(18.40 hodin)
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i já jako můj kolega Michal Doktor mám dojem, že trochu přeceňujeme význam změny zákona. Nefunguje-li něco, tak se nezamýšlíme, proč to nefunguje, ale změníme zákon. Sebelepší a sebetvrdší změna zákona nebude nic platná, když ten zákon a jeho dodržování nebude nikdo vymáhat. Už pokuty podle předchozího zákona mohly být docela citelné, pokud by byly ukládány s železnou pravidelností a skutečně efektivně.
Já bych možná některým kolegům doporučil, když pojedou třeba takhle po dálnici D1 nebo pokud po ní nejezdí, aby si ji někdy vyzkoušeli, někteří ať se zeptají svého řidiče, ať si vyzkoušejí, kolik aut je předjede za tu dobu, pokud pojedou rychlostí 130 kilometrů v hodině. Musím říct, že kdybyste to počítali, tak to bude kromě kamionů většina automobilů. Když budete vyjíždět z Prahy v pátek třeba po zasedání Sněmovny, tak na D1 i v těch třech pruzích budou souvislé tři kolony. Pokud se budete chtít chovat slušně a ohleduplně, jak vám nařizuje zákon, a necháte si bezpečný odstup od předchozího auta, tak abyste samozřejmě stihli dobrzdit, pokud by se stala nějaká nehoda, okamžitě vám tam někdo udělá myšku zprava a zařadí se před vás. Přitom myšky bude dělat velké množství řidičů. Mohu říct, že po D1 jezdím dost dlouho. V životě jsem neviděl, že by někde policie postihla tyto velmi nebezpečné přestupky, které skutečně ohrožují lidské životy - bezohledné předjíždění zprava apod. Pak se dálnice uvolní, vy pojedete po rovném přehledném úseku, kde teprve bude ten policejní radar, a na tom rovném přehledném bezpečném úseku bude policie vybírat pokuty. Pak se ptám: Je to proto, aby byly skutečně ochráněny lidské životy, nebo jenom, aby byla nějaká represe?
Ze začátku skutečně nový zákon fungoval, než si všichni všimli, že se stejně nic nezměnilo, policie stojí pořád na svých stabilních místech. Každý, kdo jezdí D1, tak ta místa zná a já je tady říkat nebudu. Ve městech to způsobilo pouze to, že někteří řidiči, aby dodrželi rychlost, místo 50 kilometrů jezdili podle tachometru 40, což je ve skutečnosti 35 kilometrů v hodině, a znamenalo to, aspoň v některých větších městech, téměř naprostý kolaps dopravy.
Jestliže si skutečně myslíme, že zákon je bezchybný, že nepotřebuje nějakou změnu, pak ho samozřejmě zamítněte. Já si myslím, že změnu potřebuje jako sůl!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Požádám pana místopředsedu Kasala, který se přihlásil, aby se ujal slova.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane místopředsedo, milá vládo, dámy a pánové, já na základě toho, co jsem slyšel od pana poslance Doktora a pana poslance Plevy, tak cítím, že je potřeba těmto dvěma pánům připomenout skutečnost, že už nenosí opoziční tričko, že jsou ve vládní koalici, a přesto jim jednací řád umožňuje, aby ve čtvrtek interpelovali pana ministra vnitra s tím, že jsou velmi nespokojeni s prací Policie ČR. Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nikoho dalšího nevidím, takže rozpravu můžeme snad ukončit, a pravděpodobně paní poslankyně Dundáčková ještě se bude chtít vyjádřit k tomu, co tady znělo. Prosím, máte slovo. Klid prosím!
Poslankyně Eva Dundáčková: Pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím vyjádřit se k některým svým předřečníkům a možná rozptýlit, doufejme, jejich pochybnosti.
Z úst pana místopředsedy Kasala se mi zdálo, že snad on je v opozici, což by mě upřímně řečeno mrzelo, ale to je zcela mimo projednávání tohoto bodu, a to je návrh zákona o pozemních komunikacích.
