(16.10 hodin)
(pokračuje Braný)
Tedy předložený návrh státního závěrečného účtu za rok 2005 spíše vzbuzuje pochybnosti. Výsledky rozpočtového hospodaření vlády v loňském roce totiž spíše ukazují, že naše státní finance nejsou vedeny zcela seriózně. To, co i v roce 2005 vláda předvedla, je skutečně příklad nekoncepčního přístupu par excelence. Když nám komunistům vytýkala, a vytýkají to i někteří političtí protivníci, fiskální nekázeň, tak jak nazvat to, co je zmíněno výše? Snad rozpočtová eskamotáž.
Na samý závěr ještě takové malé povzdechnutí. Vývoj státních financí je vždy obrazem kvality politiky vlády, a zkušenost uplynulých šestnáct let ukazuje, že v našich podmínkách bohužel jakékoliv vlády.
Snažil jsem se zde, dámy a pánové, na několika příkladech ukázat, proč jsme před dvěma lety nepodpořili státní rozpočet na rok 2005, a to, že naše tehdejší výhrady se bohužel naplnily a naplnily se měrou vrchovatou. Dovolte proto prosím, abych zde tlumočil postoj poslanců za KSČM k předloženému návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2005. Jistě nyní chápete důvody, které nás vedou k tomu, že tento závěrečný účet nemůžeme svými hlasy schválit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Branému. Nyní se slova ujme pan poslanec Vladimír Koníček a připraví se pan poslanec Libor Ježek. (Poslanec Koníček z pléna: Do podrobné.) Já jsem vnímal vaši přihlášku, pane poslanče, jako do obecné rozpravy. Čili do obecné rozpravy pan poslanec Libor Ježek a připraví se pan poslanec Zdeněk Prosek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Libor Ježek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dnešní projednávání státního závěrečného účtu má skutečně dvakrát poprvé, a to že se tohoto projednávání zúčastňuje prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, a také díky tomuto projednávání tohoto bodu to trvá déle než obvyklých deset minut v minulých letech. Druhé prvenství je, že předseda rozpočtového výboru coby zpravodaj se nezúčastní projednávání tohoto bodu.
Dámy a pánové, jistě se shodneme na tom, že projednávání státního závěrečného účtu rovná se kontrola hospodaření vlády za příslušné rozpočtové období. Jistě platí i to, že v průběhu tohoto jednání nemáme čas nic kontrolovat, ale na základě informací můžeme posoudit, jakým způsobem a v jakém stavu je hospodaření českých financí za příslušné rozpočtové období. Taky můžeme vyslovit názor na to, jak vláda dodržela to, co jí bylo zákonem o státním rozpočtu uloženo, a to i s ohledem na to, že případné neschválení státního rozpočtu nemá pro vládu vůbec žádný politický, ekonomický či jiný právní problém či důvod cokoliv měnit.
Při projednávání státního rozpočtu jednak na půdě výborů a jednak na půdě Poslanecké sněmovny jsme schopni a ochotni o mnohých věcech pohádat do krve, kdežto to, jestli to vláda splnila, už nás téměř a příliš nezajímá. Projednávání státního závěrečného účtu dosud probíhalo ve stejném formátu jako projednávání státního rozpočtu. Projednáme kapitolu příslušnou na výboru, na společném zasedání zpravodajů, kterých na rozpočtový výbor chodí každý rok méně a méně, a poté na plénu Poslanecké sněmovny, ovšem s tím rozdílem, že projednávání státního závěrečného účtu je mnoho- a mnohonásobně kratší než projednávání státního rozpočtu. Pokud provedeme srovnání např. s tak důležitým zákonem, který jsme projednávali v minulém období, o zákazu nočního prodeje v hypermarketech, tak délka projednávání státního rozpočtu je až nedůstojná.
