(10.30 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Ta predikce příjmů, které dosahují nárůstu kolem 6 %, zdá se, že je řekl bych mírně progresivní, že už není tak konzervativní, jak bylo v dřívějších dobách. I z toho pohledu, že revidovaná prognóza vývoje hrubého domácího produktu dosahuje jenom 4,9 %. Ale také je pravdou, že v posledním kvartále zřejmě budeme svědky nižšího plnění daňového výnosu, a nesouvisí to jenom s novelami daňových zákonů, které jsme přijali v loňském roce, mám na mysli především příjmové zákony, společné zdanění manželů, zrychlené odpisy, ale souvisí to i s celou logikou fungování daňového sytému, včetně toho, že když dosáhnete příliš vysokého podílu nepřímých daní, tak se vývoj daňového inkasa odpojuje od vývoje ekonomiky, od vývoje hrubého domácího produktu, a ten problém jakéhosi samovolného snižování daňové kvóty bude takto nastavený systém provázet.
Tudíž já si nemyslím, že kardinální řešení je v tom, že zvýšíme výběr daní. Je to řešení, které má smysl pro tento rok, a pokud by se mělo zvýšit, tak je třeba si říci, jaký by byl impuls zlepšit to daňové inkaso. Zamysleme se třeba nad tím, zda by z těch 100 mld. nevymožených nedoplatků, jestli by se nedalo z toho něco získat tím, že by se pohledávky za poplatníky snížily, a to by mohlo být pro lidi, kteří jsou v polosolventní situaci, některé daně přeci jenom uhradit. Já bych odhadoval ten výnos ze 100 mld. kolem 10 procent.
Co má kardinální význam, o tom hovořil můj předřečník kolega Filip, a to je politika, kterou přijímají statutární orgány společností se státním podílem jako arbitrární rozhodnutí, pochopitelně, ale arbitrární rozhodnutí ve statutárních orgánech ovlivňované majoritou státu, a tudíž rozdělení dividend, resp. nasměrování dividend v tomto složitém roce do státního rozpočtu je jistě na místě a mohlo by dosahovat řádu dokonce i desítek miliard korun.
K východiskům návrhu ještě jednu poznámku, ke které mě inspiroval pan ministr financí Tlustý. Hovořil o tom, že se mu nepozdává prognóza nezaměstnanosti. Mně se nepozdává také, ale z jiného důvodu. Já si nemyslím, že je na místě přeceňovat onen parazitismus, nebo nazvěme to dobrovolnou nezaměstnaností, kterou někteří liberální ekonomové uvádějí kolem pěti procent, čili v podstatě každý druhý nezaměstnaný se s chutí a rád fláká. Já si myslím, že to tak není, že je to daleko menší procento a že ten problém je v agregátním nesouladu nabídky práce nad poptávkou, a že věnovat se pouze motivačním aspektům je málo, tím spíš, že možná měl na mysli ten druh motivace, že se nikoliv zvýší čistý příjem z práce, ale sníží se sociální podpora, která už dnes je na velice problematické, nízké úrovni. - Vrtí hlavou. Možná že jsem jeho duševní pochody odhadl mylně, ale přece jenom jsem některé názory tohoto typu v kampani od jeho kolegů z jeho modré strany slyšel.
Pokud bych měl shrnout, my nechceme pouze tento návrh negovat - proto ty některé inspirující prvky, které jsem před chvílí přednesl. Já si myslím, že to, že deficit se jakoby virtuálně pohyboval ve škále od 170 do 120, pak nám to skočilo na 91 mld., že tato virtuální hra je skutečně pouze hrou a že bychom se měli podívat na to, jestli při navýšení příjmů a při seškrtání některých méně potřebných výdajů, a tím nemám na mysli sociální mandatorní výdaje, tak zda bychom přeci jenom se více nepřiblížili číslům, která by dávala větší klid.
Přechod k euru už jsme skoro propásli, a tudíž pro mě není fátum, do jaké míry se přiblížíme onomu číslu 3,3 podílu deficitu na hrubém domácím produktu, ale přesto si myslím, že úlohou levice není jakékoliv deficitní financování, že to musí být deficitní financování opírající se o výkon ekonomiky, o potenciál dluhové služby, a upozorňuji, že čeští ekonomové už v 80. letech měli renomé, že jsou daleko střídmější než třeba v sousedních zemích, jako to bylo Maďarsko nebo Polsko, které už za bývalých režimů se zadlužovalo, a zadlužovalo ostošest.
Pokud jde o úspory v oblasti výdajů - už směřuji skoro do finále - myslím si, že vedle využití navýšených příjmů směrem ke státním fondům, které se věnují infrastrukturním investicím a které mají významný multiplikační, tedy prorůstový efekt, tak jsou reálné úspory i v oblasti rezerv kapitol. Já samozřejmě chápu, že na těchto penězích jsou v jistém slova smyslu už mašličky, že když budou zmrazeny a následně jinak utraceny, že se ten projekt odkládá. Ale přiznejme si a ruku na srdce, ta extenze programů a ta nízká kontrola nad jednotlivými projekty, nad jejich výběrem, dává záruky, že skutečně vydáváme peníze s rozumem? Já si myslím, že tady by šlo redukovat, a nemyslím si, že by to byl hlavní důvod, proč by se reprodukoval tlak na vyšší deficit. Pan ministr o tom hovořil, že když sáhneme na rezervy - rezervy musí být samozřejmě, ale když sáhneme na rezervy, že tím vyvoláme ten tlak na deficit. Já si myslím, že tlak na deficit vzniká především někde jinde. Tady se zmrazilo tuším asi 10 procent těchto rezerv, čili zvýšit blokaci těchto peněz by se dalo zhruba aspoň na polovinu, což by opět přineslo disponibilních nějakých 25 mld.
Když se podíváme na položky především jednotlivých ministerstev: běžné výdaje, nákup služeb, poradenství. U státních úřadů se nám vžila praxe outsourcingu. Přitom státních úředníků je čím dál víc, platy jim na rozdíl od běžných pracovníků ve veřejné sféře rostou. Já nevidím jediný důvod, proč by se nemohly tyto věci převést na kapacity jednotlivých centrálních úřadů a prostě tyto výdaje na outsourcing pokrátit. Jistě by se minimálně takových pět šest miliard mohlo najít.
Pokud jde o kapitolu Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Nikdo samozřejmě nemá zájem omezovat schopnost obstát bezpečnostním rizikům naší země, ale nastartované investice nemají bezprostřední dopad na tuto úroveň zabezpečení naší země a mohou jistě ten rok počkat - obecně. Pokud jde o nákup techniky, jsem si vědom toho, že tam, kde byla uzavřena už smlouva, tak se vystavujeme rizikům smluvních sankcí, tudíž je třeba uvážit, zda to je ještě únosné, zda sankce nejsou dražší než zrušení takové smlouvy, prostě udělat si jakýsi benefit-cost, který nám ukáže, co je pro nás výhodnější; ale v každém případě lze hledat rezervy v oblasti jak investic a nákupu, třeba v drobnějších položkách - munice atd., tak i v oblasti vojenských misí. Jistě je efektivnější, když do zemí, které mají potíže se svou obnovou, vyšleme civily, lidi, kteří se budou věnovat obchodu, výstavbě podniků, a když tam ten voják nebude figurovat jako jediný reprezentant naší země. Čili postupné a částečné stažení těchto misí by jistě ušetřilo další korunu.
***