(9.50 hodin)
(pokračuje Schwippel)
Druhá otázka je otázka filozofická. Tady bych se odvolal na analýzu britského ministerstva obrany z roku 2002, kde právě je vedena diskuse o tom, zda případná přítomnost takovýchto prvků zvyšuje, nebo snižuje hrozbu útoků. Autoři, ministerstvo obrany Spojeného království, docházejí k závěru, že ve skutečnosti takovouto hrozbu snižuje. Souvisí to samozřejmě jednak s cenou takovýchto prostředků a samozřejmě také s některými taktickými úvahami.
Ale s čím mám problém, je samozřejmě ono "b", totiž že tato zpráva vůbec se nezabývá tou druhou stranou mince, a to je případná hrozba pro Českou republiku. Podle vyjádření analytiků do roku 2010 bude zhruba 30 států disponovat balistickými raketami a zároveň některé z nich mohou mít k dispozici i prostředky zbraní hromadného ničení. Je jasné, že případný úder na Českou republiku by měl naprosto katastrofální následky, ať už jde o případné oběti na lidských životech nebo také na ekonomiku. Skutečnost je taková, že ani evropští spojenci nezpochybňují, že takovéto riziko existuje. To, k čemu se vztahují a vztahovaly jejich námitky v minulosti, byla otázka efektivity takového systému a také vhodné kombinace jednotlivých prostředků. Protože samozřejmě bezpečnostních hrozeb je celá řada a vždy existuje otázka jejich vhodné kombinace, doplňování a návaznosti.
Závěrem k této dílčí otázce bych chtěl říci: Technologie, které s touto věci souvisejí, jsou velice sofistikované, a proto je obtížné jich dosáhnout, a to jak pro státy, které by případně patřily k agresorům, tak i pro státy, které se snaží zajistit svou obranu. Proto je tuto otázku třeba zvažovat velice zodpovědně s ohledem především na ty velmi dlouhé časové rámce, které s ní souvisejí. To znamená, že i dnes rozhodujeme ne na rok, ale možná na celá desetiletí.
Jinak bych se chtěl stručně dotknout ještě otázky existujících alternativ. Přijmeme-li to, že riziko, které existuje, je vážné a že s postupem doby roste, pak by odpůrci případného umístění prvků protiraketové obrany Spojených států na našem území měli říci, jakou alternativu vlastně nabízejí. Zatím jsem neslyšel, že by někdo navrhoval zapojení České republiky do programu protiraketové obrany Ruské federace. Spíše se hovoří o NATO, resp. Evropské unii. Problém je ovšem v tom, že NATO nemá nic srovnatelného se systémem, který vyvíjejí Spojené státy. Jak to vyjádřil jeden odborník - v podstatě tento systém v rámci NATO není ničím jiným než hromadou papíru.
Ještě bych se rád zmínil o jedné věci, a to je otázka konzultací. Předkladatelé tohoto návrhu zákona se vyjadřují tak, že není možné něco podobného udělat bez konzultací s partnery z Evropské unie a NATO. Ano, já říkám, že to nejen není možné, ale ani to není nutné. Tyto konzultace samozřejmě probíhají. Probíhají v rámci Evropské unie, probíhají v rámci NATO, ale přitom bych chtěl zdůraznit jednu zásadní věc. Takovéto důležité rozhodnutí bude vždy nakonec suverénní věcí České republiky, případně Spojených států. A není možné se schovávat a ukrývat za výmluvy a poukazy na nutné konzultace s našimi partnery. Všechny země, které se touto otázkou zabývaly - ať už to byla Velká Británie, Dánsko, Spolková republika Německo, Itálie - tak se nakonec také rozhodly suverénně. Mimochodem - všechny země se rozhodly přistoupit na nabídku Spojených států zapojit se do tohoto systému protiraketové obrany.
