichni víme, že jedním ze zákonů projednávaných v průběhu této schůze Poslanecké sněmovny je i zákon o spotřebních daních.
Já budu pouze suše citovat ze zprávy, která byla vypracována především Českou národní bankou a za spolupráce s Ministerstvem financí, která se týká vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. A tam se píše naprosto jasně, že kritérium cenové stability se v letech 2005 a 2006 daří České republice plnit, při současné striktní interpretaci kritéria používané Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou však není vyloučeno, že v případě zachování nynějšího cíle České národní banky ve výši 3 % bude plnění tohoto kritéria ohroženo. Pravděpodobnost porušení kritéria závisí na výhledu cenového vývoje v České republice, mimo jiné na vyhodnocení síly dopadu připravovaných změn v oblasti nepřímých daní. Zatímco podle výhledu Ministerstva financí by problém nastat neměl - a tady zdůrazňuji - podle výhledu České národní banky, čili politicky neutrálního a nezávislého orgánu, je v případě zachování současného inflačního cíle ve výši 3 % budoucí porušení kritéria velmi pravděpodobné. Čili to je nezávislý expertní názor České národní banky, který ukazuje, že další zvyšování nepřímých daní v oblasti i spotřebních daní může mít tyto nepříznivé inflační tendence.
Vedle toho je také skutečností, že v rámci těchto maastrichtských kritérií se významným způsobem zdynamizovala situace v oblasti deficitu veřejných financí. Chtěl bych připomenout tři hodnocené údaje Českého statistického úřadu, které ukazují, že v roce 2005 činil tento deficit veřejných financí 3,6 % hrubého domácího produktu, v letošním roce bude vyšší, než je zřejmě tento odhadovaný vývoj za minulý rok, a v roce 2007 dosáhne deficit veřejných financí 4 %, to znamená, že má evidentně rostoucí dynamizující složku. Ne nadarmo Evropská komise zařadila Českou republiku mezi šest členských zemí Evropské unie s nejrizikovějším vývojem veřejných financí.
Já bych tady jenom s troškou ironie navázal na vystoupení pana poslance Kalouska, který zde připomínal některé rozpočty a některé konkrétní částky z minulých let. Chtěl bych připomenout, že v roce 1997 byla přijímána tzv. balíčková opatření, kvůli kterým vypukla politická krize, došlo k útlumu ekonomiky, ke koaliční krizi, k rozpadu vlády kvůli tomu, že hrozil, dámy a pánové, deficit 20 mld. korun. Tehdy hrozil deficit 20 mld. korun, a musím říci, padla kvůli tomu vláda. Dnes se běžně, díky působení minulé vlády, operuje s deficity přes 100 mld. korun, a tváříme se, jako že se nic neděje.
Co je hlavním důvodem toho, že Česká republika ztratila kontrolu nad vývojem deficitu svých veřejných výdajů? Je to především oblast nárůstu mandatorních sociálních výdajů. Mimo vši pochybnost, dámy a pánové!
***