(15.10 hodin)
(pokračuje Dohnal)
Krátce se tady soustředím na některé nedostatky zjištěné kontrolní činností v průběhu běžného roku. Ty často přetrvávají z minulých let a stále se opakují i v hodnoceném období roku 2005. Mají ale pak velký vliv na kvalitu a vypovídací hodnotu návrhů státního závěrečného účtu a závěrečných účtů jednotlivých kapitol. Jsou to nedodržování zákona o účetnictví, nedostatky v hospodaření s majetkem státu, nedostatky v programovém financování. Zase celý seznam těchto nedostatků najdete v písemném materiálu.
Samostatnou kapitolou jsou finanční audity státního rozpočtu. Cílem těchto kontrolních akcí je prověřit u vybraných účetních jednotek v rámci kapitol státního rozpočtu správnost výkazů předkládaných správcem kapitoly jako podklad pro závěrečný účet kapitoly státního rozpočtu. Obecné poznatky z kontrolních akcí tohoto typu je možné shrnout do následujících základních oblastí.
Za prvé - účetnictví. Účetnictví nebylo většinou v souladu s požadavky zákona o účetnictví na za prvé úplnost, to znamená, že v účetnictví kontrolovaných osob nebyly zobrazeny všechny skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví. Ve velkém rozsahu nebylo účtováno o všech nemovitostech, ke kterým mají organizační složky státu, případně příspěvkové organizace příslušnost hospodařit. Nebylo účtováno o všech závazcích. U jedné z kontrolovaných osob např. nebylo účtováno a vykázáno přijetí a použití prostředků ze zahraničí v rozsahu 60 milionů korun.
Správnost účetnictví. V účetnictví kontrolovaných osob nebyly správně aplikovány předepsané účetní metody. Častá kontrolní zjištění souvisela s nesprávnou aplikací metod oceňování. Kontrolou bylo zjištěno i účtování o skutečnostech, které neměly být předmětem účetnictví příslušné kontrolované osoby. Typickou ukázkou jsou účtování o technickém zhodnocení cizích nemovitostí.
Průkaznost účetnictví. U kontrolovaných osob bylo zjišťováno neprůkazné účetnictví, neboť v účetnictví nebyly všechny záznamy průkazné a inventarizace nebyla prováděna v souladu se zákonem o účetnictví.
V některých případech účetní jednotky nebyly schopny prokázat obsah účetního případu. Nebylo účtováno na základě účetních dokladů, ale např. na základě písemné informace odborných útvarů nebo na základě telefonického sdělení osoby, která byla pověřena třeba kontrolovanou osobou. Nevím, jestli si takovou situaci dokážete představit ve firemním hospodaření nebo ve svém domácím rozpočtu.
Inventarizace nebyla ve většina případů prováděna v souladu se zákonem o účetnictví. Stále není vnímána jako nástroj zjištění skutečného stavu majetku a závazků, kterým se má ověřit, zda zjištěný skutečný stav majetku a závazků odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví. Jako příklad možných důsledků nesprávně a neúplně prováděných inventarizací mohu uvést případ zadržení peněžních prostředků z prodeje osobních automobilů zaměstnancem jedné z kontrolovaných osob, který byl prodejem pověřen. Kontrolovaná osoba při inventarizaci k datu účetní závěrky neověřila skutečný stav tohoto majetku a tím vůbec nezjistila, že její osobní automobily byly v daném účetním roce prodány a pověřená osoba si finanční prostředky prostě nechala.
Druhá záležitost se týká účetních závěrek. Účetní závěrky u většiny kontrolovaných osob opět nebyly v souladu s požadavky zákona o účetnictví. V důsledku formálního, neúplného, nesprávného provádění inventarizací, popř. neprovedení inventarizace vůbec, byly vykazovány informace, které nebyly prokázány inventurními soupisy a v mnoha případech vůbec neodpovídaly skutečnému stavu. Na základě těchto skutečností je zřejmé, že informace v účetních závěrkách nebyly vyhodnoceny ve většině případů jako spolehlivé, neboť nesplňovaly požadavky stanovené zákonem o účetnictví. Pro vaši představu: V roce 2005 Nejvyšší kontrolní úřad provedl akce finančního auditu na čtyřech kapitolách státního rozpočtu, přičemž na třech kapitolách musel konstatovat, že účetnictví není ani správné, ani úplné, ani průkazné.
