(14.50 hodin)
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal Děkuji. Pane předsedající a členové vlády, dámy a pánové, stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu ke státnímu závěrečnému účtu je předkládáno pravidelně od roku 1993. Já bych chtěl v této chvíli vyslovit určité poděkování za organizaci této schůze, protože pokud nelžou stenozáznamy z jednání Poslanecké sněmovny, od roku 1993 je to poprvé, kdy nejvyšší kontrolní instituce své stanovisko vysvětlí před Poslaneckou sněmovnou osobně prostřednictvím svého prezidenta.
Já jsem poslouchal pečlivě stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu a komentář, který tu na úvod přednesl pan ministr financí. Slyšel jsem samozřejmě i stanovisko rozpočtového výboru a chtěl bych tedy v téhle té chvíli upozornit na to, že stanovisko nejvyšší kontrolní instituce ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2005 je poněkud obsáhlejší a zabývá se státním závěrečným účtem a vývojem hospodaření České republiky i z trochu jiných hledisek, než která tu zazněla. Celé stanovisko máte samozřejmě v písemné podobě, má 23 stránek a já ho tady nebudu číst. Chci jen upozornit na některé věci, které se v písemném materiálu můžete dočíst.
Stanovisko samotné je rozděleno do dvou částí, jsou rozdílné jak věcně, tak formálně. Ta první část se týká výsledků hospodaření státního rozpočtu, týká se rozpočtového hospodaření územních samosprávných celků, státních fondů, výdajů ve státních finančních aktivech, státními finančními pasivy i vývojem státních záruk. Dá se tedy říct, že tahle ta část se jakoby zabývá obecným hodnocením hospodaření republiky. Ta druhá část se týká jednotlivých závěrečných účtů rozpočtových kapitol a poznatků z kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. Dá se tedy říct, že tato část se věnuje spíše tomu, co se odehrává v jednotlivých ústředních orgánech státní správy, co se odehrává u jednotlivých správců kapitol.
Základní údaje státního rozpočtu už tu zmínil pan ministr financí. Státní rozpočet roku 2005 byl schválen se schodkem 83,5 miliardy korun, což byl mimochodem nižší schodek, než byl rozpočtovaný schodek roku 2004.
Příjmová strana státního rozpočtu byla v roce 2005 ovlivněna změnou a novelami daňových zákonů. Struktura plnění příjmové i výdajové části byla jako v minulých letech ovlivněna i tehdy probíhající reformou územní veřejné správy a chci tady v této souvislosti upozornit hlavně na zákon, který měl číslo 1/2005, který stanovil rozpočtová určení daní pro kraje, a to až ve chvíli, kdy byl schválen státní rozpočet na rok 2005. Upozorňuji na to hlavně z toho důvodu, že pokud nebudeme uvažovat korekci na tento zákon, tak některá čísla uváděná ve státním závěrečném účtu mohou být zavádějící.
Pan ministr financí tady zmínil prostředky Evropské unie. Ty se v rozpočtu České republiky v roce 2005 objevily podruhé ve výši zhruba 30 miliard korun. Poprvé to bylo v roce 2004.
A pokud ukončím tento obecný úvod, tak Nejvyšší kontrolní úřad konstatuje, že z hlediska základních rozpočtových ukazatelů můžeme považovat rozpočtový záměr stanovený zákonem o státním rozpočtu za dodržený. Oproti zákonem stanovenému schodku byl skutečný schodek nižší, byl ve výši 56,3 miliardy korun, dynamika růstu příjmů převyšuje odhadovanou dynamiku. Takže z hlediska těchto ukazatelů by se zdálo, že hospodaření státu je docela bezproblémové. Ovšem průběh a výsledky rozpočtového hospodaření roku 2005 potvrzují některé obecné a dlouhodobě založené problémy v rozpočtovém hospodaření státu. Na dva z nich tady chci zvláště upozornit.
