(18.00 hodin)
(pokračuje Klas)
Konečně kolega Bursík - fyzikální zákony platí pro všechny. Kdo z vás dokáže na trati 100 km držet nohu na pedálu plynu přesně tak, aby nepřekročil 50 km za hodinu? Já to teda nedokážu, já se přiznám, že to nedokážu. Pedál je tak citlivý a noha člověka - jsme jenom lidé, nejsme roboti - je bohužel tak špatně ustrojena, že stačí v obci, když najedete z kopečka dolů, a bez svého přičinění můžete jet rychleji než 53 km, což je tolerance, kterou vymysleli městští strážníci, že to je tolerance radaru a podobně. Fyzikální zákony právě že platí pro všechny, tak nás nutí k tomu, že jezdíme čtyřicet, a pak ti šílenci, o kterých jsem mluvil, na vás najíždějí zezadu ještě o to více.
Pak že jsme si řekli, že budeme vyhodnocovat až za rok. Kdo přijde dříve než za rok, tak je prostě ztracen a nemá nárok cokoliv tady opravovat, včetně největších nesmyslů. To mi zní tak, jako když mi někdo říká: bude to prostě tak a basta, a nebudeme o tom diskutovat.
Destrukce celého systému. Dámy a pánové, samozřejmě je tu riziko, že když ten zákon otevřeme, protože jsem prožil ta dvě projednávání, tak vím, kolik pozměňovacích návrhů padlo, ale padly právě proto, že se ten zákon vracel i ze Senátu, který zavedl kupodivu některé věci zpátky, a jsem rád, že tomu tak bylo - ale jakou destrukci celého systému? Snažme se zamyslet nad tím, že je potřeba opravit největší nesmysly, a ty jsou známy už po několika měsících.
Nebuďme tak netolerantní. Zakončil bych to tou větou - tolerance k drobným pochybením ze strany Policie České republiky. Oni teď nemohou nic dělat. Tak vytvořme toleranci k takovým bagatelním věcem, jako je to, když zapomenete ve dne rozsvítit, aby vám mohl strážník nebo policista pouze domluvit, aby vás nemusel pokutovat, a podobné nesmysly.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní požádám pana poslance Hovorku, který se přihlásil jako poslední. Ještě vidím další.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, všichni si uvědomujeme, že v závěru minulého období Sněmovny byla přijata celá řada zákonů, které obsahují chyby, které se dnes opravují. Ale myslím si, že to není přesný příklad toho, co dnes projednáváme, protože i když tento zákon byl projednáván nadvakrát, tak si myslím, že to velké množství pozměňovacích návrhů - při prvním projednávání to bylo 361, pokud si vzpomínám - přineslo určitě nějaké chyby, které dnes jsou, o kterých se ví. Myslím si ale, že to není důvod k tomu, aby se zcela zásadně měnil tento zákon, protože nevidím nic rozumného na tom, aby se každého půl roku měnily předpisy o provozu na pozemních komunikacích.
Jako závažnou chybu vidím to, že se uvolnila jízda kamionů o víkendech, vidím určité problémy se sankcemi u cyklistů apod. Myslím, že o těch věcech je možné diskutovat, ale nemůžeme zásadně překopávat celý zákon. Skutečně bychom měli uvažovat o tom, jak odlehčit přetížené dálniční síti, jak - už to tu bylo řečeno - zlepšit a zlevnit veřejnou hromadnou dopravu. Měli bychom ale také uvažovat o tom, jak přimět přepravní firmy, které dnes motivují řidiče kamionů, aby jezdili sami, aby nejezdili ve dvojicích, aby najeli co nejvíce kilometrů. Podle informací je to 20 tisíc až 30 tisíc kilometrů měsíčně. Je to finanční motivace, která tyto řidiče žene k tomu, že jezdí unavení, vyčerpaní, a mohou být zdrojem těžkých dopravních nehod. Zamysleme se nad tím, jak zabránit ilegálním závodům motorkářů. Například spravený úsek komunikace na 050 v Buchlovských horách (?), to je dnes postrach normálních řidičů, protože tam se skutečně konají ilegální závody motorkářů a přineslo to už několik smrtelných úrazů.