Konečně mi dovolte se zmínit o referendu. Já se domnívám, že referendum o této otázce není nezbytné. Chci upozornit na to, že Ústava České republiky zcela jednoznačně svěřuje pravomoci, které se týkají rozhodování o otázkách bezpečnosti, parlamentním institucím, oběma komorám Parlamentu. Chci připomenout, že ani o našem vstupu do NATO se nekonalo referendum. Myslím, že v takto komplikované a komplexní otázce je správné. Navíc si myslím, že by referendum ani nebylo vhodné.
Samozřejmě že pokud jde o národní bezpečnost a obranyschopnost, řada otázek je předmětem utajení, a je předmětem utajení z dobrých důvodů. Samozřejmě si nelze představit, že by se o všech detailech obrany, včetně silných stránek a slabin, diskutovalo veřejně. Existuje určitá část informací, které mohou být předmětem veřejné debaty, pak existuje část informací, s nimiž lze seznámit 281 zákonodárců, ale stěží si lze představit, že by bylo možné s nimi seznámit všechny ty, kteří by měli právo hlasovat v případném lidovém hlasování.
Chci také říci, že je zodpovědností zákonodárců o takovýchto komplexních a složitých otázkách rozhodovat, nikoliv alibisticky svalovat svou zodpovědnost na lid nebo na referendum, na hlasování.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče, já vás velmi nerada přerušuji. Myslím, že se bavíme o velmi závažném tématu, a já žádám důrazně všechny členy Poslanecké sněmovny, aby věnovali pozornost projednávanému bodu. V případě, že nehodlají tento bod poslouchat, ať opustí jednací síň. Takto není možné dál pokračovat. Děkuji.
Poslanec Jan Schwippel: Návrh zákona podle mě obsahuje jednu velice nebezpečnou větu, a to je hned článek 1 odstavec 1, který uvádí: "O umístění prvků protiraketové obrany na území České republiky lze rozhodnout jen referendem." Ale zkušenost ukazuje, že mohou nastat situace, kdy něco takového nebude možné. Chtěl bych připomenout situaci v průběhu první války v Zálivu, kdy systémy americké obrany Patriot ochránily, nebo přesněji částečně ochránily tehdy Izrael od útoku raketami SCUD z Iráku. Mohou tedy nastat situace, kdy pořádat referendum bude nemožné, a proto se obávám, že takovýto návrh zákona může znamenat podlomení naší obranyschopnosti. Věřím, že něco takového předkladatelé neměli na mysli.
Závěrem bych chtěl říci, že otázky, které se týkají obrany nebo bezpečnosti země, jsou velice komplexní, nejsou černobílé, není možné odpovídat ano - ne. Jde spíše o to, za jakých podmínek a za jakých okolností bude případné umístění prvků protiraketové obrany Spojených států na našem území pro naši zemi přínosné, potřebné a výhodné. Nebo možná otázka stojí ještě trochu jinak: Jaká je nejlepší strategie a nejlepší postup České republiky pro zajištění její bezpečnosti? A o takové otázce opravdu nelze rozhodovat v referendu. Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu již v prvním čtení. Děkuji vám. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Janu Schwippelovi. Prosím nyní o slovo paní poslankyni Bebarovou-Rujbrovou, po ní bude mluvit pan poslanec David Šeich.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Prosím, abyste vzali na vědomí, že v této chvíli nechci vystupovat jako jedna z předkladatelů a nechci zde polemizovat nad tím, zda je důležitější obranyschopnost Spojených států amerických, nebo suverenita České republiky, i když se přiznám, že jako blanenskou, jihomoravskou poslankyni by mě docela zajímalo, kdyby pan poslanec Schwippel mohl upřesnit, kam na území České republiky, která nemaje rozlehlou Aljašku, zakopeme 24 m pod zem rakety. Nabízí se mi otázka Macochy - a tu bych nerada dávala, mám ji v regionu.
Stejně tak bych se možná ptala paní zpravodajky, zda když je zbytečně drahé pořádat referendum a ptát se občanů na jejich názor, nejsou drahé také volby. Myslím si, že řada politiků by uvítala, když už nemůžeme vyměnit voliče, že bychom si vystačili sami.
***