Prvním a velmi znepokojivým jevem je i v roce 2005 zaznamenaný růst takzvaných mandatorních výdajů. Pro účely tvorby a hodnocení plnění státního rozpočtu se za mandatorní výdaje považují výdaje, které musí stát uhradit, protože to stanoví platné zákonné předpisy nebo mezinárodní dohody a smlouvy. Pro rok 2005 byl ve schváleném rozpočtu nárůst těchto mandatorních výdajů stanoven na 4,2 % při jejich podílu na celkových výdajích 53 %. Skutečné plnění podle státního závěrečného účtu dosáhlo poněkud příznivějších hodnot, ale bohužel pokud provedeme korekci na rozpočtové určení daní, na ten zmíněný zákon číslo 1/2005, tak už ty výsledky jsou mnohem méně příznivé. Po této korekci nárůst mandatorních výdajů dosáhl výše 11,6 %, což by znamenalo tempo růstu ve srovnání s růstem celkových výdajů téměř 5 %.
Tedy znovu upozorňujeme na to, že mandatorní výdaje rostou mnohem rychleji než celkové výdaje státního rozpočtu. Tato dlouhodobě založená tendence růstu mandatorních výdajů má dopad na hospodaření, na prostředky státního rozpočtu a stále více omezuje a bude omezovat výši produktivních rozpočtových výdajů, které mohou mít multiplikativní efekty. A dále chce nejvyšší kontrolní instituce upozornit na to, že téměř 80 % mandatorních výdajů jsou rozpočtové prostředky určené na řešení sociální problematiky. Proto jestliže Parlament České republiky bude chtít radikálně snížit podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu, bude to závislé zejména na systémových změnách v oblasti sociální politiky státu.
Druhým negativním jevem, který tu byl taky malinko zmíněn panem ministrem financí, jsou převody prostředků mezi rozpočty kapitol a jejich rezervními fondy. Pan ministr tady zmínil na první pohled paradoxní fakt, že úspory na jednotlivých kapitolách státního rozpočtu, které byly přesunuty do rezervních fondů, vlastně snížily schodek státního rozpočtu. Ovšem zároveň vytvořily nebezpečí zvýšení schodku v následujících letech. Bohužel důsledkem převádění finančních prostředků do rezervních fondů je například i to, že při následném čerpání finančních prostředků z rezervního fondu v letech následujících lze tyto finanční prostředky použít i jinak, než ke kterým byly původně určeny. A tím mohou ztratit původní účelový charakter.
Jenom pro vaši informaci chci tady zdůraznit, že celkový stav prostředků na účtech rezervních fondů rozpočtových kapitol činil počátkem hodnoceného roku 32,2 miliardy, na konci roku 2005 57,1 miliardy. Tento vývoj bude vyvolávat velké riziko zhoršování rozpočtového deficitu v následných letech.
Z hlediska hodnocení fiskálního vývoje České republiky jsou významné především údaje o celkových konsolidovaných výsledcích veřejných rozpočtů. A tady zase trošku navážu na pana ministra financí, který tu zmínil velmi letmo dvě věci, které jsou důležité pro hodnocení fiskálního výdaje a jsou mnohdy zdrojem nedorozumění.
Při zpracování státního závěrečného účtu i při zpracování stanovisek se stejně jako u ostatních rozpočtových dokumentů Ministerstva financí užívá metodologie vládní finanční statistiky, jejímž tvůrcem je Mezinárodní měnový fond. Tahle ta statistika, velmi jednoduše řečeno, počítá s cash-flow principem, tedy vlastně že veškeré operace běžného roku jsou sledovány na hotovostním principu, tedy v okamžiku, kdy příjmová nebo výdajová operace je udělána. Při zpracování dokumentů předkládaných například orgánům Evropské unie, a to souvisí s maastrichtskými kritérii mimo jiné, je používána jiná metodologie - takzvaných národních účtů - která je garantovaná statistickým úřadem Evropské komise Eurostatem a která je postavena na akruárním principu. To - zase velmi zjednodušeně řečeno - znamená, že se sledují nejen peněžní příjmy a výdaje, ale také pohledávky a závazky. A při těchto dvou metodologiích neexistuje přímá vazba na statistiky příjmů a výdajů a deficitů uváděné v rozpočtových dokumentech.
***