To všechno jsou věci, které by měly vést k vytvoření nějaké meziresortní komise na úrovni vlády mezi Ministerstvem dopravy a Ministerstvem vnitra, jak řešit vymáhatelnost a výklad tohoto zákona.
Přemýšlejme opravdu o tom, jak napravit chyby, které se staly, ale přistupujme k tomu s chladnou hlavou. Nezlobte se, nemohu se ubránit dojmu, když jsem si procházel poštu, která mi chodila na sněmovní adresu, ta kampaň, která předcházela předložení tohoto zákona, "Chceme změnu", mi velmi připomíná kampaň, kterou jste určitě zaznamenali v průběhu schvalování zákona 361 - "Jedeme v tom spolu". Byla to kampaň automobilových dopravců, a výsledkem této kampaně mělo být umožnění vzájemného předjíždění kamionů na našich komunikacích. Takže opravdu, přistupujme ke změně tohoto zákona s chladnou hlavou. K tomu velice vyzývám. Děkuji za pozornost. (Potlesk ze středu sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře. Pan profesor Jičínský a jako další pan poslanec Rath. Ještě vidím další.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, chci říci jen pár slov, ne jako řidič, já vyjíždím málo, ale spíše jako právník, který poměrně dlouhou dobu sleduje legislativní činnost Parlamentu. Bohužel si myslím, že všichni jsme svědky toho - sami to často i říkáme - že právní řád je špatný. Ale od této abstraktní kritiky většinou nedojde ke konkrétnímu počínání, které by zlepšilo špatnou úroveň právního řádu, který spoluvytváříme.
Podívejte se, jsou tu takové obory společenských věd, kterým se říká právní sociologie, právní psychologie, které bychom také alespoň z hlediska jejich základních poznatků měli respektovat, protože jsou důležité pro to, jak se potom právo, které spoluvytváříme, může nebo nemůže uplatňovat. Zákonná úprava, která se týká velkého počtu lidí, ať už v té nebo oné oblasti, se nemůže měnit často, i když v platné úpravě zjišťujeme určité nedostatky, protože pokud chceme do nové právní úpravy rychle zasahovat, pak znejisťujeme a nedosáhneme ani toho chování, které by bylo možné.
Překvapilo mě právě, že paní kolegyně navrhovatelka, která je právnička, přece ví, že u takovéto věci je třeba jistého času, aby se existující právní úprava mohla opravdu zhodnotit, aby se mohlo posoudit, co je dobré nebo co není dobré, a aby byl opravdu čas pro ověření názorů nejrůznějších skupin, které se v této věci samozřejmě budou v názorech rozcházet.
Podívejte se, my jsme bohužel přijali takovou praxi, která v řadě parlamentů není. Máme příliš individualistické pojetí role poslance, včetně role poslance v zákonodárném procesu. V řadě parlamentů nemůže jeden poslanec podat zákonný návrh. Prostě musí to být skupina poslanců. Kdyby takto měl fungovat německý parlament, tak by vůbec nebyl s to o čemkoliv jednat. Čili to, jak se projednával tento zákon, je doklad toho, že bychom měli společně usilovat o to, abychom tu možnost, že každý poslanec může k čemukoliv podat x pozměňovacích návrhů, využívali minimálně.
Říkám to i proto, že Poslanecká sněmovna se téměř z poloviny obměnila, a mám i tu zkušenost, že noví poslanci velmi snadno si osvojují zlozvyky, které tu působily předtím. Měli bychom v rámci poslaneckých klubů dbát na to, aby se opravdu omezovaly nejrůznější poslanecké iniciativy, které se sem dostávají často velmi zvláštním způsobem, aby většina návrhů šla opravdu přes výbory a abychom se soustřeďovali na to, co výbory podají jako pozměňovací návrhy.
***