Jednotlivé kapitoly jsou rok od roku tlustší, šikovní úřadníci ho zahlcují, své ministry, své náměstky i Poslaneckou sněmovnu mnohdy naprosto nedůležitými informacemi, které spíše zastírají pravý stav, který by vykazovat měli. Výsledkem je, že snad kromě zpravodajů jednotlivých kapitol žádný z kolegů a kolegyň nepřečte příslušnou kapitolu od začátku do konce - a to je cíl úředníků, ministrů, náměstků vlády.
Dámy a pánové, přesto o každé kapitole téměř bez hlavy hlasujeme, že je v naprostém pořádku, i přes to, že nálezy Nejvyššího kontrolního úřadu v průběhu rozpočtového období i stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu k státnímu závěrečnému účtu říká, že tomu tak není. Dámy a pánové, skutečně, není tomu tak, že kapitoly státního rozpočtu jsou v pořádku a lze se na ně spolehnout a že čísla, o kterých se mnohdy i déle dohadujeme, jsou skutečně pravdivá a odrážejí stav majetku a způsobu hospodaření jednotlivých správců kapitol. Z toho mně vyplývá, že projednávání státního závěrečného účtu v tomto formátu je naprosto formální a téměř zbytečné, protože i přesto, že víme, že věci nejsou v pořádku, stejně hlasujeme, že to v pořádku je. Ono taky ostatně proč? Peníze jsou utraceny, tak proč se tím nějakým způsobem dále zabývat. Úředník si příští rok, ministr si příští rok tudíž může dovolit více v hospodaření své kapitoly nebo na svém úseku. To je přece stav, který každé vládě musí vyhovovat, to je stav, který musí vyhovovat i každému šikovnému úředníkovi. Žádná odpovědnost, žádný postih za to, co napáchám, a ze zprávy prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, si myslím, že bylo dostatečně zřejmé, že v pořádku toho příliš v kapitolách státního závěrečného účtu není. Samozřejmě žádná vláda, žádný úředník si dobrovolně na sebe neuplete bič, který by ho důsledně a odpovědně kontroloval. A tady jsem přesvědčen, dámy a pánové, že je máslo na hlavě Poslanecké sněmovny. Každá vláda se ze své činnosti zodpovídá Poslanecké sněmovně.
V minulých volebních obdobích Poslanecká sněmovna rezignovala na jakoukoliv kontrolní činnost vůči vládě v oblasti nakládání s finančními prostředky či v oblasti hospodaření s majetkem státu a výsledek, výsledek jste slyšeli ze stručného výtahu prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Příští zpráva NKÚ o státním závěrečném účtu bude ještě pikantnější, protože současně končící kontrola u státních hmotných rezerv už říká, že účetnictví, hospodaření a evidence majetku není v řádech desítek milionů, ale v řádech stovky milionů.
Já se z té zprávy nebo ze stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu, protože bylo tady řečeno z toho téměř vše, vrátím jenom k bodu 5, který říká, že na základě výsledku kontrol NKÚ je nutno konstatovat, že účetní závěrky u většiny účetních jednotek nepodávaly ve všech významných ohledech věrný a poctivý obraz z předmětu účetnictví a v souladu se zákonem o účetnictví a příslušnými předpisy, a nebyly proto spolehlivým podkladem pro sestavení závěrečného účtu kapitoly státního rozpočtu podle vyhlášky 581 z roku 2004. Takovýto výrok auditora u podnikatele znamená, že finanční úřad velmi rád a ochotně doměří tučnou pokutu za špatné vedení účetnictví, finanční úřad milerád a ochotně vyměří daň dle svých vlastních pomůcek. U právnické osoby obchodující se svými akciemi na burzách to znamená výrazné snížení ceny akcií, popřípadě stažení z burzy. Poslední příklad - americký Enron, 24 let za nesprávně vedené a nadhodnocené účetnictví. Takovýto audit u hospodaření obce minimálně znamená svolání mimořádného zastupitelstva a snaha o odvolání starosty, uvolnění místostarostů. To samé by zřejmě následovalo u kraje.
***