Porušování rozpočtové kázně je samostatnou kapitolou, která bývá často popsána v našich kontrolních závěrech, ale protože je to jakási speciální problematika, která vzniká spíše skutečným šlendriánem u správců kapitol, nikoliv však úmysly, tak se jí tady nebudu speciálně věnovat.
To, co je ale důležité z poznatků finančního auditu, je obecné zjištění, že u kontrolovaných osob nebyl ve většině případů zaveden a udržován systém finanční kontroly, který by byl způsobilý prostřednictvím vnitřního kontrolního systému včas zjišťovat, vyhodnocovat a minimalizovat rizika související s činnostmi, které jsou předmětem účetnictví. Prostě nefunguje vnitřní kontrola u řady státních institucí. Kdyby fungovala, kontrolní závěry nejvyšší kontrolní instituce by nemusely konstatovat taková elementární pochybení, o kterých jsem zde před chvílí mluvil.
Závěrečné účty kapitol státního rozpočtu tedy souvisí s konstatováním, že účetní závěrky u většiny účetních jednotek, těch kontrolovaných, nepodávaly ve všech významných ohledech věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. S tím také souvisí usnesení výboru pro kontrolu, které Poslanecké sněmovně nedoporučuje přijmout závěrečné účty tří kapitol státního rozpočtu - Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva životního prostředí a Komise pro cenné papíry, protože tam akce finančního auditu prokázala to, že údaje předložené do státního závěrečného účtu prostě nejsou pravdivé.
Co říci závěrem? Závěrem chci konstatovat, že jak akce typu finančního auditu, tak akce typu výkonnostního auditu budou do budoucna podle mého názoru nutným a hlavním posláním nejvyšší kontrolní instituce. Já chci být optimista a věřím, že vnitřní kontrolní systémy se postupně jednotlivým správcům kapitol podaří nastavit tak, aby nejvyšší kontrolní instituce nemusela opakovaně shledávat elementární pochybení v účetnictví a mohla se skutečně soustředit na to, co je podstatné: zda prostředky státního rozpočtu, které byly vámi schváleny, Poslaneckou sněmovnou, v zákoně o státním rozpočtu, jsou používány efektivně, správně a účinně.
Co se týká finančního auditu, to je oblast, která nabývá čím dál větší účinnost. A zvlášť pro vás, kteří jste přišli z územních samosprávných celků, z pozic starostů, primátorů nebo jednotlivých krajů, je důležité asi zjištění, že na rozdíl od územních samosprávných celků kapitoly státního rozpočtu nepodléhají finančnímu auditu a pro většinu kapitol státního rozpočtu je finanční audit spíše strašákem než nástrojem k tomu, aby si ověřily, že jejich účetnictví je v pořádku. Z dnešních 40 kapitol státního rozpočtu finanční audit např. pomocí externího auditora dělají jenom dvě nejvyšší kontrolní instituce - tam je to logické, protože si nebudeme kontrolovat své účetnictví sami, a Ústavní soud. Všechny ostatní kapitoly čekají, zda finanční audit provede Nejvyšší kontrolní úřad, místo toho, aby si samy nechaly zkontrolovat účetnictví nezávislým auditorem.
Dámy a pánové, já bych vám chtěl poděkovat za pozornost, kterou jste věnovali trošku delšímu přednesu. Znovu říkám - je to poprvé, kdy zde obšírněji je předneseno stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu. I z tohoto důvodu se domnívám, že bylo důležité se některým záležitostem spojených se státním závěrečným účtem za rok 2005 věnovat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu Františku Dohnalovi za odůvodnění stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu.
Nyní s přednostní přihláškou v zastoupení předsedy klubu sociální demokracie pan poslanec Petr Rafaj. Prosím.
Poslanec Petr Rafaj: Vážení kolegové, v zastoupení předsedy našeho klubu bych požádal o přestávku 30 minut na poradu poslaneckého klubu ČSSD. Klub prosím do Státních aktů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vyhovím vaší žádosti. Na poradu klubu sociální demokracie vyhlašuji přestávku do 15.50 hodin.
(Jednání přerušeno v 15.20 hodin.)
***