Já vám, vážené kolegyně a kolegové, v tomto případě kolegové, za rozpravu, kterou jste vedli, velmi děkuji. Myslím to zcela upřímně, protože debata byla vedena vcelku poctivě, v mnoha ohledech i věcně a pro mě znamenala mnohá poučení. Poučení, která někdy byla úsměvná a někdy byla dokonce i povzbudivá. Děkuji zejména panu poslanci Kalovi. Já se k jeho vystoupení, když dovolí, přestože byl první, vrátím až v samotném závěru svého vyjádření. Začnu naopak tím, co mě připadalo úsměvné, a doufám, že ti, jimž budu kontrovat, to nevezmou osobně a nedotkne se jich to.
Úsměvné mi připadalo, když pan poslanec Jičínský mě nabádal, že jako jednotliví poslanci - my jsme v tomto případě dva poslanci - bychom se neměli dopouštět žádných legislativních návrhů. Já na jedné straně vím, že je to dlouhodobě jeho názor a že určitou oporu z hlediska odborné právnické veřejnosti nepochybně má. Na druhé straně mi prosím dovolte, abych sdělila, že tento návrh jsme s panem kolegou Tlustým, který byl tehdy také v pozici poslance a také v pozici opozičního poslance, opravdu podávali 31. července roku 2006 v době, kdy jsme pociťovali nečinnost Parlamentu ČR jako velmi tíživou. Za poněkud tíživou jsme považovali i určitou nečinnost vlády, tehdejší vlády, která sama zákon kritizovala.
A to, že jsme pod tím podepsáni toliko dva, je určité neštěstí a určité úskalí, zcela zřejmě, tohoto návrhu zákona, protože všichni předřečníci, snad kromě dvou, se shodli na tom, že zákon má chyby a že je špatný. Jen, jak říkal pan poslanec Hovorka, někteří pociťují svoji roli poslance v tom, že o zákoně a o chybách budou diskutovat, nikoliv jej měnit. Promiňte mi prosím, že my s panem kolegou Tlustým jsme byli ti, kteří měli v letních měsících, kdy jiní možná užívali pohody a toho, že parlament nepracuje, a říkám bohužel nepracoval, já jsem jej vždycky považovala za prostředí, kde by se pracovat mělo, domnívali jsme se, že svůj poslanecký plat si máme zasloužit, a podali jsme návrh, který nebyl připodepsán širší platformou právě proto, že byla velmi malá pravděpodobnost, že se zde potkáme s váženými kolegy nejen z ostatních politických stran, ale díky tomu, že Sněmovna nezasedala, ani z té vlastní, byť jinak v poslaneckém klubu ODS bývá zvykem, že všechny návrhy jsou projednávány. My nepředkládáme jednotlivé návrhy zákonů - to teď trochu si dovolím odbočku k panu profesoru Jičínskému. Jsme si vědomi toho, že to není zcela šťastné, a proto v řadách poslanců ODS platí nepsané pravidlo, že kterýkoliv návrh, který předkládáme, projednáváme jak v grémiu poslaneckého klubu, tak v poslaneckém klubu samotném. A velmi zřídka se stává, že pokud poslanecký klub nedoporučí předložení návrhu zákona, tak takovýto návrh je přesto předložen.
V tomto případě návrhy, které jsou předloženy a jsou obsahem právě projednávaného tisku, byly všechny už jednou někým z řad poslanců Občanské demokratické strany předloženy, proto si troufám tvrdit, že to není toliko návrh poslance Tlustého a poslankyně Dundáčkové, ale že má podporu v řadách poslanců Občanské demokratické strany, alespoň těch, kteří v předchozím volebním období pro tyto návrhy ve formě pozměňovacích návrhů hlasovali.
Teď k tomu, co zde bylo řečeno a co my jsme cítili jako - pan ministr to nazval sprostotou, já jsem to nazvala nekorektností, chcete-li; to jsou ony nepravdy, které zde zazněly o tom, co návrh navrhuje. Proto mi dovolte říci, co nenavrhujeme. Nerušíme zákon, nerušíme bodový systém, nerušíme žádný přestupek, nerušíme dokonce ani postih žádného přestupku; to znamená, žádný přestupek, žádné jednání, které je kvalifikováno jako přestupek, nenavrhujeme, aby nebylo postiženo žádným trestem. To, co děláme, je, že rušíme dvojí trest.
***