(Jednání pokračovalo v 15.50 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, budeme pokračovat po přestávce, která byla na žádost poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické, a to obecnou rozpravou, kterou jsem již otevřel před přestávkou.
Zopakuji zatím přihlášené, a to je pan poslanec Petr Braný, pan poslanec Vladimír Koníček, pan poslanec Libor Ježek a pan poslanec Zdeněk Prosek. To jsou zatím přihlášení poslanci do rozpravy. Pan ministr financí je u stolku zpravodajů, pan zpravodaj Miroslav Kalousek už je také v sále. Budeme pokračovat.
Nyní se svým vystoupením pan poslanec Petr Braný. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážený prezidente NKÚ, kolegyně, kolegové, když jsme zde před dvěma lety projednávali návrh státního rozpočtu na rok 2005, tak poslanci Komunistické strany Čech a Moravy jej nepodpořili. Měli k tomu závažné, a to jak politické, tak i odborné výhrady. Pro připomenutí si dovolím tyto naše výhrady v hrubé obecnosti shrnout snad takto:
Domnívali jsme se, že tehdejší rozpočtový návrh v nedostatečné míře řešil takové sociálně-ekonomické problémy české společnosti, jako je životní úroveň obyvatel, rozvoj české ekonomiky, investiční prostředí, podnikatelskou sféru, ale i sociální situaci obyvatelstva. Navíc byl tento návrh mnohdy v protikladu s cíli našeho volebního programu. Například naše tehdejší analýzy ukazovaly, že struktura výdajů státního rozpočtu a mimorozpočtových institucí nebyla orientována alespoň v částečném souladu s našimi programovými prioritami.
Kritizovali jsme také nekoncepční využívání deficitního financování, které již svým způsobem začíná ohrožovat náš celkový systém veřejných financí, a to v situaci, kdy ekonomika roste. Znovu v této souvislosti zdůrazňuji, že Komunistická strana Čech a Moravy není proti deficitnímu financování, ale vždy jsme požadovali, aby případný deficit byl alokován do ekonomiky, především do prorůstových opatření, do opatření s výrazným multiplikačním efektem. Také se nám nelíbila neschopnost vlády rozlišovat důsledně mezi výdaji na zesílení koncepčních prorůstových opatření a běžnými neproduktivními výdaji.
Měli jsme rovněž obavy z řešení finančních vztahů mezi Českou republikou a Evropskou unií. Jinými slovy, měli jsme obavy z inzerované hospodářské politiky tehdejší vlády, která nedávala jistotu, že naše finanční pozice vůči Bruselu bude přebytková.
A konečně jsme měli pochybnosti ohledně správného ocenění budoucího makroekonomického vývoje České republiky jako východiska příjmové části státního rozpočtu.
Musím dnes konstatovat, že tyto naše tehdejší výhrady se vesměs také potvrdily v loňském vývoji rozpočtového hospodaření. Na první pohled by se ale mohlo zdát, již o tom zde byla řeč, že toto hospodaření bylo nadmíru úspěšné. Vždyť původní státní rozpočet počítal se schodkem 83,6 miliardy korun, a skutečnost byla - v uvozovkách - jen 56,3 miliardy korun. Vždyť celkové daňové příjmy bez pojištění na sociální zabezpečení byly původně rozpočtovány ve výši 441 mld. 400 mil. korun, a skutečnost byla 460 mld. 400 mil. korun, tedy o plných 19 mld. korun, respektive o 13,2 % meziročně více. Vždyť spolu s operacemi v oblasti nedaňových příjmů to umožnilo zvýšit celkové výdaje státního rozpočtu z původně stanovených 888 mld. 500 mil. korun na 922 mld. 800 mil. korun, tedy o plných 34,3 mld. korun více. Znovu opakuji: Na první pohled to opravdu vypadá jako dobré výsledky úspěšné vlády, která si může stejně jako kdysi jeden klasik na otázku "Jsou to dobré výsledky?" odpovědět se skromností sobě vlastní: "Nejsou špatné."
Ovšem je vždy dobré se zejména na věci, které vypadají na první pohled dobře, podívat ještě jednou. A podívat se pokud možno v podstatných souvislostech. Zmíním zde ale jenom některé, avšak i z nich bude zřejmé, že vláda neměla ani v roce 2005 státní finance pod kontrolou a spíše byla ve vleku vývoje, než aby je řídila, a že tedy ony na první pohled dobré výsledky rozpočtového hospodaření vlastně tak dobré ani nejsou.
Především nelze přehlédnout to, že celková koncepce rozpočtového hospodaření v loňském roce byla postavena na makroekonomické predikci, která se opravdu dosti významně lišila od dosažené skutečnosti. Státní rozpočet pro rok 2005 totiž vycházel z tehdy prognózované dynamiky hrubého domácího produktu ve stálých cenách ve výši 3,6 %, ovšem skutečnost byla plných 6,1 %. Obdobně i míra inflace ze spotřebitelských cen. Státní rozpočet byl postaven na prognóze meziročního růstu inflace o plných 3,3 %, ale skutečnost byla 1,9 %. Tedy kvalita projekcí budoucího vývoje se samozřejmě nemohla neminout a nepromítnout v daňových příjmech, které tvoří rozhodující část celkových příjmů rozpočtu. A ty, jak již bylo uvedeno, byly celkově překročeny, a to nikoliv v malé míře.
V základní struktuře vývoje daňového inkasa ovšem vidím u některých daní poměrně značné odchylky mezi původně rozpočtovanými hodnotami a dosaženou skutečností. A jistě není náhodou, že tyto odchylky korelují se zmíněnými odchylkami mezi makropredikcí a mezi celoroční skutečností.
Tak například inkaso daně z příjmu právnických osob v roce 2005 meziročně vzrostlo o plných 27 %. Jistě není bez zajímavosti to, že právě u zdaněných firemních zisků je poměrně úzká vazba na dynamiku vývoje ekonomiky. Obdobně i u spotřebních daní bylo inkaso vyšší meziročně o 15 % a plnění rozpočtových předpokladů potom přibližně o 9 %. Zde je to nepochybně především vliv ceny ropy a navazujících lehkých ropných produktů, které i v roce 2005 pokračovaly ve velice dynamickém růstu, a to rychleji, než byl rozpočtovaný předpoklad. Všechny daňové příjmy byly vyšší, jak již uvedl ve svém úvodním vystoupení prezident NKÚ, mimo daně z přidané hodnoty, kde naopak v roce 2005 bylo zaznamenáno nedosažení rozpočtem předpokládaného inkasa, a to v rozměru téměř 5 %. Ano, nižší než předpokládaná inflace znamená i nižší výnos této daně.
Z tohoto malého exkurzu je zřejmé, jak významně makropredikce, na které byl postaven státní rozpočet pro rok 2005, ovlivnila strukturu příjmové části státního rozpočtu. Daňové příjmy byly přeplněny, ale v úplně jiné struktuře, než se původně předpokládalo, a to ani nezmiňuji dopady na daňové příjmy obcí. A navíc o toto přeplnění mohl být nižší i samotný rozpočtový záměr výše deficitu rozpočtu. Nemohu proto v této souvislosti přijmout tvrzení, že makroekonomické predikce vlády jsou záměrně trochu vždy konzervativní. Tento tzv. konzervativismus nás všechny totiž stojí, a zdůrazňuji, že to nejsou malé ztráty.
***